Vilém Závada

Ján Botto

Rudolf Čižmárik

Miroslav Válek

Ivan Skála

František Branislav

Josef Hora

Jan Drda

Emil František Burian

František Hrubín

Oldřich Mikulášek

Marie Pujmanová

Jaroslav Seifert

František Buriánek

Karel Kryl

Gustav Husák

Vítězslav Nezval

Jan Skácel

František Halas

Vladimír Holan

Viktor Dyk

Konstantin Biebl

Jan Neruda

Marie Tomášová

Otakar Brousek

Jitka Smutná

Ján Mistrík

František Skřípek

Miroslav Doležal

Alfred Strejček

Radovan Lukavský

Dagmar Sedláčková

Václav Voska

Taťjana Medvecká

Zdeněk Štěpánek

Viktor Vrabec

Eva Mária Chalupová

Hana Kofránková

Dramatizace

Klasika

Poezie

Radioservis

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Neumannovy Poděbrady 1974

Celostátní přehlídka uměleckého přednesu Neumannovy Poděbrady vycházela od roku 1974 na deskách Supraphonu.
Nyní první díl této řady vydaný původně na EP kompletu 0 88 0513 vychází poprvé digitálně.
Obsah:
I. cena - mladí profesionální čeští a slovenští umělci - Jeden ze všech. Pásmo z veršů, Ozvenné dni
I. cena - posluchači vysokých divadelních škol - Pravda. Montáž z veršů, Jan Neruda o Smetanovi a hudbě
III. cena - mladí profesionální čeští a slovenští umělci - Domov sú ruky, na ktorých smieš plakať, Jánošík. Montáž z veršů
III. cena - posluchači vysokých divadelních škol - A co básník. Pásmo z veršů, Jan houslista

Básníci před mikrofonem

Žijeme v době, kdy i u nás autorský přednes vlastních básní zažívá renesanci. Tento způsob prezentace textů byl celkem běžný za národního obrození a pak například u básníků, kteří své veršovné umění spojili s uměním písně: u písničkářů gellnerovského rodu třeba, a taky u některých básníků z časů avantgardy. Řada básníků však určila své verše především pro tichou čtenářskou chvíli a pro svobodu čtenářovy představivosti, a taky ne každý z českých básníků minulosti, zejména z těch introvertnějších, přednášíval své texty ochotně a rád. Samozřejmě, autorský přednes nemusí být vždy ten nejlepší a jediný možný. Nicméně přesto, i navzdory určité dobové patině a snad trochu i pro ni, může být setkání s hlasy významných českých básníků velmi poutavým zážitkem...

Barikáda z rozkvetlých kaštanů

Supraphon vydal v roce 1964 v edici Gramoklub album DV 15223 Barikáda z rozkvetlých kaštanů - pásmo poezie českých básníků s motivy Pražského povstání v květnu 1945. 
Verše Františka Hrubína (úryvek z Jobovy noci a Pražského máje), Vítězslava Nezvala (sloka z Historického obrazu), Jaroslava Seiferta (básně Praze a Barikáda z rozkvetlých kaštanů a úryvek z Třetí noci), Viléma Závady (úryvek ze Slunce od východu), Františka Halase (báseň Barikáda) a Vladimíra Holana (úryvek z Díku Sovětskému svazu). Básně recitují Otakar Brousek, Václav Voska a Zdeněk Štěpánek.
Prózu Františka Buriánka (část předmluvy sborníku Patnáct májů) a Jana Drdy (úryvek z Němé barikády) vybral a uspořádal František Hrubín, který také napsal k albu tento komentář:

