Audiokniha To bylo poslední představení
Komentář k původnímu titulu 1018 3320, který vydal Supraphon v roce 1983 a jenž nyní vychází poprvé digitálně:
Televizní film Poslední představení získal na ARS-festivalu v Kroměříži Cenu města Kroměříže. Z jeho zvukového záznamu vznikla tato gramofonová deska,
která částečně vypovídá o posledních hodinách čtyřiadevadesátileté historie Národního divadla, před jeho šestiletým odmlčením. Filmová kamera snímala s dokumentární přesností
všechna místa starého zákulisí. Nechávala promluvit šatny, ukázala starou divadelní techniku, a především se zaměřila na výpovědi umělců, kteří se vyznávali z lásky k Národnímu divadlu.
Právě ty byly inspirací pro vytvoření gramofonové desky, která se stala nejen dokumentem hereckých vyznání, ale shodou bolestných okolností také posledním záznamem hlasu těch,
kdo už se na scénu Národního divadla nevrátí. Snímek, ochuzený o obraz, bylo potřeba přizpůsobit gramofonové verzi nejen technicky (musely nezbytně zaznít technicky méně
dokonalé, ale autentické nahrávky), ale také novou dramaturgickou koncepcí, v níž - a snad se nám to podařilo - znějí původní záběry v původní atmosféře.
A její připomínkou má být i naše deska, jako malý dárek k velké historii našeho Národního divadla.
Oleg Reif, 1983
Pozn. vydavatele:
Pokládáme za nezbytné upozornit posluchače desky na technické nedostatky (rušivé, periodicky se opakující signály v modulaci).
Tato závada je již na originálním záznamu, z něhož jsme desku pořizovali. Vzhledem k historické hodnotě dokumentů jsme se však rozhodli zachovat je na gramofonové desce i s touto závadou.
Televizní film Poslední představení získal na ARS-festivalu v Kroměříži Cenu města Kroměříže. Z jeho zvukového záznamu vznikla tato gramofonová deska,
která částečně vypovídá o posledních hodinách čtyřiadevadesátileté historie Národního divadla, před jeho šestiletým odmlčením. Filmová kamera snímala s dokumentární přesností
všechna místa starého zákulisí. Nechávala promluvit šatny, ukázala starou divadelní techniku, a především se zaměřila na výpovědi umělců, kteří se vyznávali z lásky k Národnímu divadlu.
Právě ty byly inspirací pro vytvoření gramofonové desky, která se stala nejen dokumentem hereckých vyznání, ale shodou bolestných okolností také posledním záznamem hlasu těch,
kdo už se na scénu Národního divadla nevrátí. Snímek, ochuzený o obraz, bylo potřeba přizpůsobit gramofonové verzi nejen technicky (musely nezbytně zaznít technicky méně
dokonalé, ale autentické nahrávky), ale také novou dramaturgickou koncepcí, v níž - a snad se nám to podařilo - znějí původní záběry v původní atmosféře.
A její připomínkou má být i naše deska, jako malý dárek k velké historii našeho Národního divadla.
Oleg Reif, 1983
Pozn. vydavatele:
Pokládáme za nezbytné upozornit posluchače desky na technické nedostatky (rušivé, periodicky se opakující signály v modulaci).
Tato závada je již na originálním záznamu, z něhož jsme desku pořizovali. Vzhledem k historické hodnotě dokumentů jsme se však rozhodli zachovat je na gramofonové desce i s touto závadou.