Milan Neděla

František Vicena

Josef Kemr

Zdeněk Urbánek

Karel Čapek

Petr Haničinec

Ladislav Pešek

Klára Jerneková

Josef Kajetán Tyl

František Hanus

Jaroslav Moučka

Radovan Lukavský

Blanka Bohdanová

Jaroslava Tvrzníková

Michal Pavlata

Bohumil Bezouška

Eva Klepáčová

Ladislav Frej

Carlo Goldoni

Stanislav Fišer

Vladimír Jedenáctík

Milan Benedikt Karpíšek

Miloš Nedbal

Sylva Turbová

Čestmír Řanda

Jana Hlaváčová

Miguel de Cervantes y Saavedra

Jan Pivec

Julius Zeyer

Josef Lada

Ferdinand Stiebitz

Ludvík Aškenazy

Podcasty a Audioknihy od autora Jaroslava Tvrzníková. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Miroslav Doležal

Jan Jílek

František Holar

Rudolf Hrušínský

Zdeněk Štěpánek

Jiří Adamíra

Jaroslava Drmlová

Karel Höger

Jan Řeřicha

Jiřina Jirásková

Vladimír Leraus

Miloš Rozhoň

David Vejražka

Ladislav Šimek

Naďa Gajerová

Stanislav Neumann

Vítězslav Vejražka

Bohuš Záhorský

Libuše Havelková

Jaroslav Kepka

Ljuba Skořepová

Martin Štěpánek

Karel Fořt

Miroslav Masopust

Oldřich Musil

Josef Vinklář

Jiří Dohnal

Otomar Krejča

Nina Jiránková

Eduard Kohout

Zdeněk Dítě

Artuš Kalous

Karolina Slunéčková

Jan Tříska

Vladimír Brabec

Josef Větrovec

Josef Velda

Daniela Šrajerová

Karel Effa

Irena Novodvorská

Martin Velda

Růžena Nasková

František Smolík

Apolena Veldová

Václav Bouška

Vladimír Hlavatý

Josef Chvalina

Jarmila Májová

Slávka Budínová

Alena Kreuzmannová

Otakar Brousek st.

Jiří Němeček

Ladislav Fišer

Antonín Molčík

Jiří Lír

Václav Vydra st.

David Vlček

Bedřich Karen

Ladislav Boháč

Jiří Holý

Ljuba Hermanová

Vladimír Čech

Jaroslav Cmíral

Bořivoj Navrátil

Svatopluk Skládal

Marie Vášová

Vladimír Krška

Josef Langmiler

Luděk Munzar

Martin Růžek

Soběslav Sejk

Luděk Kopřiva

Vladimír Huber

Leopolda Dostalová

Eva Svobodová

Ladislav Navrátil

Eva Boušková

Zdenka Hadrbolcová

Josef Beyvl

Rudolf Jelínek

Jan Skopeček

Děti a mládež

Film, divadlo, rádio a TV

Humor, komedie a satira

Klasika

Novely a povídky

Pohádky

Povídky

Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.

Radioservis a.s.

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Čapek: Album scén z divadelních her

Karel Čapek (*9. ledna 1890 – †25. prosince 1938) 
 
Vybráno z obsáhlého komentáře Vladimíra Müllera k původnímu kompletu LP DV 15308-10 z roku 1967: 
 
