Charles Dickens

Luboš Veselý

Cizí jazyky

Dobrodružné romány

Kapitola 01

Kapitola 02

Kapitola 03

Kapitola 04

Kapitola 05

Kapitola 06

Kapitola 07

Kapitola 08

Kapitola 09

Kapitola 10

Kapitola 11

Kapitola 12

Kapitola 13

Kapitola 14

Kapitola 15

Kapitola 16

Kapitola 17

Kapitola 18

Kapitola 19

Kapitola 20

Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.

Radioservis a.s.

David Copperfield

Klasický román v nebývalé dramatizaci a v brilantním podání Luboše Veselého.

Dvacetidílná četba na pokračování z dvoudílného románu Charlese Dickense zachycuje osudové momenty ze života Davida Copperfielda, chudého sirotka, který dospěl v pozoruhodného a úspěšného člověka.
Ačkoliv zažil po úmrtí rodičů nepřízeň, pronásledující ho celé dětství, a jeho dospívání provázelo mnoho obtíží.

Režie: Hana Mikolášková

Charles Dickens (1812-1870)
Anglický spisovatel, představitel kritického realismu Charles Dickens se narodil v roce 1812, ale prožil neradostné dětství. Otec, který neuměl zacházet s penězi byl uvězněn ve vězení pro dlužníky se ženou i dětmi. Dickens už jako dvanáctiletý se musel živit sám. Pracoval v továrně na leštidla, mezi lidmi nevalného chování. Dařilo se mu mnohem hůř, než rodičům ve vězení. Naštěstí se objevilo nečekané dědictví, které rodině pomohlo z finančních problémů. 
Dickens se začal zajímat o děti, které prožívají podobné dětství jako on, bez domova a rodiny, odkázáni sami na sebe. Účastnil se také dobročinných akcí. Jeho tvorbu ovlivnil vztah k otci a k matce. Otce miloval, ale matku příliš v lásce neměl. Patníctiletý Dickens se stal advokátním písařem a poté soudním zapisovatelem. Od roku 1831 pracoval jako novinář a parlamentní zpravodaj. Novinařině se věnoval celý svůj život. Miloval také divadlo, rád by stal hercem, ale neměl cit pro drama. 

Luboš Veselý (1961)
Herec Luboš Veselý prošel řadou divadelních scén. Na filmovém plátně se poprvé objevil ve známém snímku Jiřího Svobody Skalpel, prosím. Mohli jsme ho vidět i v televizní komedii režiséra Rudolfa Tesáčka Houpací křeslo, kde hrál po boku Jiřího Kodeta a Miroslava Donutila. Luboš Veselý se objevil v televizních seriálech Dobrodružství kriminalistiky, Světla pasáže, Případy prvního oddělení, První republika, Cukrárna, Život na zámku či Ulice.

Divadlo, divadlo, divadlo / Josef Kajetán Tyl

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. 
Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo. 
Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře.. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů. 
Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly. 
Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. 
Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj.

Případů se ujímá Jeeves

Když má mladý gentleman rozum, pořídí si komorníka. A když má štěstí, je tím komorníkem Jeeves.

Pět povídek slavného britského humoristy, ve kterých ožívá svět staré dobré Anglie s mladými pány v kamaších, jejich strýčky, tetami, snoubenkami, komorníky a čaji o páté.
V hl. rolích Jiří Suchý z Tábora a Lukáš Hlavica.

Pelham Grenvill Wodehouse (1881–1975)
Jeden z nejpopulárnějších anglických humoristů si u českých čtenářů získal oblibu již v prvních předválečných překladech. Cyklus příhod Bertieho Woostera a jeho sluhy Jeevese patří k tomu nejlepšímu z Wodehouseova mimořádně bohatého odkazu, zahrnujícího téměř stovku románů, povídek, dramat a filmových scénářů.

Jiří Suchý (1931)
Jiří Suchý je populární skladatel písňových textů, dramatik. Jeho činnost je zaměřena i na poezii a prózu, která zahrnuje především písňové texty. V pražské Redutě začala spolupráce Jiřího Suchého s Jiřím Šlitrem a Miroslavem Horníčkem, později i s Ivanem Vyskočilem. V roce 1958 založili spolu Divadlo Na Zábradlí. Brzy po vzniku Divadla Na zábradlí vytvořil Jiří Suchý spolu s Jiřím Šlitrem a Františkem Havlíkem divadlo SEMAFOR (SEdm MAlých FORem). Po listopadu 1989 se Jiří Suchý stal opět ředitelem Semaforu, založil vydavatelství Klokočí a filmovou společnost Perplex.

