Znárodněná elektřina – bude EdF modelem pro ČEZ?

Znárodněná elektřina – bude EdF modelem pro ČEZ? Válka na Ukrajině mění leccos, například náš pohled na energie. Zatímco do vypuknutí války byly plynárenství či výroba elektřiny považovány za tržní průmyslová odvětví, nyní přichází pohled nový – jde o základní potřebu nejen občanů, ale i celého hospodářství. Státní energetická politika pak také dnes přímo souvisí se suverenitou dané země. A dokonce i u mnoha pravicově smýšlejících občanů a politiků přestává být zestátnění producentů energií nepřijatelná myšlenka. Zatímco u nás premiér Petr Fiala možnost celkového zestátnění podniku ČEZ teprve připustil, ve Francii už podobné rozhodnutí padlo. 6. července premiérka Elisabeth Borneová oznámila cíl vlastnit 100 % akcií společnosti EdF. EdF je druhý největší výrobce elektřiny na světě (největší výrobce je v Číně). Znárodněním tato společnost dokonce v roce 1946 vznikla - z iniciativy francouzských komunistů byly po druhé světové válce znárodněni téměř všichni výrobci elektřiny (s několika výjimkami, jako byla např. vlastní produkce francouzských drah SNCF). Znárodnění výrobci byli sdruženi právě do EdF. Zatímco první elektrárny byly vodní a uhelné, od 70. let začaly francouzské vlády masivně investovat do elektráren jaderných. Dnes EdF provozuje ve Francii 56 jaderných reaktorů. Žádná jiná země na světě nemá v současné době takový podíl jaderné elektřiny jako Francie – tvoří zhruba ¾ produkce. Což je dnes velmi důležité i pro nás – Francie je mezi členskými státy EU nejvýznamnější hlas bránící jadernou energii. Opětovné znárodnění EdF, které premiérka Borneová oznámila, tak není žádný krok z říše nepředstavitelného. EdF vstoupila na burzu v podstatě z donucení ze strany EU, a to teprve na konci roku 2005, tedy před necelými 17 lety. A stát v ní stále drží podíl ve výši 84 %, což je zhruba o 15 % více, než vlastní český stát v ČEZu. 1 % patří zaměstnancům, zbylých 15 procent pak připadá na ostatní akcionáře, ať už instituce, nebo soukromé osoby. Jaké jsou tedy cíle vykoupení tohoto zbývajícího podílu? Půjde nejspíš o dvě etapy. První etapou bude samotná záchrana EdF. Proto také po oznámení vládního záměru cena akcií společnosti poskočila radostí o 15 % nahoru. EdF je totiž je totiž na rozdíl od svého českého protějšku v katastrofálním stavu a bez zásahu státu by její hospodaření bylo nadále neudržitelné. Prvním problémem je kolosální zadlužení. Na konci roku 2021 podle účetní závěrky společnost dlužila 43 miliard eur. To je ovšem pouze dluh účetní. Podle výpočtů agentury Standard & Poor's by její skutečný ekonomický dluh, pokud do něj započteme i významné podrozvahové závazky (důchody nebo údržba jaderných reaktorů apod.), mohl do konce roku dosáhnout dokonce 96 miliard eur. Z 56 jaderných reaktorů je jich v současné době mimo provoz necelá polovina – 27 reaktorů, z nichž 12 má potíže s reznoucím potrubím. Velká část údržbových prací byla během pandemie covidu 19 odložena a musí proběhnout v nejbližší době. Pokles jaderné výroby letos zkrátí příjmy EdF o 18,5 miliardy eur. Balvanem na krku je i stavba nového jaderného reaktoru EPR ve Flamanville – nabrala desetileté zpoždění a náklady na výstavbu se zečtyřnásobily. Aby toho nebylo málo, již dnes z rozhodnutí vlády prodává EdF elektřinu svým konkurentům za nižší než tržní cenu, aby tak vláda udržela účty za elektřinu pro domácnosti a drobné živnostníky na snesitelné úrovni. Prvním úkolem tedy bude restrukturalizovat dluh, provést nutnou údržbu a a přilákat soukromé investory do dalšího rozvoje. A to rychle, než ratingové agentury opětovně sníží EdF hodnocení její rizikovosti z hlediska investic. S tím souvisí další věc. Téhož dne, kdy premiérka Borneová oznámila v Národním shromáždění plán EdF zestátnit, padlo o pár hodin dříve ještě jedno důležité rozhodnutí, tentokrát v Evropském parlamentu. Ten zařadil jadernou energii spolu s plynem v rámci taxonomie mezi přechodně „zelené“, „udržitelné“ energie, byť s mnoha velmi komplikujícími omezeními. U nových projektů se musí například jednat o nejmodernější technologie a musí prokazatelně nahradit špinavější zdroje. Nicméně tato klasifikace by mohla hledání investorů usnadnit. Má to však několik háčků - rozhodnutí EP se již chystá právně napadnout Lucembursko, Rakousko a různé ekologické spolky a vzhledem k šířícímu se soudcovskému politickému aktivismu posledních let není vyloučeno, že uspějí. A status přechodně zelené energie znamená, že oficiální „zelenost“ jaderné energie může být každé tři roky přezkoumána a z dopuštění politiky zase zrušena. Výstavba jednoho jaderného reaktoru přitom trvá alespoň deset let. Zelená barva v rámci taxonomie se navíc vztahuje pouze na výrobu elektřiny, nikoli na nutné související projekty, jako je ukládání odpadu nebo jeho zpracování k dalšímu využití. Nu – neinvestujte do toho, za takových podmínek... Plány francouzského prezidenta Macrona a vlády premiérky Borneové jsou přitom rozsáhlé a také nákladné. Jadernou energii považují naprosto rozumně za klíčovou v přechodu k bezuhlíkové energetice. Zároveň v kontextu chování Ruska na mezinárodním poli počítají s tím, že elektřina v co největší možné míře nahradí plyn tam, kde to jde, tedy např. prostřednictvím tepelných čerpadel i ve vytápění budov. Mít dostatek elektrické energie je zkrátka součástí suverenity země. K tomu bude nutné prodloužit životnost stávajících reaktorů o několik desetiletí. Zároveň je v plánu vystavět do roku 2050 dalších 6 až 14 reaktorů nové generace EPR II. Prvních šest reaktorů by mělo být spuštěno v letech 2035 až 37 a vyjdou podle dnešních odhadů na 50 miliard eur. Zároveň je v plánu další expanze v oblasti větrné a solární energie. Celková výše investic na příštích 15 let se pak odhaduje na 200 miliard eur. Vzhledem k enormnímu zadlužení Francie není moc jasné, kde by na tento plán stát bez soukromých investorů vzal peníze. Tyto plány pak také musí posvětit francouzský parlament, v němž Macron ztratil většinu. Tím však problémy Francie s elektřinou nekončí – dalším problémem je zastaralá rozvodná síť. Ta byla vystavěna zejména k přenosu energie mezi velkými centry výroby a velkými centry spotřeby. Solární a větrné zdroje, jež jsou nestálé, méně výkonné a rozeseté po celé zemi, situaci komplikují. Aby síť zvládala všechny výkyvy mezi spotřebou a výrobou a nedocházelo k výpadkům, bude nutné do ní investovat další desítky miliard eur. Nedá se svítit. Uvidíme, jak se věci budou vyvíjet dál a do jaké míry bude naše cesta v případném zestátnění ČEZu společná s tou francouzskou. ČEZ sice není nutné zachraňovat, ale velmi zajímavé bude sledovat přinejmenším kličkování mezi požadavky EU na jadernou energetiku a volnou soutěž. Hezký den!