....Jistě dobrá polovina her Karla Čapka - z toho tři za bratrské spolupráce Josefa Čapka - měla šťastný úděl a znásobila své četné domácí úspěchy mnoha úspěchy zahraničními. 
Karel Čapek, veličina moderní české literatury a klasik z nejživotnějších, stal se i významnou osobností písemnictví světového, které se k němu neustále vrací. 
K bezpočtu posudků a zhodnocení českých přistupuje přebohatá kritická literatura zahraniční, a není proto vyloučeno, že kdyby se sebraly stati domácí a cizí, 
vydalo by to úctyhodnou řadu svazků, které by možná počtem dokonce předčily počet svazků nadepsaných jménem Karla či bratří Čapků. 
..................... 
Výchozí místo patří ovšem Lásky hře osudné, moderní commedii dell arte se situacemi tragikomickými, pasážemi lyrickými v rozličných polohách, a s ironickým vyzněním: 
nad opravdovým citovým vztahem dvou soků vítězí podlé chytráctví třetího. Komedie nezvyklého tvaru bývala s oblibou uváděna mladými, především studentskými soubory. 
Prosinec 1921 byl patrně prvním profesionálním představením Lásky hry osudné. 
.................... 
Loupežník se poprvé objevil na plakátech Národního divadla 2. března 1920 ...vzbudil zjevné rozpaky. Všestranně nezvyklé dílo! 
Realismus v prvním a třetím aktu, ovšem realismus neobyčejně osobitý ve druhém dějství básnická stylizace a verše nového typu. 
Do řeči lidí mísily se tu hlasy ptačí, hovořící lidskou řečí. 
První dějství mělo obvyklou délku, druhé nezvykle krátké a třetí zase nezvykle dlouhé. Odvážné situace a odvážná slova. Dohady o smyslu hry. Nejistota, k čemu se přiklonit. 
Přitakat rozumu, podrobenému životním zkušenostem? Vzdychnout nad uprchlým mládím? Postavit se na stranu bezohledně dobyvačného a přes překážky jdoucího Loupežníka? 
................... 
Při prvním uvedení na Národním divadle se Loupežník vyžil šestnácti představeními, což tenkrát při průměru šesti sedmi repríz znamenalo úspěch. 
Ten počet však hladce překonala hned příští Čapkova hra R. U. R. (Rossum's Universal Robots), provedená v Národním divadle poprvé 25. ledna 1921. 
Za necelý půlrok, tj. do konce sezóny, docílila v Národním a Stavovském (dnes Tylově) divadle dohromady sedmadvacet představení a když v sezóně 1927-28 mizela z repertoáru, chlubila se již víc než půlstovkou představení. 
Tenkrát se už také slovo "robot" užívalo v běžné mluvě a obohatilo i slovníky nejedné řeči cizí. Tedy neklamná známka popularity, kterou hra získala. 
............................ 
"Přiznávám se," napsal tenkrát autor, "že k napsání této hry mne svedl její děj, zejména ony dva akty, kde hrstka lidí očekává se vztyčenou hlavou svůj konec; 
lidský heroismus je mou zamilovanou myšlenkou a zlákal mě vlastně k této látce. A nechť se kdokoliv zdá plynout z hotové hry, této myšlence jsem zůstal věren. 
Dr. Hillar kdesi namítl - jistě právem - proti mému kusu, že vlastně nepředvádí rozpor Robotů s lidmi. Je to pravda; jenže mně nešlo o Roboty, nýbrž o lidi. 
Uvažoval-li jsem o něčem úsilovně při stavbě dramatu, tedy to bylo o těch šesti nebo sedmi lidech, kteří měli být představiteli lidstava. Ano, horoucně jsem chtěl, aby ve chvíli, kdy nastává útok Robotů, cítil divák, že nyní jde o něco nekonečně cenného a velikého, a to že je lidstvo, člověk, to že jsme my. O toto "my" šlo nejvíce, to byla vůdčí myšlenka, to byla tendence, to byl vlastní program celé práce." 
....................... 
....najdeme tu také další hru bratrské spolupráce - Ze života hmyzu, provedenou poprvé v Národním divadle za režie K. H. Hilara a ve výpravě Josefa Čapka 8. dubna 1922...... 
Ve společném článku (Bratři Čapkové) mluvili o formě společné práce, o inspiraci i o tendenci hry a klidně připouštěli, že se v ledačems prohřešili proti odborným poznatkům a pravdám přírodopisců. 
Na omluvu či spíše na vysvětlenou však připomněli, že "chtěli psát o lidech a nikoli o hmyzu", a dodali: "překvapující a krutá analogie lidských zvyků a řádů s popudy a řády říše hmyzí, toť záminka této morality; 
je to křivé zrcadlo nastavené člověku; je to šalebný trik, jenž ukazuje náš život v jiném světle a vyvolává kritiku dejme tomu sobectví požívačného, sobectví rodinného, sobectví státního daleko účinněji, než by bylo lze v podobě lidské." 
Autoři, kteří si hrou vysloužili označení pesimistů, uvedli také ve své zpovědi, že postava Tuláka měla mít původně úkol více méně spojovací a komentující, ale potom, jak už to bývá, 
postava začala žít svým životem a zabrala si pro sebe tolik místa, že se stala postavou ústřední, umocňující myšlenku a zacílení díla. 
........................... 
