Milo Juráni: Eko-dramaturgie, post-antropocén v divadle, mimo/lidští protagonisté

Devátým hostem v našem podcastu byl slovenský divadelní kritik, publicista a teatrolog Milo Juráni, jehož hlavním tématem je hledání různých propojení mezi problematikou environmentu a scénickým uměním. Návratem k tématu globální klimatické krize, jíž stav pandemie a mj. situace zavřených divadel nepříjemně zatlačily za kulisy pozornosti, jsme naši sérii rozhovorů tvořených v období distančních komunikací prozatím uzavřeli – protože je čas vydat se ven a projít „jiným než lidským“ světem. Milo Juráni v právě dokončené disertaci mapuje přístupy divadla a performativních projektů k tématům rozvráceného životního prostředí, regenerace lokálních i mentálních mikrokosmů, vztahů lidských a přírodních perspektiv. Od uvedení základních pojmů jako je ekokritika (Una Chaudhuri) či obraz „estetiky žehem“, který jsme mohli číst v překladovém textu T. J. Demose, jsme se posunuli k charakteristice a diskuzi radikálních příkladů ze současné zejména německojazyčné scény: projekty Jenseits der Natur od Club Real či Welt-Klimakonferenz a Solo pour octopus od Rimini Protokoll představují různé formy „trenažérů“ vztahování se k (post)antropocentrické výzvě a zpřítomnění jiných aktérů, se všemi otazníky a mezemi (hrozba zpětné de/kolonizace, voyeurismus). Program plovoucího Theater des Anthropozän institucionálně propojuje impulsy z vědeckého a uměleckého prostředí, zatímco nad tradičními divadelními domy nabízejícími izolovaný eko-dramaturgický zářez na repertoáru se vznáší problém greenwashingu. Je odlidštěná strategie pro divadlo éry klimatické krize jedinou cestou? Je funkční vědomě naplňovat např. hypotetické zásady platformy Theatre Without Borders? A co znamená, když faunu prezentuje herec, jako v antroposcénické trhlině Noc krtků (La nuit des taupes) mága Philippa Quesna? Budoucnost divadla přinese mnohé – temné i otevřené horizonty a tak se společně těšme na bytí spolu! — Moderují: Matěj Nytra, Ivan Buraj a Anna Prstková. Host: Milo Juráni.