Ladislav Potměšil

Arthur Miller

Jean-Paul Sartre

James Hilton

Dalimil Klapka

Karel Čapek

Josef Vinklář

Karel Hynek Mácha

Jorga Kotrbová

Růžena Merunková

Josef Kajetán Tyl

Jiří Klem

Zdeněk Dítě

Jiří Hubač

Henrik Ibsen

Jan Jílek

Oldřich Daněk

Vilém Besser

Maxim Gorkij

Alois Jirásek

Friedrich Schiller

Jiřina Štěpničková

František Hrubín

Jiří Kostka

Naďa Konvalinková

Vítězslav Nezval

Ivan Bukovčan

Grigorij Gorin

Ladislav Stroupežnický

Jaroslav Tafel

Tennessee Williams

Ivo Gübel

Václav Neužil

Jaroslav Someš

Vanda Švarcová

Věra Vlčková

Viktor Vrabec

Friedrich Dürrenmatt

Arnošt Dvořák

Edmond Rostand

William Shakespeare

Jiří Adamíra

Vladislav Vančura

Johann Wolfgang von Goethe

Václav Kliment Klicpera

Miloš Hlavica

Marie Marešová

Alexandr Sergejevič Gribojedov

Alexej Konstantinovič Tolstoj

Alexander Nikolajevič Ostrovskij

Jean Baptiste Poquelin Moliére

Nazim Hikmet

Boris Vasiljev

Jaroslava Pokorná

Jan Neruda

Jana Dítětová

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Podcasty a Audioknihy od autora Maxim Gorkij. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Zdeněk Hodr

Zdeněk Štěpánek

Ilja Racek

Nina Popelíková

Vladimír Šmeral

Antonín Hardt

Milan Klásek

Alena Procházková

Josef Bláha

Jiří Pleskot

Marie Glázrová

Jiřina Bohdalová

Jaroslav Kepka

Petr Haničinec

Gabriela Vránová

Radoslav Brzobohatý

Jaroslav Moučka

Jaroslav Satoranský

Zdeněk Řehoř

František Hanus

Antonie Hegerlíková

Václav Vydra ml.

Jan Kačmáček

Jana Štěpánková

Karolina Slunéčková

Blanka Bohdanová

Daniela Kolářová

Miloš Kopecký

Radovan Lukavský

Otakar Brousek st.

Vlastimil Fišar

Vladimír Hlavatý

Světla Amortová

Stanislava Bartošová

Věra Budilová

Václav Vydra st.

Jiřina Švorcová

Jiřina Jirásková

Rudolf Walter

Bedřich Karen

Vlastimil Brodský

Jan Schánilec

Martin Růžek

Jan Pivec

Bohuš Zakopal

Ilja Prachař

Dana Medřická

Jaromír Hanzlík

Hana Maciuchová

Film, divadlo, rádio a TV

Umění a zábava

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Národní umělec Václav Vydra 100 let

Původní LP album 0 18 1850 "Národní umělec Václav Vydra 100 let" vydal Supraphon v roce 1975 - nyní titul s úryvky z tvorby VÁCLAVA VYDRY(*29.4.1876 - 7.4.1953) vychází poprvé digitálně.

Album scén z divadelních her 2 (Ostrovskij, Sartre, Hilton, Miller, Nezval, Gorkij)

Nový kompilační titul určený pouze pro digitální obchody vám představuje nahrávky scén z divadelních her z různých období, z různých divadel a různých autorů. 
V tomto případě Alexandra Nikolajeviče Ostrovského (Poslední oběť), Vítězslava Nezvala (Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Manon Lescaut), Jean-Paul Sartra (Vězňové z Altony), Jamese Hiltona (Sbohem, pane profesore), Arthura Millera (Zkouška ohněm) a Maxima Gorkého (Měšťáci). 
Pojďte s námi do divadla - potěšíte se nezapomenutelnými hlasy a profesionálními výkony herců a hereček Marie Glázrové, Bedřicha Karena, Františka Smolíka, Zdeňky Baldové, Jana Pivce, Zdeňka Štěpánka, Radovana Lukavského, Dany Medřické, Hany Maciuchové, Petra Štěpánka a mnoha dalších skvělých umělců.

