Petr Eben

Modest Petrovič Musorgskij

Robert Schumann

Věra Soukupová

Ivan Moravec

Claude Debussy

Eva Pilarová

Johannes Brahms

Václav Žilka

Jana Koutová

Ljuba Hermanová

Hana Hegerová

Waldemar Matuška

Pavel Jurkovič

Jiří Šlitr

Zdeněk Svěrák

Jana Jonášová

Irena Dousková

Anton Pavlovič Čechov

Jean Baptiste Poquelin Moliére

George Bernard Shaw

Wolfgang Amadeus Mozart

Miroslav Horníček

Jaroslav Uhlíř

Zdeněk Štěpánek

Josef Kemr

Ilja Racek

Nina Popelíková

Vladimír Šmeral

Karel Höger

Josef Bláha

Marie Glázrová

Bohuš Záhorský

Rudolf Deyl st.

Libuše Havelková

Jiřina Bohdalová

Rudolf Hrušínský

Jaroslav Kepka

Jiří Sovák

Jaroslav Moučka

Josef Větrovec

Vlastimil Bedrna

Zdeněk Řehoř

Jiří Dohnal

Václav Vydra ml.

Nina Jiránková

Eduard Kohout

Zdeněk Dítě

Vladimír Brabec

Otomar Korbelář

Blanka Bohdanová

Růžena Nasková

František Smolík

Jiřina Štěpničková

Bohumil Bezouška

Míla Pačová

Miloš Kopecký

Otakar Brousek st.

Jana Březinová

Jiřina Jirásková

Bedřich Karen

Olga Scheinpflugová

Ladislav Boháč

Jiřina Stránská

Jiřina Petrovická

Eva Klepáčová

Barbora Hrzánová

Vladimír Ráž

Josef Langmiler

Jana Hlaváčová

Luděk Munzar

Martin Růžek

Blažena Holišová

Jan Pivec

Marie Burešová

Marta Kučírková

Božena Půlpánová

Jiřina Šejbalová

Karel Hradilák

Jarmila Kronbauerová

Gustav Nezval

František Rolland

František Salzer

Zdeněk Stránský

Vlasta Matulová

Jaromír Hanzlík

Vlasta Fialová

Děti a mládež

Film, divadlo, rádio a TV

Umění a zábava

O víně

Jestli to nebude láska

Dopis č. 1 - Strážce nádrže

Dopis č. 2 - Strážce nádrže

Dopis č. 3 - Strážce nádrže

Dopis č. 4 - Strážce nádrže

Dopis č. 5 - Strážce nádrže

Dopis č. 6 - Strážce nádrže

Dopis č. 7 - Strážce nádrže

Dopis č. 8 - Strážce nádrže

Dopis č. 9 - Strážce nádrže

Dopis č. 10 - Strážce nádrže

Dopis č. 11 - Strážce nádrže

Dopis č. 12 - Strážce nádrže

Dopis č. 13 - Strážce nádrže

Dopis č. 14 - Strážce nádrže

Dopis č. 15 - Strážce nádrže

Dopis č. 16 - Strážce nádrže

Dopis č. 17 - Strážce nádrže

Dopis č. 18 - Strážce nádrže

Dopis č. 19 - Strážce nádrže

Dopis č. 20 - Strážce nádrže

Dopis č. 21 - Strážce nádrže

Dopis č. 22 - Strážce nádrže

Dopis č. 23 - Strážce nádrže

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Svěrák: Skoro všechno

Souhrn veškeré autorské a interpretační tvorby Zdeňka Svěráka vychází k autorovým 85. narozeninám 
 
Souhrn všech záznamů z archivu Supraphonu, týkající se autorského díla Zdeňka Svěráka. Komplet je rozdělený do tří CD, z nichž každé je věnováno výjimečné podobě produkce tohoto mimořádného tvůrce. První 2 CD shromažďují povídky, které během let Zdeněk Svěrák publikoval v knižní podobě a pak je sám načetl. Tři ze Svěrákových povídek čtou také Dana Kolářová a Libuše Šafránková. Třetí CD přináší to, co Zdeněk Svěrák vytvořil pro děti. Pohádky, písničky a operky, často ve spolupráci s Jaroslavem Uhlířem, v nichž se představují desítky skvělých interpretů, dospělých i dětí. Některé ze zde uvedených zvukových záznamů sloužily i jako předloha k televiznímu či filmovému ztvárnění. Slovo skoro v titulu je jakousi nápovědou očekávaného dalšího literárního skvostu, chystaného teprve k vydání.

