Miloš Vacík

Novely a povídky

Povídky

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Pod hvězdami

{'cs': 'POD HVĚZDAMI \naneb Povídky z pouště a moře\n\n"Pod hvězdami" je kniha, audiokniha a nahrávka Miloše Vacíka, hudebníka, perkusisty a výtvarníka. Autora známého svými hudebními výlety a nahrávkami inspirovanými Brazílií, Kubou či Afrikou. Miloš však na svých četných cestách po světě čerpal nejen hudební inspiraci, ale také výtvarné cítění a celkovou atmosféru jednotlivých zemí. Tento projekt snoubí autorovy lásky do jednoho propojeného celku. Texty jakoby z tisíce a jedné noci, ilustrace vzdáleně inspirované dávnými kolorovanými dřevořezbami. Kniha Pod hvězdami má podtitul Povídky z pouště a moře. V těchto extrémních krajinách se odehrávají záblesky bajek ze života zvířat, plné lidského snažení, věčného hledání, to vše z výšek pozorované nebeskými světly, chladně a nepovšimnutě. \nZ hvězd, planet a komet, po tisíce let sledovaných pozemskými tvory v obdivu i pokoře, jsou nezaujatí svědkové, kteří jsou sami o sobě důkazem toho, že v nebeských výšinách plyne čas jiným tempem. Texty se vine, jako jemná červená nitka, konfrontace pozemského jepičího snažení s pomalým tokem nebeským. V knize najdete pětatřicet povídek a sedmatřicet celostránkových barevných ilustrací. Texty o hledání, naději, bolesti i prchavém štěstí, smutku a touze. S hlavou zvednutou k obloze, v očích věčné otazníky. Vydává nakladatelství Argo.\nAle hudebník se ve Vacíkovi nezapře, a tak vydává Supraphon stejnojmenné 2 CD. Na jednom nosiči je hudba nahraná a složená přímo k textům a na druhém vychází audio kniha. \nHudba složená proto, aby prohloubila dojem a unesla posluchače i čtenáře do krajin fantazie, hloubek vesmíru, šumu pouštního větru a vln. Spoluautor hudby je legendární český hudebník a performer Alan Vitouš. Spolu s Milošem a Alanem na hudbě spolupracovali - řecká zpěvačka Athina Langoska, člen Slunečního orchestru Aleš Kudela. Na nahrávce byly použity zvukové koláže a improvizace od Clarinet Factory. \n\nNa audio knize, která vznikla v režii Jana Jiráně, zní dva magické hlasy úžasných herců - Josefa Somra a Viktora Preisse.\n\nV projektu s názvem "Pod hvězdami" se propojují texty povídek, ilustrace, hudba a mluvené slovo v jeden unikátní originální celek!'}

Pražský kavárník

Dalimil Klapka čte z knihy esejisty a historika umění Josefa Kroutvora. Kroutvorovy toulky historií se nesoustředí pouze na samotný prostor kaváren, ale právě skrze ně a společnost v nich sedící jsou akcentovány změny kulturní, společenské i politické. Nabízí se tak jedinečný pohled na zrod revolucí, nových uměleckých směrů i filozofických myšlenek.Vrátíme se do Prahy druhé poloviny 19. století z pohledu Karla Hynka Máchy či Josefa Bojislava Pichla. Naše cesta povede do městského centra a například Kavárny Union. Pražské kavárny daly také prostor pro vznik poetismu a umělecké skupiny Děvětsil, staly se útočištěm například pro Franze Kafku.I ženám se ve 20. letech nabízela možnost se emancipovat a začít samostatně navštěvovat místa plná diskusí, sporů a kulturního dění. Posluchače čekají též surrealistická a kavárnám přející 30. léta, překlenuvší se do dob protektorátu, druhé světové války a po ní do počátků komunistického režimu. A také zachytíme listopad 1989, který otevřel dveře dlouho potlačovaným západním vlivům, a zjistíme, jak rychle a zásadně se projevily i v prostorách podniků servírujících kávu.

