Ondřej Vejsada

Mentální zdraví

Zdraví

Druhý vesmírný princip aneb naše svobodná vůle

Filozofie všedního dne Ondřeje Vejsady

Autorský podcast Ondřeje Vejsady - terapeuta, spisovatele a autora blogu na iDNES. Uslyšíte úvahy na pomezí filozofie, psychologie a běžného dne, krátké glosy i pasáže z připravovaných knih. Podcast je generován pomocí AI hlasu - ale každé slovo pochází ze života.

Hlavní myšlenky jsou:Svobodná vůle: Každý má svobodnou vůli a může se rozhodnout, jak bude jednat. Nemůžeme nutit ostatní, aby jednali podle našich představ.Ovlivňování druhých: Můžeme ovlivnit druhé, pokud nejsou vědomí, ale to je manipulace a není to etické.Karma a svědomí: Naše činy, i když nejsou viděny ostatními, ovlivňují naše pocity, což se nám vrací jako „karma“.Programy druhých: Hrajeme programy druhých lidí, ale pokud nás to emocionálně neovlivňuje, není to náš problém.Osobní odpovědnost: To, co nás trápí, je náš vlastní problém, ne problém druhých. Musíme převzít odpovědnost za své pocity a činy.Strach a realita: Strach z něčeho (např. nemoc) je často větší problém než samotná situace. Identifikace příčiny strachu nám pomáhá s ním pracovat.Zbavování se odpovědnosti: Svádění našich problémů na druhé je nelogické a manipulativní. Musíme přijmout, že naše reakce a pocity jsou naše vlastní odpovědnost. Na druhou stranu nejsme roboti, každý z nás má svobodnou vůli (snad si to tedy pouze nenalháváme). A svobodná vůle je něco jako druhý vesmírný princip = mohu se svobodně rozhodnout, že já tyhle hry hrát nebudu apod. Znamená to ale také, že ostatní mají úplně stejnou svobodnou vůli a já je tedy nemohu k něčemu nutit. Ovlivňuji „pouze“ svůj Vesmír, svoji realitu. Mám-li být tedy úplně upřímný, jak jsem slíbil, tak ty druhé ovlivnit lze, pokud žijí právě oním samospádem, nežijí vědomě, ale to je manipulace a není to (alespoň v mých očích) hezké. Víte, opět taková krátká odbočka, jsem přesvědčený, že když udělám něco špatného (tedy já to tak vnitřně hodnotím) a nikdo mě třeba ani nevidí, tak já se u toho ale rozhodně vidím a logicky mi to tedy moje pocity stejně jednou „vrátí“, tedy přitáhnu si něco jako reakci na moji akci = to je právě ta „karma“, svědomí, boží mlýny apod. Možná je to i to ve středověku nazývané černou magií. Zkrátka je to neetické. Nejde si prostě lhát sám sobě – když něco „ošulím“, vidím to já a pamatuju si to, protože to i nějak prožívám. Snad to píšu srozumitelně…A co tedy programy těch druhých? Logicky musím být přeci ovlivňován, strháván energií druhých k tomu, že jim hraju jejich programy. Ano, hraju je, ale v klidu, s neutrálními pocity, jen to tak nějak pozoruju, ale nezlobí mě to, nevadí mi to. Pokud bych u toho ale měl špatné pocity, tak už víme, že je to signál, že je to opět můj problém a mohu si za to já sám. Nejlépe to zjistím, když si to „vyčistím“, když to pak pokračuje i když mi to je už jedno, pak to nebyl můj problém, ale program těch druhých, který pouze hraju. Srozumitelné? Doufám, že ano 🙂Hrajeme si zkrátka navzájem své programy. Je to taková ta oblíbená společenská hra o které jsme již mluvili. Dovolte ještě jeden důkaz nebo takové zamyšlení na podobné téma. Kromě útlého dětství, kdy se dítě mění téměř před očima, jsem tak nějak stále stejný. Pomalu se vyvíjím, později se tedy tomu říká stárnutí 😀 Nějak skokově či náhle se mi nemění třeba temperament atd. Měl bych se tedy chovat pořád stejně, předvídatelně, konstantně – jak to, že se tedy na někoho usmívám víc, někomu mám chuť říci vtípek a na někoho jsem spíše odměřený? Dalo by se to odbýt tím, že je to tzv. první dojem, ale já se u toho nějak i cítím. Proběhla nějaká hlubší interakce, možná neverbální komunikace – zkrátka se potkaly dva magnety a nějak na sebe začaly reagovat.Mimochodem, toto poznání i vysvětluje, proč to, co mne vytáčí, dělají lidé mě a nedělají to druhým. Jim by to totiž zjevně nevadilo i kdyby jim to dělali – možná by si toho asi ani nevšimli = je to ten efekt medu a včel, pamatujete? 😉

Aplikace Youradio Talk

Druhý vesmírný princip aneb naše svobodná vůle

Poslechněte si podcast