Miroslav Doležal

Zdeněk Štěpánek

Vladimír Šmeral

Vlasta Daníčková

Jitka Frantová

Karel Jaromír Erben

Petr Haničinec

Josef Hora

Viola Zinková

Bohumil Bezouška

Otakar Brousek st.

Alexandra Myšková

František Halas

Alfred Strejček

Jiří Wolker

Mirko Musil

Václav Voska

Vladimír Ráž

Luděk Munzar

Marie Burešová

Nelly Gaierová

Podcasty a Audioknihy od autora Viola Zinková. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Růžena Merunková

Václav Vydra ml.

Růžena Nasková

Bedřich Karen

Jiří Adamíra

Jana Hlaváčová

Děti a mládež

Poezie

Pohádky

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Pohádky Karla Jaromíra Erbena 2

Karel Jaromír Erben (*7. listopadu 1811– 21. listopadu 1870) 
básník, spisovatel, sběratel českých lidových písní a pohádek, které mu vyprávěli prostí venkované. 
Na tomto kompletu najdete pohádky dětem velmi blízké, které jim maminky či babičky vypráví mezi prvními (Hrnečku, vař!, O červené Karkulce, O kohoutkovi a slepičce a další), 
ale i pohádky méně známé (Zlatá jablka a devět pávic, Drak dvanáctihlavý...). 
Pohádkové skvosty z archivu Supraphonu na našem kompletu vypráví a v dramatizovaných verzích účinkují slavní čeští herci a herečky (Růžena Nasková, Václav Vydra, Bedřich Karen, Petr Haničinec, Jiří Adamíra, Jana Hlaváčová 
a mnoho dalších).

Balady Jiřího Wolkera

Jiří Wolker ( *29. března 1900 – † 3. ledna 1924) 
 
Komentář k původnímu albu DV 15171: 
 
