Digitální láska: Když nám aplikace radí, koho milovat

Láska na dotek obrazovky? Digitální seznamky slibují ideální protějšky, ale často nás vedou k paradoxu volby a ztrátě kouzla skutečných emocí. Můžeme najít pravou lásku offline?

Pamatujete si na časy, kdy se seznamování odehrávalo v barech, knihovnách nebo na tanečních parketech? Ano, ty dobré staré doby, kdy bylo nutné skutečně zvednout zadek z gauče a vstoupit do reálného světa. Dnes místo toho stačí stáhnout aplikaci, přejet prstem doprava, a voilà – instantní láska (nebo aspoň iluze něčeho podobného).

Ale co když nám tyto moderní technologie místo usnadnění života komplikují samotnou podstatu vztahů? Co když jsme díky nim ztratili něco zásadního, co dřív lásku činilo skutečně krásnou?

Když nám algoritmus vybírá partnera

Vstupte do světa Tinderu, Badoo, Hinge a dalších digitálních seznamovacích zázraků. Algoritmy analyzují naše preference, zájmy a dokonce i náš vkus na fotkách. Teoreticky by to mělo znamenat, že nám předloží ideální protějšek. Prakticky to ale často vypadá tak, že nám servírují nesmyslný mix fotek, které oscilují mezi sexy modely a lidmi, co vypadají, jako by právě unikli z vězení.

Naše babičky měly při výběru partnera zřejmě jednodušší úkol – buď jim ho dohodili rodiče, nebo ho potkaly na vesnické tancovačce. My dnes důvěřujeme technologii, která nás spáruje s někým na základě naší lásky k Game of Thrones a avokádovým toastům.

Ale opravdu chceme, aby naše nejhlubší citové vazby závisely na tom, jestli něčí fotka získá dostatečný počet lajků?

Příliš mnoho možností = žádná volba

Jedním z největších problémů moderního seznamování je paradox volby. Máme na dosah nekonečnou škálu potenciálních partnerů, což nás paradoxně vede k tomu, že si nedokážeme vybrat nikoho. Představte si, že stojíte v supermarketu s 50 druhy čokolády. Nakonec si žádnou nekoupíte, protože co kdyby tam byla ještě lepší, kterou jste přehlédli?

Stejné je to s láskou v digitálním světě. Vždy existuje možnost, že další swipe odhalí někoho o trošičku krásnějšího, vtipnějšího nebo s lepším playlistem na Spotify.

A tak místo budování vztahu s někým, kdo už je ve vašem životě, trávíte hodiny přejížděním po obrazovce, hledáním něčeho neexistujícího – dokonalosti.

Kde je místo pro skutečné emoce?

V digitálním seznamovacím prostoru se ztratilo něco důležitého: nejistota. Ten pocit motýlů v břiše, když nevíte, jestli vás ten druhý skutečně má rád, nebo jestli si s vámi jen hraje. Algoritmus nás zbavil této napínavé nejistoty – hned vidíte, kdo vás lajknul, a kdo ne.

Ale právě v té nejistotě se skrývá kouzlo. Ta chvíle, kdy někdo pošle SMSku a vy nervózně čekáte na odpověď. Dnes? Notifikace pípne, a vy víte, že jste pro někoho jen dalším swipem.

Jak se vrátit k autentičnosti?

Možná bychom si měli položit otázku: skutečně chceme, aby nám technologie diktovala, koho máme milovat? Možná bychom měli zpomalit, dát si pauzu od nekonečného swipování a zkusit se podívat kolem sebe – třeba na kolegu, který vám už měsíce nosí kafe, nebo na tu dívku, co se pokaždé usmívá na váš vtipný komentář na poradě.

Láska není o dokonalosti, kterou nám slibují algoritmy. Je o těch malých okamžicích, kdy se dva lidé rozhodnou, že za to ten druhý stojí – se všemi svými chybami a nedostatky.