HaDivadlo — Centrum experimentálního divadla

Společnost

Divadelní umění

Filosofie

Umění

Milo Juráni: Eko-dramaturgie, post-antropocén v divadle, mimo/lidští protagonisté

Budoucnost divadla

Když se nemůže divadlo hrát, nabízí tento unikátní odstup alespoň možnost divadlo reflektovat. V mnoha textech a rozhovorech o budoucnosti divadla se mluví o takzvané třetí divadelní reformě. Pojem navazuje na myšlení Kazimierze Brauna, který za první divadelní reformu označoval proměnu divadla na přelomu 19. a 20. století a za druhou dění spjaté s kontrakulturním hnutím šedesátých let. Jaký by měl být charakter třetí divadelní reformy – dnes, v časech, kdy pandemie koronaviru naplnila vizi Heinera Müllera, jenž vybízel divadla na rok zavřít, abychom pochopili jejich hodnotu? Dá se začít tam, kde jsme skončili? Jaké jsou nejzajímavější koncepty a nástroje, kterými můžeme začít revizi divadla? A je divadlo ve svém posledním tažení, nebo se naopak může stát po filmu, který ovládl 20. století, vůdčím druhem umění pro svoji neredukovatelnost do online prostoru? Co jsou otázky divadla budoucnosti? A proč divadlo potřebujeme? Kolektiv HaDivadla vytvořil tento podcast ve snaze sdílet rozhovory o budoucnosti divadla s lidmi, s nimiž se rádi o divadle bavíme. Příjemný poslech! — www.hadivadlo.cz

Devátým hostem v našem podcastu byl slovenský divadelní kritik, publicista a teatrolog Milo Juráni, jehož hlavním tématem je hledání různých propojení mezi problematikou environmentu a scénickým uměním. Návratem k tématu globální klimatické krize, jíž stav pandemie a mj. situace zavřených divadel nepříjemně zatlačily za kulisy pozornosti, jsme naši sérii rozhovorů tvořených v období distančních komunikací prozatím uzavřeli – protože je čas vydat se ven a projít „jiným než lidským“ světem. Milo Juráni v právě dokončené disertaci mapuje přístupy divadla a performativních projektů k tématům rozvráceného životního prostředí, regenerace lokálních i mentálních mikrokosmů, vztahů lidských a přírodních perspektiv. Od uvedení základních pojmů jako je ekokritika (Una Chaudhuri) či obraz „estetiky žehem“, který jsme mohli číst v překladovém textu T. J. Demose, jsme se posunuli k charakteristice a diskuzi radikálních příkladů ze současné zejména německojazyčné scény: projekty Jenseits der Natur od Club Real či Welt-Klimakonferenz a Solo pour octopus od Rimini Protokoll představují různé formy „trenažérů“ vztahování se k (post)antropocentrické výzvě a zpřítomnění jiných aktérů, se všemi otazníky a mezemi (hrozba zpětné de/kolonizace, voyeurismus). Program plovoucího Theater des Anthropozän institucionálně propojuje impulsy z vědeckého a uměleckého prostředí, zatímco nad tradičními divadelními domy nabízejícími izolovaný eko-dramaturgický zářez na repertoáru se vznáší problém greenwashingu. Je odlidštěná strategie pro divadlo éry klimatické krize jedinou cestou? Je funkční vědomě naplňovat např. hypotetické zásady platformy Theatre Without Borders? A co znamená, když faunu prezentuje herec, jako v antroposcénické trhlině Noc krtků (La nuit des taupes) mága Philippa Quesna? Budoucnost divadla přinese mnohé – temné i otevřené horizonty a tak se společně těšme na bytí spolu! — Moderují: Matěj Nytra, Ivan Buraj a Anna Prstková. Host: Milo Juráni.

Aplikace Youradio Talk

Milo Juráni: Eko-dramaturgie, post-antropocén v divadle, mimo/lidští protagonisté

Poslechněte si podcast