Hlasy českých literátů

Historicky cenné nahrávky hlasů českých literátů, natočené v průběhu 30. let 20. století.

F. X. Šalda 18. 11. 1933 (50 let Národního divadla)

Rudolf Medek 17. 10. 1937 (Památník osvobození)

Josef Kopta 19. 12. 1935 (o knihách, anketa LN)

Pavel Eisner (pseudonym Jan Ort) 12.2.1938 (o češtině a jejích zvláštnostech)

Gabriela Preissová 12. 8. 1938 (o lidových krojích na Slovácku)

Stanislav Lom 15. 4. 1938 (Zahrádkářova cesta k Bohu)

J. Š. Kubín 18. 8. 1935 (o poutích, panoptikách a vyvolávačích)

Konstantin Biebl 25. 2. 1933 (První noc na Jávě - přednáška)

Otokar Fischer 12. 4. 1936 (Velikonoční symboly v umění - přednáška)

Jaroslav Kvapil 28. 9. 1938 (Svatý Václave! - přednáška)

Antonín Matěj Píša 16. 3. 1938 (Památka na Otokara Fischera)

J. S. Machar 25. 8. 1934 (o Hálkovi a Vrchlickém)

Josef Čapek 12. 4. 1936 (O květinách a cestování)

Jiří Karásek ze Lvovic 16. 1. 1935 (o tvorbě Arnošta Procházky)

Eduard Bass 28. 4. 1936 (Knihy, které čtu)

Vítězslav Nezval 19. 3. 1936 (Poesie na vstupu do Máchova roku)

Karel Čapek 24. 12. 1937 (Pozdrav lidem dobré vůle do Indie)

Othello (1950)

Othello jednoznačně patří k Shakespearovým vrcholným tragédiím a nejen díky tomu má i v Čechách velmi dlouhou a bohatou inscenační tradici. Záznam o úplně prvním uvedení Othella v Čechách je z roku 1842, kdy byla ve Stavovském divadle premiérována inscenace v překladu Jakuba Malého. Od té doby se tato tragédie na českých jevištích objevila bezpočtukrát.
Rozhlasová nahrávka z roku 1950.

Maškaráda

Michail Jurjevič Lermontov: Maškaráda. Drama ruského klasika - tragédie muže, kterého společnost zbaví poslední víry v čest, poctivost a upřímnost člověka. Překlad Emanuel Frynta. Režie Miloslav Jareš.Osoby a obsazení: Osoby a obsazení: Jevgenij Alexandrovič Arbenin (Vladimír Šmeral), Nina, jeho žena (Jarmila Smejkalová), kníže Zvjozdič (Václav Voska), baronesa Štralová (Vlasta Chramostová), Afanasij Pavlovič Kazarin (František Hanus), Adam Petrovič Šprich (Karel Houska), neznámý (Miroslav Doležal), doktor (Bedřich Bobek), starý pán (Václav Piskáček), Ivan, sluha knížete Zvjozdiče (Artuš Kalous), sluha Arneninův (Eduard Kašpar), komorná (Štěpánka Holečková), paní domu (Jindra Hollmanová), bankéř (Bohuš Hradil), hráči (Karel Kastner, Karel Fořt a Vladimír Salač).Natočeno v roce 1954.

Tři sestry

Jedna z nejslavnějších her evropské dramatické literatury o nenaplněných snech tří sester, živořících na provincii a toužících odjet do Moskvy. Jako málokterý autor dokázal Anton Pavlovič Čechov zachytit ubíjející všednost, která pomalu, ale neúprosně drtí životy jeho postav. Platí to i pro sourozence Prozorovovy z dramatu Tři sestry. V roce 1960 vznikla v Československém rozhlase inscenace, kterou natočil režisér Miloslav Jareš. Text pro rozhlas upravil Josef Bezdíček, využil k tomu méně uváděný překlad básníka Ladislava Fikara. Klasická inscenace Miloslava Jareše se výchozí divadelní text se snaží tlumočit co nejvěrněji a v plném rozsahu, opírá se při tom především o herecké výkony, z nichž připomeňme například Marii Vášovou (Olga), Marii Glázrovou (Máša), Violu Zinkovou (Irina) nebo Ladislava Boháče (Veršinin).

