Kdy se to stane? Aneb splní se to někdy?

Hlavní myšlenky jsou:

Lpění na výsledku brzdí naplnění přání – Pokud netrpělivě očekáváte splnění, blokujete si cestu. Je třeba mít důvěru, že se to může stát, ale nelpět na tom.

Zaměřte se na pocity – Klíčové nejsou slova, ale pocity, které při přání máte. Radost a důvěra, že už je to vlastně splněné, pomáhají přání uskutečnit.

Vesmír reaguje na pocity, ne na konkrétní detaily – Představa konkrétních částek nebo časů omezuje. Je lepší nechat prostor pro to, jak se přání naplní, a důvěřovat procesu.

Soustřeďte se na přítomnost – Vizualizace přání by měla být v přítomném čase, jako by už byla skutečností.

Kontrola zabraňuje přitažlivosti – Snažit se kontrolovat, jakým způsobem se přání naplní, omezuje jeho uskutečnění.

Bohatství začíná v hlavě, ne v penězích – Změna myšlení je klíčem k dosažení bohatství nebo úspěchu, ne samotné peníze či materiální věci.

Je důležité stanovit si cíl a udržovat pozitivní pocit, ale bez strachu nebo přílišného lpění na konkrétním výsledku.

Teď už jen pár takových štěků 🙂 Pokud se takto ptáte, pokud číháte na splnění Vašich přání, pak vězte, že se Vám to nesplní zřejmě vůbec. Ptáte se proč? No protože tohle je přesně to lpění, o kterém jsem psal dříve. Vím, chce to trochu promyslet a tak Vám na to dám čas 😉 ale jde o to = rozhodnout se, co chci a v klidu na tom pracovat. Přijmout, že se to splnit ani nemusí a je Vám to přesto jedno, jste nad věcí = pak teprve přijde už vlastně nečekané 😉 A krátká připomínka i pro tuto oblast – nejde vůbec o konkrétní slova, která si v duchu anebo i nahlas říkáte, jde o to, jaké pocity u toho máte. Konkrétní příklad: „Už aby to bylo!“ – to může obsahovat dychtivost, palčivou touhu nebo dokonce smutek, že to tu ještě není… anebo radost ze skutečnosti, že už to máte a bude fakt prima, až se to projeví i na fyzické úrovni.

Přidám k tomu jedno z „mých“ přirovnání = je to jako když si napíšete tomu Ježíškovi, resp. řeknete rodičům, co byste chtěli. Víte, že už Vám to koupili, ale dostanete to až na Štědrý den – čili už je to Vaše, už to vlastně máte, ale čekáte, kdy to dostanete fyzicky, srozumitelné? 😉

A pokud tu myšlenku trochu rozvinu a posunu, pak teď mohu mít cokoliv – otázka je, jak to bude příští chvilku. Příklad = „myslím si“, že mám chalupu v Bechyni, ale teď tam nejsem, takže to nevím a až tam budu, budu si zase myslet, že mám domeček v Kolíně – chápete?

Došlo mi, že je chybou takové to „čím konkrétnější přání…“, protože prostě pokud si budu přát 20 457,20Kč 16. února ve tři hodiny 55 min., pak budu pravděpodobně zklamán, že? Vesmír totiž reaguje na pocity! Myslím tím pocit typu „jsem ideálně bohatý“ (pokud se tedy držím toho přirovnání k penězům, ale přát si mohu samozřejmě cokoli – ideálně tedy něco duševního, ale je to na Vás – nechci Vám nic podsouvat). No a to slůvko „ideální“ alespoň pro mne znamená, že dávám Vesmíru prostor, abych byl tak bohatý, abych měl na vše, co potřebuji (případně chci). Ale nějaká ta konkrétní částka, čas, způsob předání a já nevím, co ještě konkrétního lze vymyslet, je vlastně to, že se Vesmíru cpu do cesty. Nemám důvěru, nechápu, jak realita/Vesmír skutečně fungují a tak musím mít vše pod kontrolou atd. Nehledě na to, že jsme často i mistři v tom, jak se „zdržovat přemýšlením“ – tím myslím takové to = jak ty peníze dostanu, odkud přijdou, kolik jich asi bude atd.