Šálení jara

„Zastavila se, v očích hrozný úlek. Nepromluvila a já také nic neříkal.“ Jeden z našich předních autorů psychologické prózy osvědčil mistrovský talent nejen při psaní románů, které dnes patří ke kanonickým dílům české meziválečné literatury, ale i ve své bohaté a pestré povídkové tvorbě. Svědčí o tom rovněž desatero více či méně známých textů skýtajících z hlediska doby vzniku (1927–1940) a rozmanitosti námětů výmluvný průřez dílem Havlíčka-povídkáře. Najdou se mezi nimi citově vypjatá dramata (Přicházející z pekel, Děvka páně, Past), sebereflexivní etudy na pomezí skutečnosti a blouznění (Zavražděný sen, Šálení jara, Pan Bych), příběhy až krutě realistické (Vavřínek, Pomsta, Dobrodružství), ale i jedno vyprávění laděné do fantastična (Hodinky pana Balabána). Protagonistům těchto miniatur není nic lidského cizí, dokonce ani zrada nebo vražda, takže mnozí z nich nakonec přicházejí o své sny. A někdy i o život… Původní antologie povídek Jaroslava Havlíčka zahrnuje nejzdařilejší autorovy krátké texty rázu milostného, realistického, fantastického i detektivního. „Na Havlíčkových prózách jsou patrné stopy naturalismu. Věcné, deziluzivní zobrazení prostředí však často střídají bizarní grotesknost, snový lyrismus a fantastické představy.“ – Česká literatura od počátků k dnešku. „Analytik lidské duše Havlíček sestoupil častokrát i do iracionálních sfér lidské psychiky, k snům a halucinacím.“ – Poetika české meziválečné literatury. „[Jeho] velký a podivuhodně vyzrálý vypravěčský talent se už v jeho raných povídkách projevoval suverénním ovládáním děje, vyváženou stavbou příběhu, schopností vycítit tragiku životních situací, smyslem pro konkrétnost sociálního prostředí i citlivou analýzu lidského nitra.“ – Slovník českých spisovatelů.