Aby se něco nestalo aneb přesná hra s nepřesnými čísly

V dětství jsme často slýchali „aby se ti něco nestalo“. Jenže co když tento přístup „náhoda-smůla-štěstí“ formuje náš způsob vnímání reality? Pojďme se zamyslet nad principem „příčina-následek“ a jeho významem pro naše životy.

Kolikrát v životě (hlavně v dětství, ale ono to nepřejde mnohdy ani v dospělosti) jste slyšeli větu typu = „aby se Ti něco nestalo“?! To nejde ani spočítat, že?! A víte, že v tom vidím docela zásadní problém ve smyslu „programování se“ a přijímání systému „náhoda-smůla-štěstí“? Rád Vám více ozřejmím, jak to myslím = pokud chcete, pokračujte ve čtení dále 😉

Víte, jsem bytostně přesvědčený (a v mém Vesmíru to rozhodně funguje beze zbytku, ale připouštím, že jste si to možná naprogramovali jinak), že ve skutečnosti-realitě-přítomnosti funguje pouze bezvýjimečný princip PŘÍČINA-NÁSLEDEK!

Ano, už Vás přímo slyším křičet = vždyť ale existuje NÁHODA!!! Mno…popravdě řečeno – existuje i neexistuje. Jak to myslím? Pojmem náhoda označujeme v podstatě vše, čemu nerozumíme, nevidíme příčinu, nechápeme, kde to vzniká = no a tak v tomto smyslu v myslích mnohých opravdu náhoda existuje, ale (občas hluboko pod povrchem) skutečnou příčinu LZE DOHLEDAT! Jen to občas vyžaduje tvrdou a namáhavou práci + zkrátka musíte vědět jak…

V čem je tedy onen problém z úvodu tohoto psaní? Víte, věta „aby se (Ti) něco nestalo“ podprahově vysílá informaci, že se dějí věci bez našeho vlivu…učí nás žít samospádem, spoléhat na autopilota, žít v dualitě, zní to skoro jako zaklínadlo = pozor na bubáky a temnou magii! Jak odlišný dopad by měla (na první pohled) podobně znějící věta = dávej pozor při přecházení silnice na projíždějící auta! Vnímáte ten rozdíl? Nechci podceňovat Vaši inteligenci, ale raději = tahle věta Vám říká cosi jako – jsi pánem situace, ty rozhoduješ, co se stane! Pokud se budeš chovat vědomě, dělat vědomou činnost, pak se vyhneš negativní následkům Tvé chybné příčiny. Lepší? 😉

On ten pojem náhoda úzce souvisí s matematikou, resp. matematickým (aristotelovským) vnímáním světa. Prostě – vše se dá přece spočítat, ne?! Je mi jasné, že se teď pro mnohé projevím spíš jako dyskalkulik, než jako filozof, ale za mne je matematika největší podvod lidstva, která manipulativně zkresluje naše vnímání reality a hlavně očekávání výsledků našich činností. Fůůůj, to ale provokuju, co? Dáte mi možnost to trochu víc vysvětlit nebo alespoň trochu okomentovat? Díky moc!

Začnu (pro odlehčení) příhodou, která se prý stala kamarádům Tigera Woodse. Předem hlásím, že jsem u toho nebyl a tak nevím, zda-li se to opravdu takto stalo, ale myšlenka se mi moooc líbí. Jo a taky předem hlásím, že golfu vůbec nerozumím (dokonce ani nechci) a tak se vyhnu hraní na nějaké odborné pojmy. Zkrátka, příhoda (milé děti) vypráví, že jednou takhle Tiger zase fláknul holí do míčku a on opět skončil absolutně přesně v ďůlku. No a kamarádi reagovali ve smyslu = teda, to je neuvěřitelná náhoda! A Woods prý suše reagoval:„Ano, je…čím víc trénuju, tím víc tuhle náhodu zažívám!“ 😀

Snad se mi můj postoj podaří vysvětlit na typickém matematickém příkladu pro ukázku náhody a tím je hod kostkou. Na to existují celé studie a samozřejmě výpočty. Nic z toho nechci rozporovat – nemám na to inteligenční aparát, ALE = co kdybyste znali přesně váhu oné kostky (a třeba vliv jednotlivých puntíků na její otáčení), co kdybyste se uměli dokonale ovládat a dokázali pohyb hodu kostkou přesně zopakovat? Co kdybyste měli přesné údaje o tlaku vzduchu, jeho proudění v místnosti atd. nedokázali byste přesně určit, co na kostce padne? Tedy řečí mého kmene = kdybyste přesně znali všechny příčiny, nebyli byste schopni určit následek?!?! 😉