Maxim Gorkij

Petr Skoumal

Novely a povídky

Povídky

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Milovat znamená žít. Povídky Maxima Gorkého

Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu 1118 2496 "Milovat znamená žít. Povídky Maxima Gorkého" vydaného v roce 1979 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
Slovníkové heslo říká: MAXIM GORKIJ (1868-1936), prozaik i dramatik, čelný představitel předrevoluční realistické literatury, literární mluvčí světového proletariátu, po Říjnové revoluci přední organizátor sovětského literárního života, zakladatel socialistického realismu a jecen z prvních klasiků sovětské literatury. Dramatik Gorkij má na českém jevišti bohatou tradici. Stačí připomenout hlavní tituly jeho her: Měšťáci, Na dně, Letní hosté, Děti slunce, Barbaři, Nepřátelé, Jegor Bulyčov, Dostigajev a ti druzí, Vassa Zeleznovová. Ostrý smysl pro dramatičnost nezapře ani ve své próze, jak v románech, tak v povídkách. Stejně jako vyhraněný třídní pohled, smysl pro obnažení reality a vůli po revoluční přeměně společnosti....Toužili jsme uvést ve Viole Gorkého, a tak jsme se obrátili, jak pochopitelné vzhledem k typu scény a její dramaturgie, k jeho povídkám. K jeho "drsným láskám", k osudům žen, v nichž mistrovství Gorkého dosáho vzácné syntézy: ideologická naléhavost vyrůstá z analýzy předrevoluční ruské společnosti, z víry v nevyčerpatelné možnosti života, z aktivní touhy změnit daný stav, z potřeby naplnit život vším, co patří k jeho vznešenosti i kráse...
Slovníkové heslo říká: MAXIM GORKIJ (1868-1936), prozaik i dramatik, čelný představitel předrevoluční realistické literatury, literární mluvčí světového proletariátu, po Říjnové revoluci přední organizátor sovětského literárního života, zakladatel socialistického realismu a jeden z prvních klasiků sovětské literatury. Dramatik Gorkij má na českém jevišti bohatou tradici. Stačí připomenout hlavní tituly jeho her: Měšťáci, Na dně, Letní hosté, Děti slunce, Barbaři, Nepřátelé, Jegor Bulyčov, Dostigajev a ti druzí, Vassa Železnovová. Ostrý smysl pro dramatičnost nezapře ani ve své próze, jak v románech, tak v povídkách. Stejně jako vyhraněný třídní pohled, smysl pro obnažení reality a vůli po revoluční přeměně společnosti....Toužili jsme uvést ve Viole Gorkého, a tak jsme se obrátili, jak pochopitelné vzhledem k typu scény a její dramaturgie, k jeho povídkám. K jeho "drsným láskám", k osudům žen, v nichž mistrovství Gorkého dosáhlo vzácné syntézy: ideologická naléhavost vyrůstá z analýzy předrevoluční ruské společnosti, z víry v nevyčerpatelné možnosti života, z aktivní touhy změnit daný stav, z potřeby naplnit život vším, co patří k jeho vznešenosti i kráse…Kromě této povídky (Žena, 1913) jsme do pořadu nazvaného výmluvně „Milovat znamená žít“ zařadili ještě dvě prózy o osudech žen, povídky „Z dlouhé chvíle (1989) a Psoty lopoty (1917). A právě tyto dva příběhy jsou na této gramofonové desce. Jejich drsný realismus a zároveň křehká citovost ukazují ve zkratce samu podstatu Gorkého uměleckého typu…Gorkého povídky jsou sugestivní, dramatické, jeho postavy jsou plastické, jejich četba burcuje čtenářovu citovost, provokuje jeho fantazii, zatáhne do přesně zachycené atmosféry děje, činí ho spoluúčastným na osudech z masa a krve. I to umožňuje dát jim srdce i hlas, rozeznít je niterným rejstříkem tohoto nejdokonalejšího nástroje lidsého srozumění…