Jiří Wolker náležel k mladému básnickému pokolení z počátku dvacátých let, které v jinošském věku zažilo první světovou válku, zrálo v paprscích Velké říjnové revoluce, a zaněcujíc se v jejím duchu snem o novém, společensky spravedlivém světě, dychtilo po uskutečnění socialismu i u nás a hlásila se tudíž po boku revolučního proletariátu ke komunistickému učení a hnutí. V souzvuku s tím usilovalo o nové, socialistické, či jak se tehdy říkalo, proletářské umění, které se nejen obracelo do řad dělnické třídy, ale chtělo také z jejího světa - prodchnuto pospolitým cítěním - růst svými popudy, svou myšlenkou a notou. Chtělo nejen po pravdě znázorňovat společenskou skutečnost s její křivdou a bídou, ale i aktivně se podílet na jejím revolučním dění, být přitom nejen věrozvěstem nového společenského řádu, ale spolu již vyjadřovat sám nový, socialistický životní názor a cit. 
Jiří Wolker se stal čelným průkopníkem a zakladatelem této nové, socialistické poezie u nás. Když po zmužilém zápasu s úpornou, zákeřnou chorobou v tatranském sanatoriu dodýchal dne 3. ledna 1924 ve svém prostějovském domově, ani ne čtyřiadvacetiletý, zanechal po sobě napodiv bohaté dílo. Zahrnovalo verše, prózu vypravěčskou i teoretickou, dramatické pokusy, nicméně jeho jádrem byla Wolkrova básnická tvorba, obdivuhodně vyzrálá. Přesto předčasná smrt odsoudila nejeden tvůrčí záměr mladého básníka k údělu torza, mj. i plán na baladický cyklus, z něhož tři ukázky přinesla "Těžká hodina" (1922), druhá Wolkrova sbírka veršů po jeho knižní prvotině "Host do domu" (1921). Ostatní balady, jež stačil napsat, schránil si pro zamýšlenou "Knihu balad", kterou však již nedotvořil. 
Kolektivisticky cítící básník se posléze odkláněl od lyrické struny, protože mu připadala příliš spjata s "určitým člověkem, který mluví stále jen o sobě"; zato usiloval o obnovu epiky veršem, protože byla v souladu s jeho dychtěním po poezii, předmětně znázorňující "poznání lidí a věcí mimo nás" a spolu se samou dobou revolučních hnutí a akcí: "Lyrika je stav, epika je čin", prohlásil. Jestliže přitom sáhl po útvaru balady, tedy pravděpodobně z dvojího důvodu: jednak že mu její temnosvitné ladění umožnilo dramaticky znázornit peklo kapitalistického světa spolu s revolučním úsvitem společenského příští, jednak že si uvědomil lidovou tradici baladického útvaru, v němž sám nově a osobitě navázal na klasický odkaz národního umění, na baladu Nerudovu a zejména Erbenovu. 
V prvních dvou z pěti balad, jejichž přednes uslyšíte z toto desky, v baladách "o nenarozeném dítěti" a "o ženě, bohu a muži" je Wolker básníkem milostné lásky, která se nemůže uskutečnit ve světě plném bídy, křivdy, nenávisti - proto je a musí být "láskou bojující", proto chce a musí chtít "celý svět bez mezí". Obojí příběh chudých, vyděděných milenců zaujme už samým pojetím, příznačným pro socialistického básníka, jemuž ani štěstí intimního citu a vztahu nebylo nezávislé na společenských podmínkách a jemuž osobní úděl nedílně splýval se společenským. V další "Baladě o snu" se proti té poezii buržoazní epochy, která buď se rozdírala steskem neuskutečnitelných iluzí, nebo rozčarovaně hořkla nad snem leda výsměšně uskutečněným, naopak radostně, hymnicky radostně zná básník k činorodě pospolitému uskutečnění reálného snu společenského, které konečně uzdraví svět rozvrácený zlem společenské nespravedlnosti. V této horoucí jistotě se obrážel optimismus samé dělnické třídy, prodchnuté vědomím svého dějinného poslání a jeho konečného vítězství. 
Ne nadarmo jsou dělníci a pracující lidé básníku té balady "tvořeni světa dědicového věční". A jestliže člověk právě svou prací a svým bojem vždy znovu utváří a přetváří život a svět, nejenže tak proměňuje své já v hodnotu objektivní, společenskou, ale zároveň tak vyrůstá i nad svou přechodnou existenci, protože i po svém skonu nadále žije v takovém díle, kterým se dal "celému světu" a v něž proměnil svou bytost - to je smysl Wolkrovy "Balady o očích topičových", to je jeho "proletářská moudrost", která neznala pocit životní marnosti, a jeho materialistická víra v pozemský život věčný, která neznala ani úzkosti ze zmaru. Rovněž nadosobní službou pro obecné dobro se ze svého provinění vykupuje hrdina poslední "Balady o námořníku", v jejímž verši "ve vlastní ráně najde nůž, kterým sám zabíjel" zhustil Wolker představu o zlu obracejícím se proti samému viníkovi a v jejímž příběhu nadto znázornil i své poznání jak o vzájemné souvztažnosti lidských osudů, tak o příkazu odtud plynoucím: o příkazu společenké odpovědnosti, kterou každý z nás nese za úděl druhého, za osud všech. 
Nuže, tak i v těchto baladách, ano v nich nad jiné, vyslovil mladý socialistický básník plastikou jejich příběhů a hudbou svých veršů samo nové pojetí lidského života a soužití, lásky a práce, předjal už prvky a rysy nového socialistického lidství - v tom vězí trvale živý smysl i účin jeho poezie. 
A. M. Píša

