Jiří Suchý z Tábora

Anna Fialová

Radúz Mácha

Igor Orozovič

Lucie Polišenská

Děti a mládež

Pohádky

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Radůza: Uhlíř, princ a drak

Uhlíř, princ a drak 
 
Pohádka plná písniček 
 
Námět a scénář, texty písní a hudba, režie: Radůza. Zpívají a hrají: Anna Fialová (princezna Vendulka), Lucie Polišenská (komorná Otylka), Radúz Mácha (princ Kryšpín), Igor Orozovič (uhlíř), Jiří Suchý z Tábora (král a drak), Radůza (kramářka, Matka Příroda) 
 
Originální hudební pohádka svým vtipem pobaví nejen děti, ale i ty dospělé, kteří mají rádi tvorbu písničkářky Radůzy 
 
Nevšední pohádka písničkářky Radůzy upoutá posluchače originálním jazykem, který je velmi muzikální, poetický a hravý. Vypráví o cestě královské rodiny, nešikovného prince a důvtipného uhlíře za drakem, který jediný by mohl království zachránit z věčné zimy. Matka Příroda potrestala krále za to, že se špatně staral o její dary a plýtval jimi. Pomoci může pouze tajemný drak, jehož dech dokáže jaro znovu probudit. Podaří se princezně Vendulce a jejím přátelům kouzelného draka najít? S poselstvím zlepšení vztahu lidí k přírodě a nutnosti její ochrany pracuje autorka velmi nenásilně. Spolu s Radůzou si v pohádce, která byla původně napsána jako divadelní hra, zahráli a zazpívali herci Národního divadla: Anna Fialová, Lucie Polišenská, Radúz Mácha, Igor Orozovič a Jiří Suchý z Tábora. Hudební doprovod písní vznikl použitím celé řady tradičních i netradičních hudebních nástrojů ve spolupráci Radůzy s multiinstrumentalistou, aranžérem a vyhledávaným studiovým hráčem Josefem Štěpánkem. Písničky rozeznívá například klavír, akordeon, kytara, mandolina, banjo, ukulele, ale také kastaněty, tibetské zvonky, kazoo, kalimba či dešťová hůl. Booklet audioknihy obsahuje texty všech písniček a ilustrace pohádkových postav od renomované výtvarnice Lucie Dvořákové v kombinaci s fotografiemi herců.

Herecký portrét Vladimíra Šmerala

Původní LP album 0 18 1219 "Herecký portrét Vladimíra Šmerala" vydal Supraphon v roce 1972 - nyní titul s ukázkami z bohaté tvorby herce VLADIMÍRA ŠMERALA (*16.10.1903 – 15.3.1982) vydáváme porpvé digitálně.

Kritici a nenávistníci

Slepá místa medicíny

Medicína se často mýlí ne proto, že ví málo, ale protože si je až příliš jistá.O audioknizeMyslíte si, že lékařská doporučení stojí na pevných důkazech?Že když je slýcháme celý život a opakují je experti, musejí být správná? Kéž by to platilo vždy.Lékař a výzkumník Marty Makary přesvědčivě ukazuje, že i dnešní medicína má svá slepá místa. Tedy oblasti, kde se odborný konsenzus změnil v dogma, kde se přestaly klást otázky a kde špatné interpretace dat a tlak autorit vedly k chybám, na něž doplácejí celé generace. A možná zasáhly i vás.Makary vás provede příběhy výzkumů, lékařských rozhodnutí a pacientů, u nichž zdravotní systém selhal – ne kvůli absenci důkazů, ale navzdory nim.V knize se mimo jiné dozvíte: - Epidemii alergie na arašídy nespustila příroda, ale oficiální zdravotní doporučení.- Miliony žen přišly zbytečně o zdravé vaječníky, protože se dlouho ignorovalo skutečné místo vzniku rakoviny.- Rutinní podávání antibiotik ničí mikrobiom a zvyšuje riziko obezity, astmatu, diabetu i duševních poruch.- Vejce a cholesterol se nestaly obětním beránkem kvůli důkazům, ale vinou hlasitých jednotlivců. - Hormonální substituční terapie může udělat pro zdraví žen nad padesát let víc než kterýkoli jiný lék v historii.Tato kniha není útokem na vědu.Je výzvou dostát jejím ideálům.Řekli o knize„Tato kniha funguje jako budíček… Povinná četba pro každého, kdo chce porozumět úskalím moderní medicíny a najít cestu k efektivnější a soucitnější zdravotní péči.“ — Peter Attia, lékař a autor bestselleru Přežít„Aktuální a velmi čtivá kniha, která přináší tolik potřebné pojmenování zásadních nešvarů našeho lékařského establishmentu a radí, co s tím.“ — Steve Forbes, šéfredaktor magazínu Forbes„Výzva k akci... od renomovaného experta a předního hlasu v lékařské komunitě.“ — Kavita Patel, profesorka Stanfordovy univerzity„Slepá místa medicíny vám zaručeně zajistí přinejmenším jedno: změní vám život.“ — Mark Gerson, investor a filantrop„I chytří a motivovaní lidé mají sklon vytvářet si slepá místa ... Makaryho kniha představuje hluboký ponor do lidské tendence bránit se novým myšlenkám a zároveň průvodce k nezkreslené objektivitě. Přitom vás seznámí s lékařskými výzkumy, které zpochybňují konvenční představy a mění naše chápání zdraví.“ — Scott Smith, CEO společnosti TRUE Network