Má protentokrát obsazená vlast

Národní divadlo, 5. června 1939. Uvedením Smetanovy Mé vlasti, přenášené živě Československým rozhlasem a přejímané radiostanicemi v Paříži a v Oslo, vrcholí Pražský hudební máj - mimořádný festival, který vznikl z iniciativy dirigenta Václava Talicha a jehož cílem bylo "narovnat naši páteř a naplnit nás pocitem důstojné svébytnosti".Děj Molkovy hry se odehrává během zvukové zkoušky zmiňovaného slavnostního provedení Smetanova cyklu symfonických básní, jejíž hladký průběh naruší neočekávaná skutečnost. Tři muzikanti hodlají během přímého přenosu přečíst politické provolání ke zbytku Evropy v přesvědčení, že je třeba využít jedinečné příležitosti k vyslání signálu o skutečném stavu smutné české existence. Taková zpráva, zveřejněná v orchestru půl hodiny před zahájením přenosu, působí pochopitelně jako nálož dynamitu?Jsou Zděněk Němec, Josef Morávek a Egon Ledeč ztělesněním odvahy, která se nebojí vyjádřit své přesvědčení a bojovat za něj, nebo hazardéři, jež neženou do katastrofy jen sebe, ale všechny zúčastněné? Jaké může mít takové jednání následky? Všechny strany sporu se obrací k dirigentskému stupínku, k Václavu Talichovi. 
Hlavní roli VáclavaTalicha ztvárnil Viktor Preiss, role tří rebelujících muzikantů si zahráli Pavel Batěk, Martin Finger a Petr Lněnička.

Nepřítel lidu

Přestože Ibsenova hra vznikla před bezmála sty lety, je v mnohém stále překvapivě aktuální. Politické drama Nepřítel lidu napsal Henrik Ibsen v roce 1882 již jako světově známý autor. Na příběhu lékaře Stockmanna, který se marně snaží poukázat na závadnost vody v místních lázních, předvádí Ibsen bez obalu všechny nepřístojnosti "demokratické" společnosti - korupci, strach o post a majetek i stádní myšlení a jednání většiny.Osoby a obsazení: MUDr. Tomáš Stockmann, lázeňský lékař (Viktor Preiss), Kateřina Stockmannová, jeho žena (Dana Syslová), Petra, jejich dcera (Lucie Trmíková), Petr Stockmann, doktorův starší bratr (František Němec), Morten Kiil (Jiří Holý), Hovstad, šéfredaktor Lidového posla (Michal Pavlata), Billing, zaměstnanec Lidového posla (Ivan Trojan), Aslaksen, vydavatel (Miloš Hlavica), Horster, kapitán obchodní lodi (Miroslav Etzler), pán (Eduard Pavlíček)) a další. Režie: Hana Kofránková

Básně Guillauma Apollinaira

Guillaume Apollinaire (*26. srpna 1880 Řím – † 9. listopadu 1918 Paříž) 
byl francouzský básník, prozaik a dramatik; po matce, šlechtičně Angelice Kostrowicke, polského původu. 
Jeho literární začátky se datují na přelom 19. a 20. století 
Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní francouzské poezie a hlavním propagátorem avantgardních směrů v malířství, především kubismu, zároveň i dalších výtvarných směrů - fauvismu a futurismu. 
V první dekádě 20. století stává určující osobností moderní francouzské poezie a naprosto zásadní postavou francouzské i evropské umělecké avantgardy. 
Ve své tvorbě vychází ze změn, které na přelomu 19. a 20. století ve světě a v nazírání člověka na svět probíhaly. 
V jeho poezii mizí klasický, vázaný verš, interpunkce i rytmus ztrácí na důležitosti, básně plynou volnou asociací. 
U nás byl překládán mnoha básníky - Karlem Čapkem, Vítězslavem Nezvalem, Konstantinem Bieblem aj. 
Naše nahrávka z roku 1965 obsahuje Apollinairovy verše přeložené Milanem Kunderou a recitované Václavem Voskou, ale také ve francouzském jazyce - přednes Paul André Lecler.

Máj (2008)

Jednou z nejpozoruhodnějších divadelních inscenací Máje se pyšnilo brněnské Divadlo U stolu. V něm se Máje ujal František Derfler. Ke spolupráci přizval rockového bubeníka Zdeňka Kluku, a dva mladičké účinkující: Jiřího Valůška pro roli Viléma, strašného lesů pána, a Eriku Stárkovou pro roli Jarmily. Ta doprovází inscenaci zpěvem. Samotný František Derfler si ponechal roli vypravěče krvavého příběhu. Výsledkem je představení, o němž Milan Uhde napsal, že po tradičním šaldovském "snivěbuřičském" výkladu zdůrazňuje existencialistické pojetí Máje.

Aplikace Youradio Talk

Audiokniha Milovat znamená žít. Povídky Maxima Gorkého

Má protentokrát obsazená vlast

Máj (2008)

Básně Guillauma Apollinaira

Nepřítel lidu