Supraphon vypravuje...7 ( Horníček, Konrád, Werich, Filipovský, Těsnohlídek, Preclík)

Bylo jen otázkou času, kdy po titulech s archivními popovými písničkami v serii "Supraphon hraje..." navážeme s obdobnou formou zpřístupňování archivního mluveného slova našim 
milým zákazníkům a posluchačům. A tak je tu nová řada mluveného slova určená pouze pro digitální obchody "Supraphon vypravuje...", která bude obsahovat a nabízet povídky, fejetony, 
úryvky z knih, vzpomínky atd. 
 
V dalším, již sedmém pokračování uslyšíte mluvené slovo z pera autorů Karla Konráda, Rudolfa Těsnohlídka a Vladimíra Preclíka, ale také autorů a zároveň interpretů Miroslava Horníčka, Jana Wericha či Františka Filipovského. Dále vás potěší hlasy neméně věhlasných a skvělých herců Miloše Kopeckého, Radovana Lukavského, Jiřího Adamíry, Josefa Somra a herečky Jaroslavy Adamové.

Dítě v nás - 6. Salón Lyry pragensis

DÍTĚ V NÁS (6. Salón Lyry pragensis) 
1) Zamyšlení hostitele a průvodce večerem Petra Ebena na téma "Dítě v nás" 
2) Claude Debussy: Dětský koutek: Serenáda panence 
 Ivan Moravec klavír 
3) Claude Debussy: Dětský koutek: Sněhové vločky 
 Ivan Moravec klavír 
4) Johannes Brahms: Ukolébavka 
 Věra Soukupová zpěv 
5) Wolfgang Amadeus Mozart: Ukolébavka 
 Věra Soukupová zpěv 
6) Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ - kapitola O lišce 
 Karel Höger četba 
7) Robert Schumann: Dětské scény: Prosící dítě 
 Ivan Moravec klavír 
8) Robert Schumann: Dětské scény: Hra na slepou bábu 
 Ivan Moravec klavír 
9) Robert Schumann: Dětské scény: Snění 
 Ivan Moravec klavír 
10) Modest Petrovič Musorgskij: Z dětské světničky: 1. píseň 
 Jana Jonášová zpěv 
11) Modest Petrovič Musorgskij: Z dětské světničky: 2. píseň 
 Jana Jonášová zpěv 
12) Promluva Petra Ebena o dětech a jejich vlastnostech 
13) Alan Alexander Milne: Medvídek Pú - ukázka 
 Karel Höger četba 
14) Petr Eben: Volná věta ze Sonatiny Semplice 
 Václav Žilka flétna 
 Petr Eben klavír 
15) Další promluva Petra Ebena o dětech a jejich vlastnostech a výzva k improvizaci 
16) Pavel Jurkovič: Orffovské improvizace s obecenstvem 3 
 Pavel Jurkovič hovoří, zpívá a hraje

Dousková: Oněgin byl Rusák

Je rok 1982, Helenka Součková, hrdinka románu Hrdý Budžes, přesídlila z Ničína do Prahy, povyrostla a začala navštěvovat gymnázium Nad štolou. Její další osudy zveřejnila autorka Irena Dousková v knize nazvané Oněgin byl Rusák. První díl Hrdého Budžese proslavila Barbora Hrzánová nejprve na scéně příbramského divadla, posléze pak ve stejnojmenné nahrávce Supraphonu. Logicky je tedy pro pokračování bestseleru ve zvukovém vydání opět ideální představitelkou. Deníkový záznam života studentky v období normalizace připomíná plíživou nesvobodu sešněrované společnosti, kdy studentský nevinný žert mohl svému autorovi přivodit osudové problémy. Stejně jako v Budžesovi, je tíživá atmosféra doby tušena v pozadí. V popředí zájmu hrdinky jsou její milostné, rodinné a školní problémy, popisované supřímností a komickými detaily, jež si tolik získaly přízeň čtenářské i posluchačské veřejnosti. Drobné osobní vzpoury hrdinů příběhu, v naší současnosti již působící humorně, připomenou totalitu v celé její obludnosti. K ilustraci éry osmdesátých let přispějí i úryvky z dobových písní. 
Pokračování bestseleru Hrdý Budžes - normalizace, viděná s humorem a bez obalu!

