Vojtěch Probst

Marconi

Zpravodajství

Společnost

Náboženství / spiritualita

Politické zprávy

Islam

Osobní deníky

Znárodněná elektřina – bude EdF modelem pro ČEZ?

Cizí píseček by Marconi

Marconi začíná vydávat vlastní obsah. Píšeme a načítáme o zahraniční politice tak, jak v českých médiích nezaznamenáte. Nekloužeme po povrchu, ale jdeme do detailu. Prostě chceme ukázat cizí píseček bez stereotypů a předsudků.

Znárodněná elektřina – bude EdF modelem pro ČEZ?
Válka na Ukrajině mění leccos, například náš pohled na energie. Zatímco
do vypuknutí války byly plynárenství či výroba elektřiny považovány za
tržní   průmyslová   odvětví,   nyní  přichází   pohled   nový   –   jde   o   základní
potřebu nejen občanů, ale i celého hospodářství. Státní energetická politika
pak také dnes přímo souvisí se suverenitou dané země. A dokonce i u
mnoha pravicově smýšlejících občanů a politiků přestává být zestátnění
producentů   energií   nepřijatelná   myšlenka.   Zatímco   u   nás   premiér   Petr
Fiala   možnost  celkového   zestátnění    podniku   ČEZ   teprve   připustil,   ve
Francii   už   podobné   rozhodnutí   padlo.   6.   července   premiérka   Elisabeth
Borneová oznámila cíl vlastnit 100 % akcií společnosti EdF.
EdF je druhý největší výrobce elektřiny na světě (největší výrobce je v
Číně). Znárodněním tato společnost dokonce v roce 1946 vznikla -   z
iniciativy   francouzských   komunistů   byly   po   druhé   světové   válce
znárodněni téměř všichni výrobci elektřiny (s několika výjimkami, jako
byla   např.   vlastní   produkce   francouzských   drah   SNCF).   Znárodnění
výrobci byli sdruženi právě do EdF. 
Zatímco   první   elektrárny   byly   vodní   a   uhelné,   od   70.   let   začaly
francouzské vlády masivně investovat do elektráren jaderných. Dnes EdF
provozuje ve Francii 56 jaderných reaktorů. Žádná jiná země na světě
nemá v současné době takový podíl jaderné elektřiny jako Francie – tvoří
zhruba ¾ produkce. Což je dnes velmi důležité i pro nás – Francie je mezi
členskými státy EU nejvýznamnější hlas bránící jadernou energii.
Opětovné znárodnění EdF, které premiérka Borneová oznámila, tak není
žádný krok z říše nepředstavitelného. EdF vstoupila na burzu v podstatě z
donucení ze strany EU, a to teprve na konci roku 2005, tedy před necelými
17 lety. A stát v ní stále drží podíl ve výši 84 %, což je zhruba o 15 % více,
než   vlastní   český   stát   v   ČEZu.   1   %   patří   zaměstnancům,   zbylých   15
procent pak připadá na ostatní akcionáře, ať už instituce, nebo soukromé
osoby.
Jaké jsou tedy cíle vykoupení tohoto zbývajícího podílu? Půjde nejspíš o
dvě   etapy.   První   etapou   bude   samotná   záchrana   EdF.   Proto   také   po
oznámení vládního záměru cena akcií společnosti poskočila radostí o 15 %
nahoru.     EdF   je   totiž   je   totiž   na   rozdíl  od   svého   českého   protějšku   v
katastrofálním stavu a bez zásahu státu by její   hospodaření bylo nadále
neudržitelné.   Prvním problémem je kolosální zadlužení.  Na konci roku
2021 podle účetní závěrky společnost dlužila 43 miliard eur. To je ovšem
pouze   dluh   účetní.   Podle   výpočtů   agentury   Standard   &   Poor's   by   její
skutečný   ekonomický   dluh,   pokud   do   něj   započteme   i   významné
podrozvahové závazky (důchody nebo údržba jaderných reaktorů apod.),
mohl do konce roku dosáhnout dokonce 96 miliard eur. Z 56 jaderných
reaktorů   je   jich   v   současné   době   mimo   provoz   necelá   polovina   –   27
reaktorů,   z   nichž   12   má   potíže   s   reznoucím   potrubím.   Velká   část
údržbových   prací   byla   během   pandemie   covidu   19   odložena   a   musí
proběhnout v nejbližší době. Pokles jaderné výroby letos zkrátí příjmy EdF
o   18,5   miliardy   eur.   Balvanem   na   krku   je   i   stavba   nového   jaderného
reaktoru EPR ve  Flamanville – nabrala desetileté zpoždění a náklady na