Věc Makropulos uvedli 21. listopadu 1922, ale svým zrodem to bylo dílo starší. Vlastně: zrodem myšlenky. 
Podle autorova vyznání se v něm nápad ozval už před robotskou utopií a původně měl být zpracován románově jako Krakatit. Ale potom dostal námět tvar dramatický. 
Prý byla hra napsána spíše proto, poněvadž autor už chtěl mít motivy tohoto druhu za sebou, být s nimi vyrovnán. Tak to čteme v předmluvě ke knižnímu vydání spolu s četnými narážkami na posudky, 
které spatřovaly ve hmyzí komedii dílo pesimistické. Proto tedy Věc Makropulos chtěla říci "lidem něco útěšného a optimistického". 
A Čapek uvažuje: "Nevím, je-li optimistické tvrdit, že žít šedesát let je špatné, ale žít tři sta let je dobré; myslím jen, že prohlásit šedesátiletý (průměrně) život za přiměřený a dosti dobrý, není právě zločinným pesimismem!" 
První představitelkou třistaleté ženy mnoha jmen a mnoha životů - Eliny Makropulos, Eugenie Montez, Elsy Müller, Ekateriny Myškiné, Elliany Mac Gregor, Emilie Marty - byla Leopolda Dostalová. 
První nastudování Věci Makropulos bylo dílem Karla Čapka, sám si hru režíroval. 
.................... 
S Čapkovou Věcí Makropulos začala brzy soupeřit Janáčkova Věc Makropulos a dá se říci, že opera nejednou vytlačila činohru..... 
Operní Věc Makropulos měla premiéru v Brně 18. prosince 1926 a do pražského Národního divadla se dostala v březnu 1928, kdy už zde byl repertoár obohacen dalším společným dílem bratří Čapků - Adamem Stvořitelem. 
Premiéra 12. dubna 1927 měla velký vnější úspěch, ale jinak se o úspěchu nedala mluvit. Přesvědčují o tom čísla. 
Do konce sezóny prošla tato sedmiobrazová fantastická komedie, charakterizovaná kritikou jako filosofická revue, celkem sedmnácti představeními a příští dvě sezóny k tomu připojily čtrnáct repríz, 
což sešteno dává dohromady jedenatřicet představení. A to bylo na dílo tak úspěšné autorské dvojice pramálo. Snad měl na tom chabém ohlasu podíl myšlenkový či dějový chaos, úsilí autorů vtěsnat do komedie 
co nejvíce aktuálních problémů, vyvěrajících z konfliktu individualisty a kolektivisty, prostě - dílo se neozvalo tak, jak bylo u čapkovýských děl tehdy již pravidlem. 
......................... 
"V zájmu Karla Čapka i bratří Čapků by bylo," čteme v kritice, "aby se již co nejdříve vymotali ze začarovaného kruhu svých utopistických motivů, které nutně obracejí pozornost k povrchu látky a odvracejí ji od živého člověka.... 
Požadavek kritiky nenašel dlouho ohlas. Karel Čapek jako dramatik se totiž odmlčel na plných deset let. 
A když se pak opět přihlásil na jevišti ke slovu, vyhověl citovanému přání jenom zpola. Neustoupil od utopie, promítl ji však do hrozící aktuálnosti a dal tu promluvit lidem nejrůznějších typů. 
Na utopii, na vymyšlenou nemoc, reagoval člověk. Do řeči rozumu pronikal stále silněji hlas srdce. Ale dílo přesto nevyznívalo optimisticky, naopak. 
Vítězí tu ničivě bezhlavý zfanatizovaný dav: pod jeho zběsilostí hyne dobrodějný lékař-objevitel Gallén. 
....... 
Premiéra Bílé nemoci byla v Národním divadle 29. ledna 1937, tedy v době, kdy už v naší bezprostřední blízkosti se netajil fašismus rozpínavými záměry a dával nám soustavně ze sousedství najevo své úmysly. 
......... 
Zdeněk Štěpánek ztělesnil postavu maršála na scéně i na plátně, kam se dostal film v režii Hugo Haase.....Podle Štěpánkova vyprávění pomýšlel Karel Čapek na trilogii, jejíž úvodní části by byla Bílá nemoc 
a dílem závěrečným drama o diktátorovi. Ale zamýšlená trilogie zůstala torzem, skončila druhou částí - Matkou, uvedenou poprvé Karlem Dostalem na scénu dnešního Tylova divadla 12. února 1938, 
na samém prahu událostí, které nás pak vrhly do krizí, vedoucích ke katastrofě. Ty také zavinily předčasné zmizení hry z repertoáru. Námět Matky zrodila doba. 
........... 
Dík Čapkovi anebo Čapkům vtrhlo na scénu činohry Národního divadla nové umění, ať už v ohledu dramaturgického, ať inscenačním. 
Čapkovské premiéry jsou nejen pro Národní divadlo, ale pro českou dramatiku, resp. divadelnictví vůbec, důležitými mezníky historické závažnosti... 
.................... 
Vybrané úryvky, naplňující trojici desek, sledují i cíl dokumentární ...... Někteří z naší besedy jsou na trojici desek přítomni svým uměním nahrávkami dnešními či minulými a jejich umění 
vyzrálé léty je konfrontováno s uměním nových tlumočitelů čapkovských děl, kteří přistupují k slavným hrám jako k velkému odkazu včerejška osobitým způsobem. 
A tak tu máme rozličný styl interpretace a v tom i doklad, že díla Karla a Josefa Čapka byla a jsou hercům stále živým zdrojem tvůrčích podnětů svými hodnotami myšlenkovými a uměleckými.