Divadlo, divadlo, divadlo / George Bernard Shaw

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
George Bernard Shaw (*26. 7. 1856 - 2. 11. 1950} byl anglický dramatik, prozaik a esejista irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1925. 
Své pravé umělecké pole našel Shaw až v dramatické tvorbě, ve které uplatnil svůj jasný, kritický a ironický intelekt. Stal se zakladatelem moderního anglického dramatu a nejvýznamnějším anglickým dramatikem po Williamu Shakespearovi. 
České divadlo, po staletí ovlivňováno a poznamenáno shakespearovským kultem, ve 20. století obrátilo pozornost k dílu Shakespearova protichůdce a představitele typické anglické komedie, jakým byl G.B.Shaw. 
Je typické, že jej neprve objevilo Národní divadlo a postupně uvádělo jeho díla, která však nedosáhla většího množství repríz /Člověk nikdy neví (1906), Živnost paní Warenové (1907), Motýl (1908)/; první velký úspěch zaznamenala hra Pygmalion (1913), která se stala oporou kmenového repertoáru NDa hrála se až do dvacátých let. Dalším velkým úspěchem byl Caesar a Kleopatra (1917). Ještě ve válečném období upoutával české prostředí svým odsudkem války a svou pacifistickou tendencí. 
Nové nastudování Živnosti paní Warenové je podstatně úspěšnější a i další hry G.B Shawa (Pekelník, Kateřina Veliká, Milionářka, Svatá Jana, Androkles a lev a další) , které mají na repertoáru už i další česká divadla (Vinohradské, Realistické, Komorní a i divadla v Brně aj.) přibližují jeho dílo skoro v jeho celistvosti 
Naše divadlo se tedy může pyšnit tím, že vycítilo velikost G.B.Shawa již v jeho prvních jevištních rozbězích. Nešlo mu přitom jen o jeho zábavnost, která zaručuje 
divácký úspěch; šlo mu o životní a světový názor dramatika, který byl blízký české povaze svým úsměvným skepticismem a sarkastickou kritičností.

Divadlo, divadlo, divadlo /Jean Baptiste Poquelin Moliére

Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Jean Baptiste Poquelin Moliére (*15.1.1622 - 17. 2. 1673) 
byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období přelomu baroka a klasicismu. 
Jako velmi vzdělaný syn dvorního čalouníka a truhláře byl předurčen ke skvělému postavení u dvora. 
Nicméně Moliére založil jako 21letý mladík divadelní společnost, se kterou se vydal na turné jako její principál a zároveň se pokoušel psát divadelní hry. 
Společnosti se příliš nedařilo, ale obrat k lepšímu přineslo pozvání králova bratra ke dvoru v roce 1658 zval králův bratr ke dvoru. 
Velký úspěch Moliérovy satiry na dobovou afektovanost Směšné preciózky zajistil herecké společnosti budoucnost. Moliérovy hry byly jádrem repertoáru společnosti, zahrnovaly jak charakterní komedie tak také frašky ve stylu komedie Dell’arte, 
kterou byl Moliére velmi ovlivněn. Do tohoto období patří hry Lékařem proti své vůli, Sganarel aneb domnělý paroháč a Skapinova šibalství. Na objednávky dvora psal Moliére v této době také tzv. komedie balety 
(Protivové, Princezna z Elidy, Sňatek z donucení, Pán z Prasečkova). Pokoušel se psát i dramata, ale ta publikum mnohem méně zajímala. 
Jeho nejúspěšnější období bylo zároveň obdobím nejproblémovějším - Moliére se v té době proslavil jako dramatik komedií charakterů a mravů (Škola pro muže, Škola pro ženy, Misantrop, Tartuffe, Učené ženy, Lakomec, Zdravý nemocný). 
Jeho trefné narážky na dobové mravy a zvyky jej přivedly do nemalých potíží, hra Tartuffe byla dokonce zakázána a Moliére ji musel dvakrát přepracovat. 
Komedie a spory okolo nich jasně naznačují, že Moliére dělal z her živý obraz soudobého života a nešvarů společnosti. Nevěřil, že by se lidé dali změnit k lepšímu, ukazoval, jak je lidská povaha pokřivena různými druhy úchylného chování. Jeho postavy zůstávají na konci hry stejné jako na začátku. Ve svých hrách se Moliére přizpůsobuje ideálu tří jednot a pěti aktů. Některé hry napsal veršem, jiné prózou. Moliére kromě psaní své hry i režíroval a často také hrával hlavní role. 
 