Jsme často v pokušení zavzpomínat si bez patosu na ony dny před dvaceti lety, ale není to v našich silách.
Byly to slavné dny, patos byl v jejich samém základu, nelze ho z nich vytrhnout, nelze se ve vzpomínce octnout na pražských ulicích bez pohnutí. Proto, dokud budou žít pamětníci, budou květy šeříků hrát barvou ocele, do níž se rozstříkla krev, jarní slunce bude leštit slavné pancéře a Město bude vycházet ze zbořených domů, ze střepin a z ulic s vyrvanou dlažbou v zástupech, provolávajících slávu hrdinům.
Nebylo básníka, který by se patosu ubránil. Ale zrovna tak nebylo básníka, který by nezazpíval z nejvnitřnější potřeby, z nejupřímnějšího záměru tak, jak se mu v tu chvíli zazpívat chtělo: široce, daleko slyšitelně, slavnostně. S prsou se nám odvalila naráz tíha, která nás nutila i píseň šeptat, s rukou na závoře jen v náznacích a nesrozumitelně pro sluch nepřítele vypovídat o temných časech, o lidech temnějších než běs, ale i o naději, která se sbírala v křehkých slokách, aby se nakonec slila v mohutný proud a vyrazila sborovým zpěvem.
Beznozí jsme běželi, bez dechu dýchali, ale přesto jsme cítili, že se ženeme vpřed, že se nevracíme. A najednou se před námi otevřel májový den v takové kráse, jak jsme si to nepředstavovali ani v nejsmělejším snu. Ne, nebylo v našich silách vejít do toho dne jen tak, docela prostě, přijmout ho jako odměnu, nepoděkovat; byl to den, v němž slzy slušely mužům, jako několik hodin předtím patřily pancéřové pěsti rukám sotva odrostlých chlapců. Slova jako krev, barikáda, máj, vlast nebyla jen slovy, za nimi byla hmatatelná skutečnost, za nimi kypěla velká zkušenost, a skládá-li se z těchto slov mnoho tehdejších veršů, skládá se z nich právem. Krev jsme tenkrát viděli všichni, a nelze ji nazvat jinak než krví, každému z nás prošlo rukama tisíce dlažebních kostek, které jsme vršili jednu na druhou, a pro barikádu jsme nemohli najít prostší slovo než barikáda.
Zdá-li se někomu, že jsme byli příliš patetičtí, snad má pravdu. Jak už jsem řekl, patos byl nikoli vnějším gestem, ale jedním z vnitřních dynamických prvků všeho, co se s tak prudkým spádem a výjimečným způsobem přihnalo a co jsme z vteřiny na vteřinu intenzívně žili. Ale zároveň jsme byli velmi prostí: slova, která dnes může leckdo označit jako verbalismy, byla pojmy pro věci nejobyčejnější. Necítili jsme jejich patos. Nikomu jsme se jimi nevnucovali: naopak - byla přijímána spontánně, hromadně a s takovou odezvou, s jakou snad nikdy předtím lidský hlas a vzrušená píseň u nás přijaty nebyly. Zkuste jim naslouchat dnes, po dvaceti letech, a zazní-li ze strunného nástroje aspoň jedna jediná struna, věřím, že nezazní nadarmo.

Noc s Hamletem

Poéma Vladimíra Holana (1905-1980) Noc s Hamletem patří bezesporu mezi vrcholná díla české pozie. 
Poprvé vyšla knižně v roce 1964, byť byla napsána již v padesátých letech, ale Holan tehdy příliš nevyhovoval politickým poměrům v zemi 
a tak si tato skladba musela na knižní vydání počkat...
V listopadu roku 1963 byla Holanova Noc s Hamletem druhou inscenací Poetické vinárny Viola v Praze. 
V režii jejího ředitele Vladimíra Justla v ní účinkovali R. Lukavský, D. Sedláčková, M. Doležal. Představení se hrálo řadu let a stalo se legendou...
Radovan Lukavský, nezapomenutelný představitel Shakespearova Hamleta na prknech Národního divadla, tak zůstal s postavou Hamleta spojen i poté, co s divadelní rolí skončil, byť v podobě proměněné...

V roce 1968 toto legendární představení nahrála v Divadle hudby firma Supraphon.
Tento skvost supraphonského archivu posíláme za posluchači v digitální podobě k pátému výročí úmrtí Radovana Lukavského († 10. března 2008)

Básně Vladimíra Holana

Původní EP album 20048 "Básně Vladimíra Holana" vydal Supraphon ve spolupráci s Klubem přátel poezie v roce 1963 - nyní titul s básněmi Píseň milenky, Matce, Masopustní úterý, Večeře, Matka, Lidský hlas a dalšími z pera VLADIMÍRA HOLANA (*16. 9.1905 – †31.3.1980) v interpetaci Milana Friedla, Dagmar Sedláčkové a samotného autora. vychází poprvé digitálně. VLADIMÍR HOLAN (*16.9.1905 – †31.3.1980)

Aplikace Youradio Talk