Karel Havlíček Borovský

Vladimír Kovářík

Adolf Branald

Karel Hynek Mácha

Josef Kajetán Tyl

Antonín Dvořák

Ignát Herrmann

Bedřich Smetana

Vladimír Jedenáctík

František Palacký

Milan Benedikt Karpíšek

kolektiv autorů

George Bernard Shaw

Jan Neruda

Milan Navrátil

Miroslav Doležal

Jan Jílek

Zdeněk Štěpánek

Josef Kemr

Nina Popelíková

Vladimír Šmeral

Karel Höger

Jaroslava Adamová

Vladimír Leraus

Jan Werich

David Vejražka

Josef Bláha

Naďa Gajerová

Marie Glázrová

Stanislav Neumann

Bohuš Záhorský

Rudolf Deyl st.

Libuše Havelková

Rudolf Hrušínský

Ladislav Pešek

Jaroslav Moučka

Josef Větrovec

Jiří Dohnal

Otomar Krejča

Václav Vydra ml.

Eduard Kohout

Zdeněk Dítě

Vladimír Brabec

Josef Velda

Otomar Korbelář

Jaroslava Tvrzníková

Blanka Bohdanová

Růžena Nasková

Jiřina Štěpničková

Bohumil Bezouška

Míla Pačová

Radovan Lukavský

Alena Kreuzmannová

Otakar Brousek st.

Jaroslav Štercl

Miloš Kirschner

Václav Vydra st.

Jiřina Jirásková

Jiří Voskovec

Bedřich Karen

Olga Scheinpflugová

Zdeněk Nejedlý

Tomáš Garrigue Masaryk

Václav Havel

Martin Frič

Karel Kyncl

Josef Suk

Tomáš Baťa

Edvard Beneš

Milada Horáková

Ladislav Boháč

Emil Hácha

Klement Gottwald

Jan Masaryk

Rudolf Slánský

Antonín Novotný

Jiřina Stránská

Jiří Štuchal

Eva Klepáčová

Marie Vášová

Vladimír Ráž

Josef Langmiler

Čestmír Řanda

Jana Hlaváčová

Luděk Munzar

Jan Pivec

Leopolda Dostalová

Marie Burešová

Božena Půlpánová

Jiřina Šejbalová

Karel Hradilák

Jarmila Kronbauerová

Gustav Nezval

František Rolland

František Salzer

Zdeněk Stránský

Eva Boušková

Vlasta Matulová

Miroslav Horníček

Vlasta Fialová

Dějiny a historie

Film, divadlo, rádio a TV

Umění a zábava

Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.

Radioservis a.s.

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Divadlo, divadlo, divadlo / Josef Kajetán Tyl

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. 
Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo. 
Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře.. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů. 
Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly. 
Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. 
Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj.

Herecký portrét Karla Högra

Karel Höger (17. 6. 1909 – 4. 5. 1977) . 
Z velmi obsažného komentáře Vladimíra Gabriela k původnímu supraphonskému albu DV 15197 z roku 1963 jsme vybrali: 
.................Je-li v základech hereckého umění onen známý paradox mezi tvůrcem a vytvářenou postavou, k vrcholům patří něco na první pohled ještě paradoxnějšího: odvaha propůjčit vlastní, dokonale ovládaný herecký nástroj postavě tak, aby se zdálo, že na něj hraje falešně a špatně. Jenom představitel plaše senzitivních hrdinů a zjihlých milenců mohl zahrát i citové slabošství, faleš milostného gesta, narcisní sebevzhlížení, hypochondrii. Jenom suverén ovládající bez námahy obroušené, až hladké vystupování mohl zahrát jednání neobratné, nezvládnuté a trapné, mohl zdůraznit špatně zakrývané hroty a nezamaskované deformace na povrchu postavy. Jenom virtuos konverzačního umění mohl zahrát prázdno pod slovy prázdných lidí, neschopných vůbec se dohovořit s ostatními. Jenom velký herec mohl usvědčit Nicky, Moráky, Struny, Lomany a jim podobné, že se marně snaží v životě na něco si hrát, před druhými i sami před sebou, mohl je usvědčit z exhibicionismu i ze ztráty kontroly nad tím, co je opravdové a co předstírané, čím jsou sami a čím by se chtěli zdát. 
Jenom velký herec mohl demaskovat tyto s postavy s vědomou krutostí někoho, kdo příliš dobře zná řemeslo, kdo vidí do karet a ví, kdy se fixluje a kdy se vynáší diletantsky, takže podvod vyjde rázem najevo a prozradí ubohou nemohoucnost hráčů. 
Skutečně jen velký herec, který dozrál k tomuto umění a k této paradoxní odvaze. Velký herec, jako je Karel Höger......

Reklama ...vážně!?

...ve francouzštině se vyskytuje slovo réclamer, které je překládáno jako hlásit se, dožadovat se, stěžovat si, žádat, vyžadovat, reklamovat a podobně. 
V některých spojeních, jako réclamer bruyamment - tj. hartusit, francouzština odkazuje k povaze reklamy, jako nepochybně v mnoha případech hodně hlasitého vychvalování čehosi. 
Ottův slovník naučný z roku 1888 skutečně označuje slovo reklama (fr. réclame) jako přejaté do češtiny z francouzštiny ve významu "veřejného vychvalování", jak definuje jádro pojmu reklama, 
což je pravděpodobně první definice reklamy v české historii... 
 