Moliére zemřel roku 1673, jen několik hodin po odehrání hlavní role v jedné ze svých nejslavnějších her Zdravý nemocný.

Divadlo, divadlo, divadlo / Anton Pavlovič Čechov

Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Anton Pavlovič Čechov (*29.1.1860 - †15.7.1904) 
Čechovovy hry byly často označovány za dramatizovanou beletrii, která je nejevištní, nedějová, bezkonfliktní, která není dramaticky komponovaná a je psaná potrhaným, neuspořádaným dialogem. Měřeno zákony dějového dramatu, odpovídají tyto soudy více méně skutečnosti. Ale Čechov nechtěl být měřen těmito zákony a také citlivého diváka 20. století tyto zákony přestávají uspokojovat. Vzrušuje ho Čechovova výpověď o světě a shledává tuto výpověď obsažnou, svobodnou a pravdivou. Shledává ji bohatší než výpověď, kterou o světě může poskytnout dramatická struktura, založená na jediném a sjednocujícím ústředním konfliktu, v němž se v aktivním zápase sváří jednotlivci nebo skupiny lidí protichůdných zájmů. Koryto dramatického děje v těchto hrách směřuje úporně k "neznámému cíli," pravidla nedovolí ději "uhnout na žádnou stranu", hra vybírá životní materiál jen v tom množství a v té podobě, kterou uzákoněná struktura dovolí, která se jednotnému, souvislému a k vytčenému cíli (k rozuzlení) směřujícímu ději hodí. Jinými slovy: už sama struktura si životní materiii vybírá, upravuje, redukuje, sama struktura se chová diktátorsky a svými formálními zákony ovlivňuje obsah díla, apriorně formuje obraz skutečnosti. Nová struktura, jejíž základy klade svými dramatickými díly Čechov, se proti této redukující síle ustálené dramatické formy bouří ve jménu svobodnější práce s životním materiálem a tedy ve jménu pravdivějšího, neredukovaného a nijak apriorně neupravovaného obrazu života. "Umělecká literatura se právě proto jmenuje umělecká, protože líčí život takový, jaký ve skutečnosti je. Jejím posláním je bezpodmínečná a čestná pravda," napsal Čechov. 
Dramatické obrazy všedního života byly před Čechovem opravdu budovány na společném základu a jejich strukturu lze poměrně snadno v každém konkrétním případě odhalit. Konfliktem takových her je zpravidla srážka různých lidských zájmů a vášní. V tomto sporu a boji se prověřují jisté obecně přijaté mravní hodnoty; podle těchto kritérií se v díle jednající postavy dělí na představitele zla a na jejich oběti, na pomahače zla a na bojovníky proti zlu, ochránce obětí. V takových dějových bitkách jsou nutně vítězové a poražení, jsou viníci a nevinní, jsou svatí a ničemové. V takových hrách jsou neřesti a ctnosti zřetelně odděleny. "Měnily se sociální vztahy, měnily se mravy, vznikala nová zla, vyvstávaly jiné problémy, jinak se řešily nejrůznější ideové otázky, pronásledovaly se jiné zločiny, bránily se jiné hodnoty, nicméně v základním schématu zůstával typ dramatiky obrazů všedního života tentýž, protože se stále zachovával její mravoličný, didaktický, usvědčující a odhalující ráz," napsal sovětský literární vědec Alexandr Skaftymov. 
V Čechovových hrách je metoda kritiky společenského života zásadně jiná. Především Čechov nemoralizuje a nepoučuje, je objektivní co nejdůslednějším způsobem. Autorská morální předznamenání jednotlivým postavám Racka, Strýčka Váni, Tří sester, Višňového sadu prakticky chybí. Čechov sám to formuloval v dopise svému bratrovi takto: "Nevytvořil jsem ani jednoho zločince, ani jednoho anděla (třebaže jsem se nemohl obejít bez šašků), nikoho jsem neomlouval, nikoho neobvinil." Ano, tento autor je ze všeho nejmíň obhájcem či prokurátorem svých postav. V jeho hrách také není viníků. Nebo přesněji: jsou to všechno viníci bez viny. 
U Čechova není vítězů ani poražených. V tom je nový smysl a nejobecnější podstata konfliktu, který Čechov objevil pro dramatickou literaturu novější doby; zásadní a všeobsáhlý je tento rozpor: všední běh života nás - postavy Čechovových her - nyní a zde neuspokojuje. Toužíme po životě jiném (a věříme, že se ho dočkajjí lidé, kteří přijdou po nás); někdy podléháme iluzi, že ten vytoužený život už existuje - někde jinde (Tři sestry). Ale víme spolu s naším autorem, že porážka Serebrjakova, Nataši, Raněvské, či vítězství Vojnického, tří sester nebo Lopachina by bylo jen problematické a nikterak by nezaručilo nápravu, zásadní nápravu všedních lidských věcí našeho života. 
Tak svět své doby pochopil a vyložil Anton Pavlovič Čechov. Bylo na jeho potomcích tento svět změnit. 
Leoš Suchařípa

