Miroslav Doležal

Božena Němcová

Geoffrey Chaucer

Václav Postránecký

Radovan Lukavský

Otakar Brousek st.

František Halas

Jan Kopecký

Josef Karlík

Ladislav Lakomý

Arnošt Navrátil

Stanislava Strobachová

Karel Kabíček

Zdeněk Kampf

Rudolf Krátký

Helena Kružíková

Václav Kyzlink

Jarmila Lázničková

Miriam Hynková

Gabriela Preissová

Edgar Allan Poe

Gotthold Ephraim Lessing

Otakar Dadák

Vlasta Fialová

Podcasty a Audioknihy od autora Otakar Dadák. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Eva Kubešová

Jarmila Urbánková

Štěpán Zemánek

Míla Urbánková

Rudolf Chromek

Stanislav Hejný

Josef Štefl

Oldřich Celerýn

Josef Husník

Miloš Hájek

Zlatomír Vacek

Bohuš Smutný

Miroslava Jandeková

Jana Hlaváčková

Věra Bublíková

Roman Stáňa

František Baťka

František Horáček

Anděla Novotná

Karel Šindler

Miroslav Donutil

Pavel Zedníček

Viola Zinková

František Vicena

Zdena Brettschneiderová

Zdena Herfortová

Jiří Tomek

Vilém Blažek

Věra Obrátilová

Věra Fischerová

Vilma Nováčková

Helena Trýbová

Zdenka Gräfová

Jarmila Kurandová

Vilém Lamparter

Michal Novotný

Hana Militká

Viola Javůrková

Milan Vágner

Rudolf Jurda

Renata Doleželová

Ladislav Smolinský

Svatopluk Skopal

Lubomíra Sonková

Výuka

Detektivky

Děti a mládež

Dramatizace

Humor, komedie a satira

Klasika

Novely a povídky

Poezie

Povídky

Populárně naučná

Umění a zábava

Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.

Radioservis a.s.

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Mína z Barnhelmu neboli Vojácké štěstí (1954)

Klasická komedie o lásce, překypující upřímným citem, humorem a vírou ve spravedlnost. Mínu v rozhlasové inscenaci režiséra Vozáka hraje Viola Zinková, jejího partnera, majora Tellheima, ztvárnil Otakar Dadák. Komedie o čestném a laskavém majorovi, který byl neprávem propuštěn z armády, a o jeho milující nevěstě Míně, prosvěcovala lidskou čistotou a vírou ve spravedlnost chmurnou atmosféru počátku protektorátu Čechy a Morava.

Zlatý chrobák

K napsání slavné povídky Zlatý chrobák (překládáno též jako Zlatý skarabeus) vedla Edgara Allana Poa jeho záliba v šifrách, hmyzu, tajuplných příbězích a tíživá finanční situace. Vznikla jedna z prvních světových detektivních povídek o hledání tajemného pokladu, ale také o posedlosti a chamtivosti. Příběhů s detektivní zápletkou napsal Poe několik sbírek, slávu už za jeho života mu například vedle hororové povídky Jáma a kyvadlo přinesl právě Zlatý chrobák.

Babička

Zatímco většina herců se k hlavním rolím dopracuje dříve či později a poté spěje k postupnému útlumu, Jarmila Kurandová se ke své životní a zároveň poslední roli dostala ve věku osmdesáti let, a to v divadle i před kamerou a v rozhlasovém zpracování.V roce 1971 ztělesnila pohostinsky divadelní podobu Babičky Boženy Němcové v Mahenově divadle. Ve stejném roce ji do této role obsadil filmový režisér Antonín Moskalyk. I když přijetí jeho filmu nebylo jednoznačně příznivé, pro Jarmilu Kurandovou znamenala Babička obrovský úspěch a vepsala se tak nesmazatelně do paměti diváků jako před lety Terezie Brzková.Rozhlasová úprava divadelní inscenace Národního divadla Brno z roku 1972."Naše komunikace o rozhlasové podobě postavy začala u polévky s liškami a pokračovala po jejím návratu do Brna úžasnými dvěma týdny setkávání ve studiu, kde nejen rozhlasový realizační tým, ale všichni herci, kteří na inscenaci spolupracovali, den co den opakovaně podléhali jejímu lidskému kouzlu a mimořádně profesionální přípravě. I když k naší další připravované spoluprácí už nedošlo, protože Jarmila Kurandová nedlouho poté zemřela, dodnes si nesu s sebou obrázek úhledné staré paní, čekající před studiem na chvíli, kdy začneme natáčet, já přicházím ze své pracovny ve třetím patře a paní Jarmila se mi usměje vstříc a řekne "Jeníčku, musíme se do toho dát, máme na dnešek tolik práce před sebou!" Vidím tu tvář a slyším ten hlas a jenom si znovu po letech potvrzuji, že z takových setkání v nás do konce života zůstává pocit štěstí..." (ze vzpomínek režiséra rozhlasové inscenace Jana Tůmy)

Setkání v Canterbury

Skvěle obsazená adaptace dvou Canterburských povídek. Autor dramatizace Jaromír Ptáček si z rozsáhlého souboru dvaceti šesti povídek vybral dvě - vyprávění ženy z Bathu o rytíři, který má za úkol zjistit, po čem ženy nejvíc touží, a lodníkův příběh o bohatém obchodníkovi, jeho marnivé ženě a mladém mnichovi. Zachována zůstala také základní situace Chaucerova díla, kdy velmi různorodá společnost poutníků do Canterbury soutěží v hospodě o co nejlepší příběh.Režisérka Olga Zezulová přizvala ke spolupráci špičkové herce -  Jiřího Tomka, Vilmu Nováčkovou, Rudolfa Chromka, Josefa Karlíka, Otakara Dadáka, Rudolfa Krátkého, Helenu Kružíkovou a další.

Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista

Původní LP album 0 18 0611 Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista vydal Supraphon v roce 1969 - nyní titul vychází poprvé digitálně. 
Text z podkrkonošských her českého lidu zkrátil a pro nahrávku připravil Jan Kopecký; podkladem kompozice jsou tři rozsáhlé lidové hry z XVIII. století - Boskovské umučení, 
Lastibořská komedie o umučení a Semilská hra o vzkříšení. 
Nahrávka vznikla v Mahenově divadle v Brně při večerních představeních 17. září 1967 a 24. března 1968 
 
"...Od věků do věků žije v lidské společnosti zápas pravdy s bezprávím a zrada se nemění, má jen jiné tváře a jiné způsoby. 
I dnes jsou Piláti, kteří si myjí ruce, i dnes - a ne jen na druhé straně světa - jsou demagogové a prodejné duše, i zločin je stejný, má jen jiné metody. 
A nepřestává být velká a lidská dobrota, smrt dar života." 
Sergej Machonin o brněnské inscenaci, 1966

Gazdina roba

Rozhlasová adaptace slavného vesnického dramatu Gabriely Preissové o vášni, snech a touze, které není možné naplnit.O vznik Gazdiny roby se zasloužil ředitel Národního divadla v Praze František Adolf Šubert. Právě on vybídl mladou autorku, která zrovna úspěšně vydala sbírku próz Obrazy ze Slovácka, aby se pokusila o drama. Preissová mu nejprve nabídla k posouzení syžet divadelní hry Ideál, zkušený divadelní praktik však viděl větší potenciál v povídce Gazdina roba, která byla otištěna v lednovém čísle Osvěty v roce 1889. Někdy v polovině roku začala Preissová na dramatizaci své povídky o nerovné lásce krajčířky Evy a bohatého statkářského syna Mánka pracovat.V září 1889 byla hra dokončena a přijata k nastudování do Národního divadla.Českým rozhlasem byla Gazdina roba nastudována v roce 1953 v brněnském studiu v úpravě Dalibora Chalupy a s hudbou Emanuela Kuksy. Režisérem byl Vladimír Vozák, hlavní role si zahráli Viola Zinková, Rudolf Krátký, Otakar Dadák, Jarmila Urbánková a Vlasta Fialová.

Básnický portrét Františka Halase

Z komentáře Ludvíka Kundery k původnímu LP albu DV 15222 "Básnický portrét Františka Halase" vydanému v Supraphonu v roce 1964 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
Dílo Františka Halase není nepřehledně rozlehlé: dvanáct sbírek - z části velmi útlých; knížka veršů pro děti; básně nezařazené do sbírek a verše z pozůstalosti + svazek statí o malířích + soubor statí o literatuře, ale i projevů a statí kulturně politických a politických; svazek korespondence. To je vše. 
Ze sevřenosti díla a z nezaměnitelné svéráznosti Halasova jazyka plyne někdy názor, že Halas je básník jednostrunný, že jeho myšlenkový svět se dá zredukovat na "věčný svár" života se smrtí, pesimismu s optimismem, na "trvalý rozpor" starého s novým, světla a stínu, minulosti se zítřkem. Ve skutečnosti je František Halas básník neobvykle širokého rozpětí, mnoha rejstříků, které by svým myšlenkovým bohatstvím vystačily na několik básnických životů. Téměř každá jeho sbírka znamená zmáhání nového myšlenkového horstva a zároveň i nový pokus tvárný. Přitom je každá z jeho knih spjata jemnými, ale vždy zřejmými nitkami s časem a jeho děním, s Evropou i se světem mezi oběma válkami, za druhé světové války i po ní...Halasova poezie zneklidňuje a podněcuje k zaujetí stanoviska, jako by to bylo dílo básníka zcela dnešního. Tato poezie nedovoluje člověku zpohodlnět; neukolébává, ale nutí ke střehu; nechce být pasívně přijímána, nýbrž aktivně domýšlena. 
Při výběru Halasových básní pro dlouhohrající desku bylo nutno zříci se dvou skladeb, které jsou příliš rozsáhlé a které se nadto přímo nabízejí pro samostatnou desku: Staré ženy a Já se tam vrátím. Výběr se vcelku nepřidržuje chronologie, nechce na populárních ukázkách "zachytit autorův vývoj", nýbrž chce posluchače rovnou vtáhnout do náročného "procesu poezie". Tam pramálo záleží na jepičích mírách, tam velké zoufalství sousedí s velikou nadějí, tam není zapovězených oblastí, tam vládne mnohostrannost a mnohostrunnost.

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.