Čechov: Námluvy, Tragédem proti své vůli

Původní LP album 1018 4034 "A.P.Čechov Námluvy, Tragédem proti své vůli" vydal Supraphon v roce 1986 - nyní titul s výběrem scén z Čechovových her v nezapomenutelném podání herců Vlastimila Brodského, Josefa Somra, Dany Brochové (Tragédem proti své vůli) a Jaroslavy Adamové, Rudolfa Hrušinského, Ladislava Peška (Námluvy) vychází poprvé digitálně. 
 
 
NÁMLUVY jsou ruskou veselohrou o námluvách dvou nesnesitelně majetnických, lakomých a tvrdohlavých lidí za doprovodu otce nevěsty, který má podobné vlastnosti jako oba snoubenci. 
Tato jednoaktová hra pochází z dílny ANTONA PAVLOVIČE ČECHOVA (*29. ledna 1860 – 15. července 1904), světoznámého ruského prozaika a dramatika. 
Skrze svá díla autor kritizuje společenské neduhy, což je na díle Námluvy dobře vidět. Zde jsou hlavními tématy hamižnost, lakomost, hádavost a tvrdohlavost. 
 
TRAGÉDEM PROTI SVÉ VŮLI je mikrokomedie o muži, trpícím přemírou rodinných povinností.

Divadlo, divadlo, divadlo / Anton Pavlovič Čechov

Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Anton Pavlovič Čechov (*29.1.1860 - †15.7.1904) 
Čechovovy hry byly často označovány za dramatizovanou beletrii, která je nejevištní, nedějová, bezkonfliktní, která není dramaticky komponovaná a je psaná potrhaným, neuspořádaným dialogem. Měřeno zákony dějového dramatu, odpovídají tyto soudy více méně skutečnosti. Ale Čechov nechtěl být měřen těmito zákony a také citlivého diváka 20. století tyto zákony přestávají uspokojovat. Vzrušuje ho Čechovova výpověď o světě a shledává tuto výpověď obsažnou, svobodnou a pravdivou. Shledává ji bohatší než výpověď, kterou o světě může poskytnout dramatická struktura, založená na jediném a sjednocujícím ústředním konfliktu, v němž se v aktivním zápase sváří jednotlivci nebo skupiny lidí protichůdných zájmů. Koryto dramatického děje v těchto hrách směřuje úporně k "neznámému cíli," pravidla nedovolí ději "uhnout na žádnou stranu", hra vybírá životní materiál jen v tom množství a v té podobě, kterou uzákoněná struktura dovolí, která se jednotnému, souvislému a k vytčenému cíli (k rozuzlení) směřujícímu ději hodí. Jinými slovy: už sama struktura si životní materiii vybírá, upravuje, redukuje, sama struktura se chová diktátorsky a svými formálními zákony ovlivňuje obsah díla, apriorně formuje obraz skutečnosti. Nová struktura, jejíž základy klade svými dramatickými díly Čechov, se proti této redukující síle ustálené dramatické formy bouří ve jménu svobodnější práce s životním materiálem a tedy ve jménu pravdivějšího, neredukovaného a nijak apriorně neupravovaného obrazu života. "Umělecká literatura se právě proto jmenuje umělecká, protože líčí život takový, jaký ve skutečnosti je. Jejím posláním je bezpodmínečná a čestná pravda," napsal Čechov. 
Dramatické obrazy všedního života byly před Čechovem opravdu budovány na společném základu a jejich strukturu lze poměrně snadno v každém konkrétním případě odhalit. Konfliktem takových her je zpravidla srážka různých lidských zájmů a vášní. V tomto sporu a boji se prověřují jisté obecně přijaté mravní hodnoty; podle těchto kritérií se v díle jednající postavy dělí na představitele zla a na jejich oběti, na pomahače zla a na bojovníky proti zlu, ochránce obětí. V takových dějových bitkách jsou nutně vítězové a poražení, jsou viníci a nevinní, jsou svatí a ničemové. V takových hrách jsou neřesti a ctnosti zřetelně odděleny. "Měnily se sociální vztahy, měnily se mravy, vznikala nová zla, vyvstávaly jiné problémy, jinak se řešily nejrůznější ideové otázky, pronásledovaly se jiné zločiny, bránily se jiné hodnoty, nicméně v základním schématu zůstával typ dramatiky obrazů všedního života tentýž, protože se stále zachovával její mravoličný, didaktický, usvědčující a odhalující ráz," napsal sovětský literární vědec Alexandr Skaftymov. 
V Čechovových hrách je metoda kritiky společenského života zásadně jiná. Především Čechov nemoralizuje a nepoučuje, je objektivní co nejdůslednějším způsobem. Autorská morální předznamenání jednotlivým postavám Racka, Strýčka Váni, Tří sester, Višňového sadu prakticky chybí. Čechov sám to formuloval v dopise svému bratrovi takto: "Nevytvořil jsem ani jednoho zločince, ani jednoho anděla (třebaže jsem se nemohl obejít bez šašků), nikoho jsem neomlouval, nikoho neobvinil." Ano, tento autor je ze všeho nejmíň obhájcem či prokurátorem svých postav. V jeho hrách také není viníků. Nebo přesněji: jsou to všechno viníci bez viny. 
U Čechova není vítězů ani poražených. V tom je nový smysl a nejobecnější podstata konfliktu, který Čechov objevil pro dramatickou literaturu novější doby; zásadní a všeobsáhlý je tento rozpor: všední běh života nás - postavy Čechovových her - nyní a zde neuspokojuje. Toužíme po životě jiném (a věříme, že se ho dočkajjí lidé, kteří přijdou po nás); někdy podléháme iluzi, že ten vytoužený život už existuje - někde jinde (Tři sestry). Ale víme spolu s naším autorem, že porážka Serebrjakova, Nataši, Raněvské, či vítězství Vojnického, tří sester nebo Lopachina by bylo jen problematické a nikterak by nezaručilo nápravu, zásadní nápravu všedních lidských věcí našeho života. 
Tak svět své doby pochopil a vyložil Anton Pavlovič Čechov. Bylo na jeho potomcích tento svět změnit. 
Leoš Suchařípa