Újezdní Hamlet

Z komentáře k původnímu LP 1 18 1479 vydaného Supraphonem v roce 1974:
Čechov znamená Čechův. Jeden Čechův dědeček byl Čech. Ač tyto věty zní jako citáty z čítanky pro druhou třídu základní školy nebo jako diktát z těsnopisu, jsou pravdivé. Nemají samozřejmě nejmenší zásluhu na tom, že Anton Pavlovič Čechov je u nás už pětaosmdesát let tištěn a čten a přes sedmdesát let hrán předními i méně předními divadly. Pro obě strany se všechno začalo šťastně: první Čechovova povídka, uveřejněná u nás v příloze Národních listů 9. prosince 1888, nese titul Štěstí. Ač v ní autor nesliboval lidem nic příliš příjemného ani jistého v oboru lidského štěstí, ba jeho poselství bylo takřka zdrcující - zemřeš, člověče, a nikdy se vlastně ani nedovíš, co je štěstí - ač se tedy mladý autor představil jako bořitel iluzí a kazisvět, zabydlel se v čtenářské a divadelní obci natrvalo. Nemluvě už o tom, jak se jeho tvůrčí metody chopili i v dalekém světě velcí moderní autoři.
"Tak mi připadá, jako by byl autor psal Strýčka Váňu krví vlastního srdce," napsal kritik v roce 1901 v Divadelních listech. Snad i proto je Čechov tak blízký čtenáři tehdejšímu i dnešnímu: krev vlastního srdce zůstane krví, ať se uvnitř člověka nebo kolem něho změní cokoliv. Pravda, zmýlil se o dvě století v odhadu, kdy dojde k zásadní změně ruského života. Ani s tou mýlkou není pronikavost jeho pohledu o nic menší ani nepravdivější a krev jeho srdce o nic méně krvavá. Čechov byl lékař a umělec. Snad to bylo to nejšťastnější spojení profesí právě pro zasvěcené vnikání do lidského nitra. Až na dno lidského nitra. Čechov sám spojení svých profesí charakterizoval typicky po čechovsku - medicína je prý jeho zákonná manželka, literatura jeho milenka.
Byla to milenka poněkud nepokojná a náročná. Úkolem umění totiž je - podle Čechovových slov - hájit člověka. Kdo chce být hájen, nesmí ovšem být jen povrchním čtenářem. Povrchnímu čtenáři uklouzne otázka, jak že to pan spisovatel hájí člověka, když obnažuje jeho rozervané nitro, když ukazuje jeho bídu tělesnou i duševní, jeho ubohost, směšnost, trapnost, jeho nicotnost a jeho prohry. Čechov však trpělivě odpovídá. Odpovídá přímo v díle, a to i v těch nejmenších povídkách. Tak v Aňutě musí student Stěpan Kločkov prohlédnout, v jaké špíně a ubohosti žije, naopak v Talentu tři malíři nikdy nepochopí, že se jim nedostává to nejdůležitější, aby se stali skutečnými umělci. Pochopí to však čtenář. Čechovovo umění hájí člověka právě tím, že mu ukazuje přesně na napadená místa v jeho nitru. Ukazuje mu je tak sugestivně, že se zdá takřka nemožné, aby si jich postižený nevšiml a nezačal se sám proti nim bránit. Bránit se sám proti sobě, proti všemu zlému a ubohému uvnitř i vně...
.....Čechov byl, je a zůstane zamyšleným hlasatelem pravdy, zejména pravdy umělecké. 
Sám o tom kdysi napsal:
"Umění je tím zvláštní a dobré, že v něm nelze lhát. Je možné lhát v lásce, v politice, v medicíně, je možné oklamat lidi i samého pánaboha - byly i takové případy - avšak v umění klamat nelze."
Lubomír Vaculík

Delikatesy. Humorné úvahy z let šedesátých

Když Supraphon vydal v roce 2009 CD s málo známými výstupy Jana Wericha pod názvem Jan Werich (ne)známý, vyšel v Deníku článek s názvem "U Jana Wericha je pořád ještě co objevovat". A je to skutečně tak. Na tomto novém albu uslyší posluchači dosud digitálně nevydané skutečné lahůdky z umělcových úvah (O srandě, O židli, O štice, chycené na pstruha, O psu Thordovi), ale také opravdové legrace, jako je přednes básně F. L. Čelakovského Blázni byli, kordy měli. Výběr zakončí zcela neznámý unikát z konce 50. let Moje žena Penelope z reklamního filmu a četba z knihy Roarka Bradforda Černošský Pán Bůh a páni izraelité. Záznamy pocházejí z archivu Ondřeje Suchého, některé z nich tvořil Jan Werich pro Suchého rozhlasový pořad Gramotingltangl. Obdivovatelé Jana Wericha si tentokrát skutečně "pochutnají".

Lahůdkové archivní objevy vyprávění, nápadů a úvah Jana Wericha!

Dobrodružství statečného rytíře Parsifala

Příběh rytíře z dob krále Artuše. Příběh čerpá inspiraci v středodvěkkých legendách o svatém grálu.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Radůza: Uhlíř, princ a drak