Antické divadlo: Aristofanés - Žáby, Jezdci, Lýsistraté

Ač Řecko nevynalezlo divadlo, je považováno za její kolébku. Jeho počátky se datují do 5.-4. století př. n. l., kdy se v Řecku začala rozvíjet próza, filozofie a tím řečnictví a dramatu. 
Drama se pak rozdělilo na tragedii (hlavní autoři byli Aischylos, Sofokles a Euripides) a na komedii, jejímž nejvýznamnějším reprezentantem byl Aristofanes. 
O jeho životě nevíme skoro nic, ale z jeho díla (napsal 44 her) se dochovalo 11: Acharňané, Jezdci, Oblaka, Vosy, Mír, Ptáci, Lysistrata, Ženy o Thesmoforiích, Žáby, Ženský sněm a Bohatství. 
LP Supraphonu 1 18 1655 vydané v roce 1976 přineslo svým posluchačům záznam výňatků ze třech z nich ( Žáby, Jezdci a Lýsistraté). 
Na jejich nahrávkách v režii Ivana Weisse a Jaromíra Pleskota se podíleli Josef Kemr, Stanislav Fišer, Čestmír Řanda, Ladislav Peček, Miloš Nedbal, Jana Hlaváčová, klára Jerneková, 
Sylva Turbová, Jaroslava Tvrzníková a další. 
Dnes jsou již tyto záznamy i dokumentárními, neboť mnoho herců z plejády účinkujících již nežije...

Divadlo, divadlo, divadlo / Josef Kajetán Tyl

Divadlo, divadlo, divadlo - miniserie určená pouze pro digitální prodej je věnovaná divadlu a autorům s divadlem spjatým. 
 
Josef Kajetán Tyl (4.2.1808 – 11.7.1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. 
Byl nejvýraznější osobností českého divadla ve 30. a 40. letech 19. století, osobností reprezentující mladou romantickou uměleckou inteligenci, kterou si získal svojí vzdělaností a všestranným uměleckým talentem. Pro divadlo se nadchl již za studií; navštěvoval německá i česká divadelní představení. Snahy o nové české divadlo byly hned od počátku spjaty s jeho jménem - nebyl spokojen s úrovní českých představení ve Stavovském divadle, toužil založit vlastní divadelní společnost, což se mu pro nedostatek prostředků nedařilo. 
Byl členem kočovných divadelních společností, upravoval pro ně hry; aby vyřešil svoji finančí situaci, s pomocí přátel získal místo písaře ve vojenské kanceláři. I nadále pak věnoval svůj volný čas divadlu a literatuře.. V roce 1833 se stal redaktorem časopisu "Jindy a nyní", který po roce přejmenoval na "Květy české", později na "Květy". Psal pro ně své povídky a básně, překládal práce uznávaných autorů. 
Ve svých divadelních hrách se nechal inspirovat díly rakouských divadelníků, byla mu blízká jejich snaha spojit komerční záměry s výchovnými cíly. 
Tyl se ale více soustředil na morální aspekt svých her, než na záměr diváka pobavit. 
Mezi jeho nejznámější díla patří Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec, Paní Marjánka, matka pluku, Paličova dcera, Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Strakonický dudák aj.

Stará historie

Komedie o mladých milencích, kteří obelstí chlípného starce. Prvotina českého klasika sepsaná po vzoru italské commedie dell'arte.Již v názvu své dramatické prvotiny se Julius Zeyer přiznával ke svým oblíbeným inspiračním kořenům. Ve své hře Stará historie použil typy převzaté z italské commedie dell'arte a situační postupy Moliérovy. Hra neměla v roce své premiéry 1882 veliký úspěch. Až po letech se ji ve Vinohradském divadle ujal Karel Čapek, který ji také režíroval. V roce 1965 inscenoval komedii o mladých milencích, kteří obelstí chlípného starce Pandolfa v rozhlasovém studiu režisér Jaroslav Chundela.Osoby a obsazení: Pandolfo (Ladislav Šimek), Lavinie (Jaroslava Tvrzníková), Zanina (Zdenka Hadrbolcová), Lionato (Antonín Molčík), Pedrolino (Rudolf Jelínek), Trivelino (Jan Skopeček), notář (Ladislav Navrátil) a kuchtík (Miloš Rozhoň).