70 let Divadla na Vinohradech

Z komentáře původního LP alba 1 18 2105 "70 let Divadla na Vinohradech" vydaného v Supraphonu v roce 1977 a nyní, v listopadu 2017, poprvé vydávaného digitálně 
- první představení na prknech Vinohradského divadla se totiž odehrálo 24. listopadu 1907..... 
Předkládáme veřejnosti studiové nahrávky výňatků z představení pražského Divadla na Vinohradech za poslední období. Výběr byl zaměřen na ty z našich inscenací, které se nějakým způsobem vážou k oslavám sedmdesáti let trvání Divadla na Vinohradech, v nichž lze vystopovat organickou a niternou vazbu ke kořenům a tradicím toho nejlepšího v tomto divadle...V albu jsou zastoupena ( jak díla klasická (Shakespearův Hamlet, Gorkého Letní hosté, Ibsenova Nora, Tolstého Car Fjodor), tak nejsoučasnější novinky původní dramatické tvorby (Jílkův Silvestr). Zároveň je ve výboru zastoupen jeden velmi úspěšný pokus převedení románové látky na jeviště (Clavellův Král krysa). Je to cesta, jež má v Divadle na Vinohradech dlouholetou tradici. Slavné Borovy inscenace románů F.M.Dostojevského byly jedny z prvních. Proto také při této příležitosti připomínáme slavnou inscenaci Zločinu a trestu archivním záznamem Zakopalova Marmeladova. I ve výběru ostatních děl jsme se zaměřili na ta, jejichž uvádění patří k tradicím Vinohradského divadla. Jsou to díla ruské a sovětské klasiky, která od prvopočátku vytvářela profil a specifickou tvář této přední scény. Vzpomínáme-li těch nejranějších představení z let třicátých, jsou to Dostojevského Idiot, Sejfullinové Viriněja, Šolochovova Rozrušená země, Bulgakovova Rodina Turbinovových, Tolstého Živá mrtvola, Anna Karenina a v neposlední řadě Gribojedovo Hoře z rozumu, jež také připomínáme archívním záznamem monologu Čackého (Vladimír Šmeral). Těžko bychom spočítali, kolik inscenací her Shakespearových a Ibsenových spatřilo světlo světa na vinohradské scéně...Ctižádost vinohradských dramaturgů je o to větší a výběr o to závažnější, že v tomto divadle začínali autoři, kteří pro naši divadelní kulturu (a nejen naši) znamenali obrovský přínos (F.Langer, F.Šrámek, K.Čapek, V.Dyk, J. Mahen)...

Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého

Z komentáře k původnímu 2LP albu 0 58 0408 "Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého" vydanému v Supraphonu v roce 1975 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
V prvních poválečných sezónách byl divadelní život bouřlivý. Nová divadla rychle vznikala a ještě rychleji zanikala, střídaly se velkorysé plány, manifesty, programy. Ve srovnání s nimi zněl program REALISTICKÉHO DIVADLA, vedeného Janem Škodou, skromně: dát levému vltavskému břehu dobrou lidovou scénu, která širokým vrstvám diváckým poskytne umění, ne kýč, a je lidová obsahem, postojem, názorem ne ornamentem. Tvarová koncepce tohoto divadla byla vyjádřena lapidárně názvem: realistické.... 
V prvních pěti letech existence divadla poválečná doba sama akcelerovala realismus především jako program myšlenkový. Lidé toužili pochopit, co se to právě s lidmi stalo, poznat pravdu společenských vztahů, skutečné příčiny velkých společenských vztahů, skutečné příčiny velkých společenských konfliktů. Ve výběru prostředků, jak k této pravdě pronikat, mělo ještě umění volnost. Mladé RD také této volnosti využívalo jak v repertoáru tak v inscenacích, realismus v názvu divadla poskytoval široké pole pro nejrůznější žánry i pro spontánní herecký výraz souboru většinou mladého....Dozrálé umění RD má některé zvláštní znaky, které činí jeho nejlepší představení nezaměnitelnými s jinými a spojují práci různých režisérů, herců a výtvarníků v jeden celek. Tyto znaky osobitého rukopisu divadla jsou především vnitřní, daleko méně vnější. Je to určitý výklad postav a jejich vzájemných vztahů, v němž vždycky zazní důvěra v člověka, v jeho možnost činu, v jeho schopnost být lidským. Výchozím bodem práce divadla jsou vždycky spíše charaktery a vzájemné vztahy než dramatické situace. ...Charakteristickým znakem divadla je také jemné porozumění pro poezii ukrytou v nitru lidí nejprostších, "malých", bezvýznamných - a zvláště těch. I smysl pro humor, chápavý a milosrdný; je úsměvem nad pošetilou člověčinou, nikdy však výsměchem lidské důstojnosti; RD byla a je bytostně cizí groteskní stylizace, nadsázka, zlobná satira. Třicet let znamená síto, jímž může projít jen skutečná hodnota, třicet let je doba dost dlouhá na to, aby oddělila zdánlivé od opravdového, pomíjející od trvalého. Realistické divadlo prožilo tuto dobu bez úhony, stal se z něho pojem, který z historie československého divadelnictví už nemůže zmizet....

Herecký portrét Vladimíra Šmerala

Původní LP album 0 18 1219 "Herecký portrét Vladimíra Šmerala" vydal Supraphon v roce 1972 - nyní titul s ukázkami z bohaté tvorby herce VLADIMÍRA ŠMERALA (*16.10.1903 – 15.3.1982) vydáváme porpvé digitálně.

Divadlo J.K.Tyla Plzeň

Původní 2LP komplet 2 18 0431 "Divadlo J.K.Tyla Plzeň" vydal Supraphon v roce 1978 u příležitosti 170. výročí narození J.K.Tyla ve spolupráci se Svazem českých dramatických umělců 
- nyní tento komplet s ukázkami z divadelních her nejen jmenovaného J.K Tyla, ale také autorů Ladislava Stroupežnického, Williama Shakespeara, Tennessee Williamse, Heleny Albertové, 
Františka Hrubína, Maxima Gorkého a dalších vychází poprvé digitálně.

