Co vlastně doopravdy víme aneb naše oblíbené společenské hry

Hlavní myšlenky jsou:

1. Pochybnosti o jistotě znalostí: Autor se zamýšlí nad tím, co lidé skutečně vědí a jak mohou dokázat pravdivost svých znalostí.

2. Relativita vnímání: Poukazuje na to, že běžně přijímané pravdy, jako je tvar Země nebo poloha Slunce, jsou ve skutečnosti složitější a mění se s novými informacemi.

3. Skepse vůči absolutním tvrzením: Autor vyjadřuje nedůvěru k lidem, kteří tvrdí, že něco „přesně vědí“, a upozorňuje na potenciální zkreslení jejich tvrzení.

4. Koncept času a dne: Zpochybňuje reálnou existenci času a dnů, naznačuje, že jsou to konstrukty vytvořené lidskou společností a neodpovídají žádné fyzické realitě.

5. Existence pouze přítomného okamžiku: Autor argumentuje, že jediným skutečným momentem je „teď“, zatímco minulost a budoucnost jsou pouze koncepty v naší mysli.

Autor tedy vyzývá, aby přehodnotili své předpoklady a uvědomili si, že mnoho věcí, které považujeme za samozřejmé, je ve skutečnosti pouze abstraktními koncepty nebo zkreslenými vzpomínkami.

Další mojí často používanou otázkou při mnoha školeních, která jsem vedl, byla „Zkuste se, prosím, v klidu zamyslet a povězte mi, co doopravdy, tedy na 100%, víte“. Myslel jsem tím jasně prokazatelná fakta, tedy ne něco, co nás naučili ve škole, protože to de facto „nevíme“, to jsme četli nebo slyšeli a naučili se…jenže, jak to dokážeme či prokážeme?

A tak bylo většinou chvíli ticho a pak padaly návrhy jako třeba, že Země je kulatá. Mno…jenže ona není, ona je „šišatá“, je trošku sražená na pólech – proto se jí říká (nebo říkávalo – nevím, jsem už nějaký ten čas ze školy) geoid. Anebo = tamhle vidím Slunce, tedy vím, že je tam! Občas na mne už trochu nazlobeně klienti křičívali 🙂 Mno…světlo k nám ze Slunce letí přibližně 8 minut, takže tam, kde ho vidíme, bylo před několika minutami, tedy nyní tam už není… Hloupé, že? Proto mne už opravdu od malička tak fascinují lidé, co něco přesně vědí a proto také ve mně vzbuzují nedůvěru a ostražitost – je to prostě zvláštní nebo Vám to tak nepřijde?

A nyní k těm již zmíněným hrám. Nevím úplně přesně proč, ale v paměti mi zůstal obrázek jednoho kresleného vtipu, který byl uveřejněn před mnoha lety v Dikobrazu. Byly tam dvě rybičky v akváriu a jedna povídá té druhé „Nemůžu si zvyknout, že je dneska úterý.“ Poměrně primitivní až skoro hloupý vtípek, že? Uvědomujeme si ale, že dny neexistují? Že je to Vesmíru, přírodě – prostě všem – totálně jedno? Ale řekněte si v duchu „páteček“ anebo „do pytle, zase pondělí“ 🙂

Drobná provokace (snad k přemýšlení) = už se vám někdy stalo, že jste se probudili včera anebo zítra? Není zvláštní, že když se ráno probudím, tak je zase dneska?! Hele jo, asi máte pravdu – asi mi už definitivně hráblo! 😀 Já jen, že opravdu existuje pouze TEĎ – nic jiného reálně neexistuje. Minulost je zkresleně uložená nebo přesněji řečeno – zkresleně vybavovaná z naší paměti a budoucnost zatím objektivně neexistuje nebo? 😉

Stejně tak i třeba čas. Existuje vůbec čas? A jak tedy vypadá? Kdy a kde vznikl? Umíme si vůbec představit, že někdy neexistoval anebo že by přestal existovat? Opět velice zjednodušeně řečeno – přizpůsobili jsme se v minulosti „Vesmírnému rytmu“ a pozorováním nebeských těles jsme začali určovat čas. Nejdříve svítání, poledne, stmívání…pak po hodinách (všimli jste si třeba, že na starých hodinách je jen malá hodinová ručička?). Následně jsme „přidali“ minuty a dnes již i vteřiny – ale znovu trochu provokativní otázka = proč vlastně? Už jste si s někým dávali schůzku v 10:03:15? Tak co, proboha, blbneme? Chápete k čemu to vede, že? Pořád nás čas „honí“, stále „nestíháme“ apod. Přitom ale čas neexistuje – to je jen hra naší mysli a naší společnosti. Souhlasíte?