Goethův Faust

Známe ale Goethovo stěžejní dílo opravdu dobře? Jde o dílo skutečně mnohovrstevnaté...
Významný literární vědec František Tomáš Bratránek faustovské téma vykládá ve svém díle Goethův Faust. Zvukovou adaptaci tohoto pozoruhodného díla vydalo AudioStory v koprodukci s MI91 v roce 2014.
Původní nahrávka vznikla jako studiový záznam představení divadla Lyra Pragensis.
Milan Friedl – významný český herec v oboru uměleckého přednesu v této nahrávce promlouvá jako vypravěč, moderátor i glosátor děje. Zároveň vykládá myšlenky, obsažené v Goethově díle.
Roli doktora Jindřicha Fausta skvěle ztvárnil Vladimír Ráž. Mefistotelovi propůjčil svůj charismatický hlas Rudolf Pellar a v roli Faustovy Markétky uslyšíte Jarmilu Skopalovou.

Lucerna (1951)

Jiráskova pohádková hra Lucerna patří mezi nejznámější tituly starší české dramatiky. Zaujala již při své premiéře v roce 1905, kdy ji na scéně Národního divadla inscenoval režisér Jaroslav Kvapil. Výtvarnou stránku představení svěřil Mikoláši Alšovi a k hudební spolupráci přizval tehdejšího šéfa opery Karla Kovařovice. Ohlasy byly vesměs velmi příznivé.Věříme, že přivítáte nahrávku  ze Zlatého fondu, v níž uslyšíte Marii Burešovou, Felixe Le Breux a jako učitelského mládence Václava Vosku, kterého jsme si v pozdějších inscenacích zvykli spojovat s postavami zcela jiného charakteru. Inscenaci natočil režisér Přemysl Pražský v roce 1951.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Pod hvězdami