Divadelní profily - historický archiv

Digitální titul sestavený z historických snímků vydaných původně pod značkou Ultraphon představuje písničky a ukázky scén z inscenací Národního divadla a divadla Větrník (1941 - 1946) 
Byť je kvalita záznamu poplatná přepisu ze standardních desek, představují se vám hlasy a herecké či pěvecké umění legendárních umělců jako byl Bedřich Karen, Václav Vydra, 
Olga Scheinpflugová, František Rolland, Marie Glázrová, Zdeněk Štěpánek, Jarmila Kristenová, Otomar Korbelář a mnoho dalších.

Divadla malých forem

Z komentáře k původnímu kompletu DV 15249: 
Už mnoho divadelních kritiků a teoretiků se snažilo najít nejvhodnější označení pro divadla, která začala v Československu vznikat v roce 1958. Tehdy sepro ně dosti samovolně ujal pojem "divadla malých forem". Hned z několika důvodů. Především proto, že na počátku své činnosti produkovala vesměs drobné scénické útvary, vycházející spíše zliterárního charakteru textů jejich zakládajících autorů. Aforismy, epigramy, krátké povídky, monology, stručné dialogy, literární i pohybové parodie, písničky, pantomimické etudy - to byl v různém sledua v různé intenzitě obsah všech prvotních programů všech nově narozených scén. A druhý důvod pro označení "malé formy" se skrýval v dosti bezděčné snaze definovat i smysl vznikajího divadelního hnutí: postavit proti přebujelosti široce pojímaných, falešně monumentálních inscenací "kamenných" divadel kaleidoskop prostých, nenaondulovaných výroků o událostech ze včerejší ulice, z obyčejného denního života. 
Tahle průkopnická kapitola proto nese právem na štítě titul "malých forem", i když svým významem rozhodně malá nebyla. Nalezeno bylo tentokrát už jedno - směr, který byl společný najednou několika skupinám nadšenců, dychtících sdělit své pocity veřejnosti. Ale hledalo se všechno ostatní. Způsoby, jak co nejostřeji, nejpřesvědčivěji předvést obecenstvu vlastní, osobitý pohled na svět, to jest na okolí bližší i vzdálenější, na přítele, nepřítele i na sebe. Lidé, kteří by byli schopni tomuto způsobu vyhovět, a na prknech, která ještě zdaleka neznamenala ani ten okresní svět, se upřímně, nekonvenčně, otevřeně projevit. Prostředky, které by celou tuhle produkci umožnily, prostředky obvykle skromné, vybrané po malých částkách od důvěřivých diváků a rozdělené pak větším dílem na výrobní náklady a zcela nepatrným dílem na odměny tvůrcům. Sál, kde by se nadšení a nápady daly za daných podmínek uskutečnit, což většinou znamenalo dát nejdřív místnost -když už nějaká byla - vlastníma rukama zgruntu do pořádku a vlastníma rukama v ní zajistit nejnutnější provoz. 