Lukáš Hlavica (1965)
Lukáš Hlavica je český rozhlasový a televizní herec a dabér. Pochází z umělecké rodiny, jeho dědeček i otec byli herci, strýc je operní pěvec. Maminka je také filmová a televizní herečka. Absolvoval obor herectví na pražské DAMU. V současné době zde působí jako pedagog. Je znám jako úspěšný dabér, dále se věnuje divadelní režii.

Klára Oltová (1976)
Herečka Klára Sedláčková-Oltová po studiu na JAMU v Brně přišla do Divadla v Dlouhé. Tato stálice souboru Divadla v Dlouhé, se do povědomí široké divácké veřejnosti dostala rolemi v seriálech Všechny moje lásky či Ordinace v růžové zahradě 2.

Divadlo, divadlo, divadlo / Anton Pavlovič Čechov

Divadlo, divadlo, divadlo - nová miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Anton Pavlovič Čechov (*29.1.1860 - †15.7.1904) 
Čechovovy hry byly často označovány za dramatizovanou beletrii, která je nejevištní, nedějová, bezkonfliktní, která není dramaticky komponovaná a je psaná potrhaným, neuspořádaným dialogem. Měřeno zákony dějového dramatu, odpovídají tyto soudy více méně skutečnosti. Ale Čechov nechtěl být měřen těmito zákony a také citlivého diváka 20. století tyto zákony přestávají uspokojovat. Vzrušuje ho Čechovova výpověď o světě a shledává tuto výpověď obsažnou, svobodnou a pravdivou. Shledává ji bohatší než výpověď, kterou o světě může poskytnout dramatická struktura, založená na jediném a sjednocujícím ústředním konfliktu, v němž se v aktivním zápase sváří jednotlivci nebo skupiny lidí protichůdných zájmů. Koryto dramatického děje v těchto hrách směřuje úporně k "neznámému cíli," pravidla nedovolí ději "uhnout na žádnou stranu", hra vybírá životní materiál jen v tom množství a v té podobě, kterou uzákoněná struktura dovolí, která se jednotnému, souvislému a k vytčenému cíli (k rozuzlení) směřujícímu ději hodí. Jinými slovy: už sama struktura si životní materiii vybírá, upravuje, redukuje, sama struktura se chová diktátorsky a svými formálními zákony ovlivňuje obsah díla, apriorně formuje obraz skutečnosti. Nová struktura, jejíž základy klade svými dramatickými díly Čechov, se proti této redukující síle ustálené dramatické formy bouří ve jménu svobodnější práce s životním materiálem a tedy ve jménu pravdivějšího, neredukovaného a nijak apriorně neupravovaného obrazu života. "Umělecká literatura se právě proto jmenuje umělecká, protože líčí život takový, jaký ve skutečnosti je. Jejím posláním je bezpodmínečná a čestná pravda," napsal Čechov. 
Dramatické obrazy všedního života byly před Čechovem opravdu budovány na společném základu a jejich strukturu lze poměrně snadno v každém konkrétním případě odhalit. Konfliktem takových her je zpravidla srážka různých lidských zájmů a vášní. V tomto sporu a boji se prověřují jisté obecně přijaté mravní hodnoty; podle těchto kritérií se v díle jednající postavy dělí na představitele zla a na jejich oběti, na pomahače zla a na bojovníky proti zlu, ochránce obětí. V takových dějových bitkách jsou nutně vítězové a poražení, jsou viníci a nevinní, jsou svatí a ničemové. V takových hrách jsou neřesti a ctnosti zřetelně odděleny. "Měnily se sociální vztahy, měnily se mravy, vznikala nová zla, vyvstávaly jiné problémy, jinak se řešily nejrůznější ideové otázky, pronásledovaly se jiné zločiny, bránily se jiné hodnoty, nicméně v základním schématu zůstával typ dramatiky obrazů všedního života tentýž, protože se stále zachovával její mravoličný, didaktický, usvědčující a odhalující ráz," napsal sovětský literární vědec Alexandr Skaftymov. 
V Čechovových hrách je metoda kritiky společenského života zásadně jiná. Především Čechov nemoralizuje a nepoučuje, je objektivní co nejdůslednějším způsobem. Autorská morální předznamenání jednotlivým postavám Racka, Strýčka Váni, Tří sester, Višňového sadu prakticky chybí. Čechov sám to formuloval v dopise svému bratrovi takto: "Nevytvořil jsem ani jednoho zločince, ani jednoho anděla (třebaže jsem se nemohl obejít bez šašků), nikoho jsem neomlouval, nikoho neobvinil." Ano, tento autor je ze všeho nejmíň obhájcem či prokurátorem svých postav. V jeho hrách také není viníků. Nebo přesněji: jsou to všechno viníci bez viny. 
U Čechova není vítězů ani poražených. V tom je nový smysl a nejobecnější podstata konfliktu, který Čechov objevil pro dramatickou literaturu novější doby; zásadní a všeobsáhlý je tento rozpor: všední běh života nás - postavy Čechovových her - nyní a zde neuspokojuje. Toužíme po životě jiném (a věříme, že se ho dočkajjí lidé, kteří přijdou po nás); někdy podléháme iluzi, že ten vytoužený život už existuje - někde jinde (Tři sestry). Ale víme spolu s naším autorem, že porážka Serebrjakova, Nataši, Raněvské, či vítězství Vojnického, tří sester nebo Lopachina by bylo jen problematické a nikterak by nezaručilo nápravu, zásadní nápravu všedních lidských věcí našeho života. 
Tak svět své doby pochopil a vyložil Anton Pavlovič Čechov. Bylo na jeho potomcích tento svět změnit. 
Leoš Suchařípa