Mozaiku "hlasitého vychvalování čehosi" jsme sestavili z archivních nahrávek (čemuž leckdy odpovídá i kvalita snímků), které vznikly ve studiích Supraphonu pro různé objednavatele v letech padesátých a šedesátých. Ať jde o vtipnou reklamu na výherní poukázky v noblesním podání Jana Wericha a Miroslava Horníčka, písničku Jiřího Suchého využitou pro Barvy a laky či více či méně povedené "vážné" reklamní skeče či bizarní agitka na sběr starých kostí (1950), jsou tyto snímky dokumentem své doby.

Rozhlasová historie

Ještě nikdy na žádném zvukovém nosiči nevyšly historické nahrávky z rozhlasového archivu v takovém rozsahu a v tak rozmanitém výběru! Nyní vám nabízíme záznamy rozvržené do pěti kapitol postihující zásadní epochy naší historie v rozmezí let 1923 až 2013.

Upřímně řečeno: roky 1923–1927 ve výběru chybí. Nelze je bohužel dost dobře vykreslit zvukem, aniž bychom k tomu použili dobové, komerčně vydávané gramofonové desky, což ovšem nebylo naším úmyslem. Jak známo, program Radiojournalu se v prvních letech odbavoval výhradně živě a snímky pro účely vysílání či archivace se na zvukové fólie začaly nahrávat až začátkem třicátých let. Naštěstí však byly zaznamenány – byť mnohem později – autentické vzpomínky celé řady účastníků prvních kroků naší radiofonie, a tak Vás o obrázek ze stanu ve Kbelích u Prahy nepřipravíme. Tak jako má svoje příslovečné čertovo kopýtko práce s nejstaršími zvukovými poklady, má je také práce se snímky naopak z poslední doby. Tomáš Černý, Miloslav Turek

Prahou staletí (4). Reportážní zastavení v hlavním městě republiky

Z komentáře k LP 1018 4171 vydanému v Supraphonu v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
 
....čím blíže docházíme ve svém putování k dnešnímu dni, tím více a naléhavěji se nabízejí nejen ve vyprávění, ale i v reálném pohledu obrazy jiné, dodnes patrné prostým okem na tváři města. Nejsou o nic méně patetické a monumentální - nikoli však už vždy vznosnými oblouky dějů a staveb, ale dramatičností i hrůzou, prudkostí i krásou historie nepříliš dávné. Její odlesk se ještě chvěje, ještě se zrcadlí a zaznívá ozvěnou tentokrát už ne na Vyšehradě, na Pražském hradě, v Karolinu či na mostě mezi Starým a Menším Městem pražským. Mám na mysli třetí a čtvrtý pořad v pořadí tohoto alba - reportáže Praha proletářská a Praha měšťácká. 
Tento čtvrtý soubor cyklu Prahou staletí nás přivádí k onomu rozhraní naší minulosti, kdy můžeme o starších dějích číst v podání dávných svědků a studiích současných historiků - ale o těch mladších dějích máme už řadu svědectví z úst i pera mužů a žen, které jsme ještě nedávno potkávali v ulicích Prahy, slyšeli jejich hlas v rozhlase a vídali jejich tváře v televizi a jejich statě, povídky či básně čítávali v tisku...

Divadlo, divadlo, divadlo / George Bernard Shaw

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
George Bernard Shaw (*26. 7. 1856 - 2. 11. 1950} byl anglický dramatik, prozaik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. 
Své pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. 
České divadlo, po staletí ovlivňováno a poznamenáno shakespearovským kultem, ve 20. století obrátilo pozornost k dílu Shakespearova protichůdce a představitele typické anglické komedie, jakým byl G.B.Shaw. 
Je typické, že jej neprve objevilo Národní divadlo a postupně uvádělo jeho díla, která však nedosáhla většího množství repríz /Člověk nikdy neví (1906), Živnost paní Warenové (1907), Motýl (1908)/; první velký úspěch zaznamenala hra Pygmalion (1913), která se stala oporou kmenového repertoáru NDa hrála se až do dvacátých let. Dalším velkým úspěchem byl Caesar a Kleopatra (1917). Ještě ve válečném období upoutával české prostředí svým odsudkem války a svou pacifistickou tendencí. 
Nové nastudování Živnosti paní Warenové je podstatně úspěšnější a i další hry G.B Shawa (Pekelník, Kateřina Veliká, Milionářka, Svatá Jana, Androkles a lev a další) , které mají na repertoáru už i další česká divadla (Vinohradské, Realistické, Komorní a i divadla v Brně aj.) přibližují jeho dílo skoro v jeho celistvosti 
Naše divadlo se tedy může pyšnit tím, že vycítilo velikost G.B.Shawa již v jeho prvních jevištních rozbězích. Nešlo mu přitom jen o jeho zábavnost, která zaručuje 
divácký úspěch; šlo mu o životní a světový názor dramatika, který byl blízký české povaze svým úsměvným skepticismem a sarkastickou kritičností.

Divadelní profily - historický archiv

Digitální titul sestavený z historických snímků vydaných původně pod značkou Ultraphon představuje písničky a ukázky scén z inscenací Národního divadla a divadla Větrník (1941 - 1946) 
Byť je kvalita záznamu poplatná přepisu ze standardních desek, představují se vám hlasy a herecké či pěvecké umění legendárních umělců jako byl Bedřich Karen, Václav Vydra, 
Olga Scheinpflugová, František Rolland, Marie Glázrová, Zdeněk Štěpánek, Jarmila Kristenová, Otomar Korbelář a mnoho dalších.

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

Audioknihy