#19 – TEREZA SOBELOVÁ: Průvodkyně nejtěžším obdobím v životě

Do práce chodí s plátěnou taškou s nápisem „Jsem dítě Šeinerovo“ a když přijde těžší den, připomene jí, že má držet hlavu vztyčenou a „nosit se“ tak, jak ji to kdysi učili v Permoníku. Jednu permoníkovskou poučku ale dnes přece jen malinko zpochybňuje: že drcené olivy dávají nejlepší olej. Sama se totiž pořád učí, že nemusí jen dřít a fungovat, ale může být také laskavější sama k sobě.

V profesním životě Terezy Sobelové hudba dlouho soupeřila s jinou cestou. Hrála na hoboj a anglický roh a vážně uvažovala, že se jí bude věnovat profesionálně. Nakonec zvítězila medicína a po letech hledání také obor, který laikům může znít jako jeden z nejtěžších – onkologie. Právě v ní ale našla práci, která jí dává smysl a naplnění. Sama sebe nevnímá jen jako lékařku, ale jako průvodkyni člověka obdobím, které může patřit k nejtěžším v jeho životě. A stejnou potřebu vytvořit bezpečný prostor přenáší i do lekcí jógy pro onkologické pacienty.

Hudba z jejího života přesto nezmizela. S devítičlenným Ben Amots Ensemble se po letech vrátila k bývalým Permoníkům i k důvěrně známému pocitu, že nestačí něco jen „nějak zazpívat“, ale že se musí pracovat do detailu.

Co mají společného koncertní pódium a medicína? Co ji naučila lékařská praxe v Keni a proč se po cestách po světě vědomě rozhodla zůstat ve Slezsku? A co ze čtrnácti let v Permoníku používá při práci s pacienty dodnes?

Moderuje: Kateřina Kempná

Produkce: Daniela Kučerová, Rostislav Souček