Emma

Od svého prvního vydání roku 1815 je Emma Jane Austenové hrdinkou mnoha dívek a žen, které nechtějí být křehké květinky zmítané okolnostmi. Chtějí si rozhodovat o svém osudu samy, byť za cenu omylů, chyb a zklamání. Příběh o dívce s dobrým srdcem je nadčasovým příběhem o emancipaci a hledání pravých životních hodnot.

Jane Austenová (1775-1817)
Jane Austenová byla anglická spisovatelka, zakladatelka moderního rodinného románu v anglické literatuře.
Narodila se v rodině duchovního. Pro úzký okruh rodiny psala Jane Austenová již od patnácti let krátké prózy, básně i dramatické scény. Nikdy se neprovdala. Její díla vycházela za jejího života anonymně, s jejím jménem byla vydávána až po její smrti. Plného pochopení dosáhla až ve dvacátém století.
Nejvíce zaujala Jane Austenová svými romány. Ve většině z nich je ústředním motivem myšlenkové a emociální zrání mladé hrdinky, zkoumá svět z ženského hlediska, vychází ze znalostí lidské povahy. Vytváří ve svých románech životné postavy, nedostatky jejích hrdinů vycházejí především ze špatné rodinné výchovy. Všechny její zápletky se zabývají láskou, i když o ní zřídka přímo hovoří. 

Tereza Richtrová (1982)
se narodila v roce 1982 v Brně. Studovala sólový zpěv na Gymnáziu Pavla Křížkovského s uměleckou profilací a poté činoherní herectví na JAMU. Své první stálé angažmá získala v roce 2008 v Moravském divadle Olomouc, kde strávila šest sezón. Za roli Anny v Langerově Periferii se umístila v širší nominaci na Cenu Thálie 2013. Byla nominována v anketě Neviditelný herec za nejpopulárnější výkon na vlnách Českého rozhlasu za rok 2011/12 a 2012/13. 

Luboš Veselý (1961)
Herec Luboš Veselý prošel řadou divadelních scén. Na filmovém plátně se poprvé objevil ve známém snímku Jiřího Svobody Skalpel, prosím. Mohli jsme ho vidět i v televizní komedii režiséra Rudolfa Tesáčka Houpací křeslo, kde hrál po boku Jiřího Kodeta a Miroslava Donutila. Luboš Veselý se objevil v televizních seriálech Dobrodružství kriminalistiky, Světla pasáže, Případy prvního oddělení, První republika, Cukrárna, Život na zámku či Ulice.

Strašidlo cantervillské

Účinkují Petr Čtvrtníček, Jiří Lábus, Jaroslava Kretschmerová, Jan Hartl, Růžena Merunková, Ondřej Rychlý, Tereza Císařová a další 
 
Původní česká dramatizace na motivy povídky Oscara Wildea. Režie: Jan Jiráň. 
 
Duchařská komedie z prostředí starobylého anglického zámku, který koupila bohatá americká rodina. V komnatách šlechtického sídla však již řadu staletí straší duch bývalého majitele… Wildeova svěžest absurdního humoru, ironičnost a nadsázka se skrývají v jeho nejslavnější próze Strašidlo cantervillské vydané v roce 1887. Od té doby patří mezi největší světové bestsellery. Proto i autoři dramatizace tohoto nadčasového díla k němu přistupovali s velkou pokorou, aby všichni posluchači této audio nahrávky měli stejně krásný pocit, jako při čtení samotné knihy.

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

Audiokniha David Copperfield

Emma

Případů se ujímá Jeeves

Divadlo, divadlo, divadlo / Anton Pavlovič Čechov

Divadlo, divadlo, divadlo / Josef Kajetán Tyl

Strašidlo cantervillské