Který soubor tohle všechno postupně a s rozličným úspěchem v jednotlivých bodech nabyl, měl naději na trvání delší než pět představení. Vznikalo mnoho skupin. Mnohé z nich nepřežily ani těch pět večerů. Ale ty, co uspěly, přežily už víc než pět let a chystají se zřejmě na existenci podstatně delší. Historie další činnosti vzniklých souborů je pestrá a rozmanitá a bude stručně zachycena v charakteristikách jednotlivých divadel, zastoupených na dvou našich deskách. Společné té historii bylo samozřejmé nalézání vlastní tváře a postupná specializace ve zvolených žánrech. Už ne pouze kabaretní mozaika různorodých čísel, ale soustavné pokusy o ucelený jevištní tvar, kterému sice lze říkat "hra", ale jenž si jen z daleka všímá ustálených konvencí běžné dramatiky. Byl to také odraz nutnosti přejít od počátečních poměrů zcela amatérských, při nichž existence divadla stála především na nadšení a obětavosti kolektivu a méně už na příslušných uměleckých schopnostech každého jednotlivce, k nezbytné profesionalizaci uměleckého, technického i administrativního provozu. Zvyšující se nároky autorské a samozřejmě i stoupající požadavky diváků si žádaly už nejen povolaných (a těch bylo zvláště při prvním vzedmutí vlny, která se vždycky brzy stane módou, dost), ale především vyvolených. To jest těch, kteří umějí, kteří mají kromě entuziasmu také talent, a to právě pro tuhle speciální příležitost. 
Tak došla ke své dnešní podobě divadla, reprezentující jedno z neobyčejně pozitivních hnutí v československé kultuře, především pro naprosto jednoznačné úzké sepětí všech těchto souborů se současností, s nevulgarizovanou diváckou potřebou intelektuálního humoru, spontánního jevištního projevu, dobré zábavy. Z "malých forem" vzešla obstojná historická kapitola dějin našeho divadla, ne nepodobná dnes už legendární historií Osvobozeného divadla nebo činnosti E. F. Buriana, což jsou ostatně - vedle řady jiných starších i novějších vlivů - právě nejplodnější otcové tohoto živého snažení. 
Milan Schulz 
 
... 
Výběr z programů divadel, uvedených na těchto dvou deskách, není samozřejmě absolutně reprezentativní. Někdo jiný by jistě vybral jiné úryvky z her a kabaretů, jiné písničky. Snažili jsme se však zachytit podstatné části nejlepších čísel repertoárové palety zvolených divadel, aby tak alespoň zčásti vynikla jejich osobitost a různorodý přístup k vyjádření společných a jednoznačně progresívně zaměřených myšlenek. Pokud jde o písně, nechtělijsme opakovat ty notoricky známé, které si ostatně lze opatřit na jiných deskách, ale pokusili jsme se zase vybrat písničky charakteristické pro určité divadlo nebo i jen hru. Snad si tímto výběrem většina zájemců připomene své autentické zážitky z představení, která jsou kusými úryvky nepostižitelná. 
M.S. 
 
V kompletu z roku 1965 jsou zastoupena ukázkami z představení tato divadla: 
Divadlo Semafor, Praha 
Divadlo Na zábradlí, Praha 
Divadlo Rokoko, PrahaDivadlo Paravan, Praha 
Divadlo v Alfě, Plzeň 
Divadélko poézie, Bratislava 
Tatra revue, Bratislava 
Satirická skupina Divadla Petra Bezruče 
Satirické divadlo Večerní Brno

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

od D