Básnický portrét Josefa Hory

Z komentáře Karla Bouška k původnímu albu DV 15140 "Básnický portrét Josefa Hory", které vydal Supraphon v roce 1962 a jež nyní vychází poprvé digitálně obohacené o Máchovské variace taktéž z pera Josefa Hory: 
Básník JOSEF HORA se narodil 6. července r. 1891 v Dobříni u Roudnice. Jeho rodiče tam měli malé hospodářství, o které záhy přišli. V Roudnici vychodil obecnou školu i gymnasium a v místním časopise otiskoval také své první literární práce...Dr. A.M.Píša, Horův životopisec a zasvěcený znalec jeho poezie, zjišťuje, že to byla především chudoba, jež vedla mladého Josefa Horu k pilnému studiu ve škole a jež z něj již tenkrát činila plachého a citlivého samotáře. Tento rys Horovy povahy prostupuje pak celým jeho básnickým dílem. Vzpoura proti chudobě a sociálním útlaku, vzbouření srdce proti všemu zlému a krutému ve světě a příchylnost, ba přímo láska ke všem strádajícím a trpícím, to jsou první výrazné znaky Horových básní, jimiž se hlásí mladý poeta k zástupům, bojujícím proti starému podlému světu a společenskému řádu. S nimi přichází i do řad bojovníků za socialismus...Přirozený, myšlenkově místy složitý vývoj básníkův vede jej od veršů pevné sociální víry k básním oslavujícím rodnou zemi, její máchovskou přírodu a prosté lidi, jejich milostné štěstí a prudké lásky, hluboká zamyšlení nad životem i nad osudem světa. Srdce, zápasící ve vřavě světa, je s léty vystřídáno srdcem, zamýšlejícím se nad tíhou života a jeho všedních dnů, nad tajemstvím lidské duše a vesmíru. Josef Hora je v jistém smyslu slova i naším velkým moderním básníkem kosmickým. Po příkladu Máchově, Nerudově i Březinově zlidšťuje nám a přibližuje vesmírný svět vzdálených planet tím, že nachází soulad mezi životem země a světem kosmu, soulad, jenž je výrazem nekonečnosti života, přecházejícího "s pokolení na pokolení v nepřetržitém proudu času" (Píša). Zejména v pozdějších knihách básníkových se často střetáváme s těmito pocity, znásobenými ještě dusnou atmosférou okupačních let, naplněných úzkostmi a hrůzami běsnícího německého fašismu....Kromě již vzpomenuté syrové noty sociální, ozývající se z prvních knížek Horových, je tu mnoho krásné poezie, tesklivé a podivuhodně melodické, psané jakoby s hořkými pocity přemýšlivého člověka moderní doby, plné rozporů a kontrastů, nových pohledů na lidský úděl a konečný smysl života. Jsou to verše, psané na klidnou i rozervanou přírodu, na milostnou lásku i vášeň, básně vytrysklé z okouzlení ženou, ale i ze závrati nad dálkami světa, chvějící se o jistotu země, avšak vždy směřující v její teplou, mateřsky vlídnou náruč...Poslední údobí Horovy tvorby náleží cele jeho lidskému zápasu proti temným silám nacistické okupace, proti zlu v lidech, proti smrti. Nemocný básník neúnavně pracuje, překládá, bojuje i pomáhá. Píše verše, rozdávající potřebnou víru v život a svobodu, básně plné vzdoru a naděje, železné důvěry v hrdinský náš lid a v trestající jeho spravedlnost...Přemožený dlouholetou zákeřnou chorobou, umírá básník Josef Hora na samém prahu znovuvybojované svobody v červnových dnech roku 1945. Jeho vzácné dílo je trvalou součástí našeho národního kulturního dědictví... .

Halas: Šeptem před usnutím

František Halas: Před usnutím 
Ty nevíš, táto, to ti bylo k smíchu, 
já viděl kosa na trávníku 
zavazovat si tkaničku. 
U botky se mu rozvázala, 
tahal ji, až se přetrhala, 
a víš, že ji ten hlupák sněd? 
Kdepak si koupí novou teď? 
Žížala! Co ty víš! 
Počkej, však ráno uvidíš!! 
 
FRANTIŠEK HALAS (*3.10.1901–† 27.10.1949), jeden z nejvýznamnějších českých básníků 20. století, napsal sbírku Ladění a její část Do usínání pro svého synka. 
Půvabné verše Františka Halase věnované dětem vyšly po přepracování několikrát knižně již pod názvem Šeptem před usnutím a v roce 1968 se dočkaly i vydání na gramofonové desce v Supraphonu. 
Tamtéž nyní vycházejí poprvé digitálně.

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.

Viola Zinková

Básnický portrét Josefa Hory

Pohádky Karla Jaromíra Erbena 2

Halas: Šeptem před usnutím

Balady Jiřího Wolkera