Jindrové (3/12)

Představitel českého literárního naturalismu. Novinář, nesmlouvavý kritik a prozaik mohutného gesta. "Jsem prost veškeré fantazie, kromě reprodukční?" řekl sám o sobě spisovatel Karel Matěj Čapek, který si pro odlišení svého jména od slavnějšího (a mladšího) jmenovce přidal přídomek Chod.Jeho pronikavá schopnost věrně reprodukovat jakoukoli literární postavu ho ve zralém věku učinila uznávaným, byť často kritizovaným klasikem. Naturalismus, syrový literární směr, jenž Čapek-Chod reprezentoval, je skutečnost odhalená na kost, krása i hnus, realita v jednom - život, jaký je. Karel Matěj Čapek-Chod byl však i mistr detailu, génius svébytného jazyka plného archaismů, patvarů a novotvarů, pozoruhodných myšlenek a neznámých cizích slov, citlivý psycholog s bohatou životní praxí, pilný a schopný spisovatel. V literárním kánonu jsou jeho romány Turbína, Jindrové, Antonín Vondrejc a Kašpar Lén mstitel. Několik jeho románů i povídek bylo zfilmováno, např. Humoreska (1939), Turbina (1941), Mstitel (1959), jako televizní inscenace povídky Chvojka (1970) a Vilém Rozkoč (1975). Spisovatel Vladimír Neff vzpomínal na setkání s Karlem Matějem Čapkem - Chodem: "Byl to mohutný hřívnatý muž, s plnovousem a okrouhlými brýlemi na nose, a pil jedno pivo za druhým. A psal. Ten psal! Po celém stole rozložil papíry, před sebou měl kalamář, a v ruce násadku a pero skřípalo nepřetržitě, s výjimkou přestávky nezbytné k hlubokému doušku. A protože to byla zahradní restaurace, foukal tam vítr a papíry mu bral, ale on si toho nevšímal, psal dál a pil k tomu pivo. Číšníci běhali po celém lokále a lezli pod stoly a nosili ulovené archy nazpět."