výstavbu se zečtyřnásobily. Aby toho nebylo málo, již dnes z rozhodnutí
vlády prodává EdF elektřinu svým konkurentům za nižší než tržní cenu,
aby   tak   vláda   udržela   účty   za   elektřinu   pro   domácnosti   a   drobné
živnostníky na snesitelné úrovni.
Prvním úkolem tedy bude restrukturalizovat dluh, provést nutnou údržbu a
a   přilákat   soukromé   investory   do   dalšího   rozvoje.   A   to   rychle,   než
ratingové   agentury   opětovně   sníží   EdF   hodnocení   její   rizikovosti   z
hlediska   investic.   S   tím   souvisí   další   věc.   Téhož   dne,   kdy   premiérka
Borneová oznámila v Národním shromáždění plán EdF zestátnit, padlo o
pár hodin dříve ještě jedno důležité rozhodnutí, tentokrát v Evropském
parlamentu.   Ten   zařadil   jadernou   energii   spolu   s   plynem   v   rámci
taxonomie mezi přechodně „zelené“, „udržitelné“ energie, byť s mnoha
velmi komplikujícími omezeními. U nových projektů se musí například
jednat o nejmodernější technologie a musí prokazatelně nahradit špinavější
zdroje. Nicméně tato klasifikace by mohla hledání investorů usnadnit. Má
to však několik háčků - rozhodnutí EP se již chystá právně napadnout
Lucembursko, Rakousko a různé ekologické spolky a vzhledem k šířícímu
se soudcovskému politickému aktivismu posledních let není vyloučeno, že
uspějí. A status přechodně zelené energie znamená, že oficiální „zelenost“
jaderné   energie   může   být   každé   tři   roky   přezkoumána   a   z   dopuštění
politiky zase zrušena. Výstavba jednoho jaderného reaktoru přitom trvá
alespoň deset let. Zelená barva v rámci taxonomie se navíc vztahuje pouze
na výrobu elektřiny, nikoli na nutné související projekty, jako je ukládání
odpadu nebo jeho zpracování k dalšímu využití. Nu – neinvestujte do toho,
za takových podmínek... 
Plány   francouzského   prezidenta   Macrona   a   vlády   premiérky   Borneové
jsou přitom  rozsáhlé a také nákladné. Jadernou energii považují naprosto
rozumně   za   klíčovou   v   přechodu   k   bezuhlíkové   energetice.   Zároveň   v
kontextu chování Ruska na mezinárodním poli počítají s tím, že elektřina v
co   největší   možné   míře   nahradí   plyn   tam,   kde   to   jde,   tedy   např.
prostřednictvím   tepelných   čerpadel   i   ve   vytápění   budov.   Mít   dostatek
elektrické energie je zkrátka součástí suverenity země.
K tomu bude nutné  prodloužit životnost stávajících  reaktorů o několik
desetiletí.   Zároveň   je   v   plánu   vystavět   do   roku   2050   dalších   6   až   14
reaktorů nové generace EPR II. Prvních šest reaktorů by mělo být spuštěno
v letech 2035 až 37 a vyjdou podle dnešních odhadů na 50 miliard eur.
Zároveň   je   v   plánu   další   expanze   v   oblasti   větrné   a   solární   energie.
Celková výše investic na příštích 15 let se pak odhaduje na 200 miliard
eur. Vzhledem k enormnímu zadlužení Francie není moc jasné, kde by na
tento plán stát bez soukromých investorů vzal peníze. Tyto plány pak také
musí posvětit francouzský parlament, v němž Macron ztratil většinu.
Tím však problémy Francie s elektřinou nekončí – dalším problémem je 
zastaralá rozvodná síť. Ta byla vystavěna zejména k přenosu energie mezi 
velkými centry výroby a velkými centry spotřeby. Solární a větrné zdroje, 
jež jsou nestálé, méně výkonné a rozeseté po celé zemi, situaci komplikují.
Aby síť zvládala všechny výkyvy mezi spotřebou a výrobou a nedocházelo
k výpadkům, bude nutné do ní investovat další desítky miliard eur. Nedá se
svítit.
Uvidíme, jak se věci budou vyvíjet dál a do jaké míry bude naše cesta v 
případném zestátnění ČEZu společná s tou francouzskou. ČEZ sice není 
nutné zachraňovat, ale velmi zajímavé bude sledovat přinejmenším 
kličkování mezi požadavky EU na jadernou energetiku a volnou soutěž.
Hezký den!

Aplikace Youradio Talk

Znárodněná elektřina – bude EdF modelem pro ČEZ?

Poslechněte si podcast