Jeviště Zdeňka Štěpánka

Z komentáře k původnímu 2LP albu 1218 0551 vydanému v roce 1982 v Supraphonu v řadě Historický archív a jenž nyní vychází poprvé digitálně: 
Ten hlas!...a tu náhle zazněl vroucím tónem tento hlas rozbolavělého srdce, hlas chvějivý a vroucný, sametově lichotivý i bouřlivě jásavý a opředl ji svým kouzlem navždycky. Kdo by se tomu v hledišti podivil? Vždyť to byl hlas Zdeňka Štěpánka. Cyrana, který jej postavil mezi první české herce už v mládí...Ten hlas! Ne, nebyl "civilní": vždyť i nejskromnější pokojík dramatu, v němž hrál, měl rozměry vinohradského jeviště (1921-1934) a potom (1934-1968) scény Národního divadla. Trochu vizionářský Štěpánkův pohled k nám přicházel přes rampu a orchestr. Jeho postavy byly uchopeny velkoryse a nedefinovatelné fluidum velké osobnosti se zmocňovalo diváka od jeho prvního výstupu. Zdeněk Štěpánek byl poslední velký český tragéd. Označení zní trochu archaicky, ale to bychom umělci ublížili. Byl samozřejmě tragédem své doby, jako jím byl dřív Vojan...Z herce ani člověka Štěpánka však nikdy nevanul chlad, naopak, dýchal láskou k životu a k lidem. Tragéd? Není to protimluv? Ne, právě proto byl Štěpánek tragédem v úlohách, kde mnozí velcí herci hledali pro své hrdiny lidskou míru, složitý výklad příčin jejich zločinu nebo i trochu komiky. Pro něho zůstávalo zlo zlem. Shylock byl krvežíznivým mstitelem, Richard III. stvůrou (však ho také poprvé hrál v době Hitlerova nástupu k moci a nad trůnem mu visel hákový kříž) a přel se s kritikou o své pojetí Molierova Tartuffa, zloducha na první pohled. Jeho výklad klasických hrdinů nebyl intelektuální, ale pudový. Proto ze všech Shakespearových hrdinů nejvíc černě září především jeho Othello, rázný velitel, majetnický manžel-milenec, přitom důvěřivý vášnivec, u něhož je jen krůček od milostného opojení k vraždě....Vytvořil celý pantheon hrdinů našich dějin. I film nám zachoval podobu jeho Žižky a především Jana Husa, kterého hrál ve hře Tylově, Jiráskově i Dvořákově. Jeho Petr Vok v trochu barvotiskové, ale za protektorátu hluboce jímavé "Zuzaně Vojířové" byl jednou z renesančních postav, které mu byly pro svou radostnou, šťavnatou lidskost nejbližší, ať to byl mimo jiné už Dvořákův Václav IV, Stroupežnického pan Dačický či Nezbedný bakalář ve vlastní dramatizaci Wintrovy povídky....V mládí byl v "Maryše" Franckem, později Vávrou. Až do symbolu narůstá jeho chlapsky rovný mlynář z "Lucerny"...Což všichni neznáme alespoň z filmu tu otřesnou chvíli, kdy Maršál z "Bílé nemoci" řeční, udeří se do prsou - a nic necítí? Bije se znova a znova a hrůza smrti mu dává zapomenout na velká slova, jimiž posílal bojovat a zemřít svůj národ. Samotná tato scéna líp než všechny výklady říká nepamětníkům, co znamenají slova "moderní tragéd". A nemusíme dodávat, že právě on byl jedním z těch, kdo ztělesňoval ideálně představy našich současných autorů, především Karla Čapka. V mládí byl jeho zvichřeným Loupežníkem, později Maršálem i Otcem v "Matce"....Posloucháme úryvky z velkých děl na desce. Od chladného Metternicha z Rostandova "Orlíka" a od Čapkova "Loupežníka" po otřesně velkého biskupa z Durrenmattových "Novokřtěnců". A vidíme Štěpánka jako Cyrana, přehlížejícího svůj život, pevně rozkročeného s taseným mečem. Bojuje do posledního dechu s polovičatostí, lží a s malostí. On, velký tragéd českého jeviště 
Dr. Olga Spalová

Významné inscenace Vinohradského divadla

Komentář k původnímu LP 0 58 0404 z roku 1972: 
Předkládáme veřejnosti studiové nahrávky výňatků z inscenací pražského Divadla na Vinohradech z posledních let. Jsme přesvědčeni, že i tenhle ryze akustický záznam tvorby umělců Vinohradského divadla má svůj pozitivní smysl: že poskytne estetický zážitek i obohacující poznání a že se stane i dokumentem, použitelným pro konfrontaci v několikerém ohledu. Tato konfrontace bude ovšem nejpohodlnější u těch, kdo sledují živý pohyb divadelní kultury soustavněji, hlouběji, pro které je důvěrněji známou, organickou součástí osobní kultury a aktivity. Pro ty, kteří si svůj osobní životní styl teprve vytvářejí, zejména pro mladé lidi, však může být poslech našich nahrávek pobídkou a podnětem, hodným dalšího rozvíjení.

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.