Samochvála smrdí! ...aneb Kde se bere impostor syndrom a proč čekáme na pochvalu od ostatních

„Gratuluju k úspěchu!“ – „Prosím tě, to nestojí za řeč.“

„Sluší ti to!" – „Ale jdi, vždyť dneska vypadám hrozně...“

„Jsi skvělá! Zachránilas mě.“ – „Nepřeháněj, to nic nebylo.“

Znáte to? Vzorec „samochvála smrdí“ máme pod kůží zarytý tak hluboko, že když nás někdo upřímně pochválí, místo obyčejného „děkuju“ okamžitě tasíme seznam důvodů, proč si tu chválu vlastně vůbec nezasloužíme.

Od dětství do nás tlačili, že chválit sám sebe je neslušné, a tak raději mlčíme, šoupeme nohama v koutě a nechceme, aby si někdo všimnul našich úspěchů... Ale vlastně strašně toužíme po pochvale, protože se sami pochválit nemůžeme a neumíme. Paradox, co?

V dnešním díle Análů životních mouder si na tenhle socialistický vzorec posvítíme a rozebereme ho ze všech jeho stran. Zdaleka totiž nejde jen o to, že se neumíme pochválit. Tenhle vzorec má hned několik hodně „výživných“ poloh:

🫢 Falešná skromnost a odmítání komplimentů

→ Raději svůj úspěch okamžitě shodíme a bagatelizujeme, abychom náhodou nepůsobili namyšleně.

🫢 Syndrom podvodníka (Impostor syndrom)

→ Vlastní úspěch přisuzujeme náhodě, štěstí nebo dobrému načasování. Žijeme v neustálém strachu, kdy konečně okolí přijde na to, že jsme vlastně úplně neschopní podvodníci.

🫢 Panická hrůza z arogance

→ Děsíme se toho, že jakmile nahlas přiznáme „jsem v tomhle fakt dobrý/á“, okolí nás okamžitě onálepkuje jako sebestředné narcisy.

Kde je vlastně ta tenká hranice mezi zdravým sebevědomím a arogancí? Kdy samochvála smrdí a kdy je to naopak sexy parfém, který udělá radost nám i ostatním?

Pokud se neradi smějete, berete se moc vážně nebo nesnesete občasné vulgarismy, tento díl (i celý náš podcast) není pro vás. Pokud se ale rádi podíváte i na vážná témata jako je duševní zdraví či mentální nastavení s humorem, lehkostí a lidskostí, pusťte si nás. Věříme, že vás pobavíme i inspirujeme.

A taky si ze srdce přejeme, ať se konečně přestanete shazovat, naučíte se přijímat komplimenty s grácií a zjistíte, že zdravě pochválit sám sebe fakt vůbec nesmrdí!

Kapitoly:

00:00 Pár slov na úvod

01:17 Proč je nám nepříjemné, když se druzí chválí

07:13 Umíte chválit sami sebe? A víte, že je to potřeba?

12:25 Impostor syndrom aneb Chválu si zaslouží jen něco extra

15:47 Standardy chvály na sebe vs. na ostatní

18:56 Hledáte na sobě to dobré nebo to špatné?

24:26 Proč občas ocenit sám/sama sebe

28:17 Kdy samochvála fakt smrdí a kde začíná narcismus

31:42 Jak chválit sebe i ostatní a jak přijímat komplimenty

39:28 Všechny vaše chyby můžou být vaše silné stránky (a naopak)

41:58 Co je chválihodné, co chcete ocenit, na co jste hrdí nebo pyšní?

48:10 Metafora na závěr: Samochvála je jako parfém

49:55 Je pro vás samochvála těžká? Rády vám s tím pomůžeme.

51:56 Závěr a za co se chceme pochválit my (trénink v praxi)

Dejte nám vědět, jak se vám osmnáctá epizoda našeho podcastu Anály životních mouder líbila. Těšíme se na vaše ohlasy, lajky, komentáře, připomínky i hejty. A klidně se nám v komentářích rovnou pochvalte, v čem jste fakt dobrý. Fakt to chceme vědět!

Jo a nezapomeňte nás odebírat, ať vám neunikne další moudro 😉

Těšíme se příště zas na viděnou a na slyšenou!

Kačka & Domča

P. S. Vše o nás a na čem s námi lze spolupracovat najdete tady:

✅ Dominika Černá Kortusová – www.ujednorozce.cz

✅ Kateřina Benáčková – www.katerinabenackova.cz