Lada: Bubáci a hastrmani

Původní titul 1 18 2049 Bubáci a hastrmani autora JOSEFA LADY (*17.12.1887 – †14.12.1957) vydal Supraphon v roce 1977 - nyní vychází kompletní nahrávka poprvé digitálně. 
V nahrávce ze supraphonského studia Lucerna účinkují Josef Beyvl, Karel Effa, Jiřina Jirásková, Jaroslav Kepka, Ljuba Skořepová, Jaroslav Moučka a mnoho dalších skvělých herců.

Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha

Španělský prozaik, dramatik a básník Miguel de Cervantes y Saavedra svým románem Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (1605-1615), tímto "arcidílem španělské a světové literatury", patrně původně zamýšlel parodovat rytířské romány, avšak původní úmysl autorovi přerostl v rozsáhlý a hluboký obraz titulního hrdiny, doby a lidského života vůbec. Román vstupuje do složitého kontextu: Cervantes boří "babylónskou věž rytířských románů", paroduje román pastýřský, utopický i dobrodružný. Don Quijote, který toužil světu vnutit svůj ideál, a jeho nerozlučný druh Sancho Panza vyjadřují symbolicky dualismus španělského ducha, neustálé střetání ideálu, iluze a snu s realitou, které je bohatým zdrojem komiky i tragiky.Účinkují Radovan Lukavský, Petr Haničinec, Eva Klepáčová, Milan Neděla, Jaroslav Moučka, Miloš Rozhoň, Jarmila Krulišová, Jaroslava Tvrzníková, Blanka Bohdanová, Milena Dvorská, Ivo Gübel, Jan Bartoš, Karel Hlušička, Miroslav Moravec, Dalimil Klapka, Miloš Hlavica, Petr Oliva a Ladislav Potměšil.

Host

Ludvík Aškenazy napsal v roce 1959 divadelní hru Host v noci. Ostravské Divadlo  Petra Bezruče ji uvedlo pod názvem Noční host. V roce 1960 Aškenazy hru přepracoval pro Ústřední divadlo Československé armády (později Vinohradské divadlo) a nazval ji Host. Podle divadelní hry Ludvíka Aškenazyho Host z roku 1960 natočil Otakar Vávra o rok později komorní psychologické drama, které nenápadně signalizovalo uvolňující se atmosféru v československém filmu. Do osudů skupinky protagonistů v zapadlém venkovském hostinci zasáhnou temné stíny minulosti v podobě německého obchodníka Hupperta (Rudolf Hrušínský). Osoby a obsazení: Kalous (Petr Haničinec), Remunda (Martin Růžek), Huppert (Rudolf Hrušínský), Jana (Jaroslava Tvrzníková), Mikeš (Zdeněk Dítě), staršina (Josef Vinklář), řidič (František Holar), maminka (Jaroslava Drmlová), malíř (Lubomír Fišer), řezník (Jaroslav Cmíral), montér (Svatopluk Skládal). Režie: Josef Červinka.

Uta z Naumburgu

Ve své pozoruhodné rozhlasové hře z roku 1970 Uta z Naumburgu vypráví Zdeněk Urbánek příběh středověké šlechtičny, která se rozhodne neochvějnou vlídností čelit nepodloženým pomluvám svého okolí. S Jaroslavou Tvrzníkovou a Janem Třískou v hlavních rolích.Rozhlasová hra překladatele, prozaika a esejisty Zdeňka Urbánka však překvapivě začíná v roce 1918 na konci první světové války, kdy zástupci vítězné Francie přicházejí do Německa, aby si náhradou za zničenou sochařskou výzdobu katedrály v Remeši, vybrali sochy německých středověkých mistrů. Uta z Naumburgu tak znovu, téměř 800 let po své smrti, probouzí vášně a svou mlčenlivou krásou vzdoruje úzkoprsé tuposti a barbarství, ze kterých se lidstvo zřejmě definitivně nevyléčí nikdy.V režii Josefa Červinky účinkují Jaroslava Tvrzníková, Jan Tříska, Jiří Adamíra, Soběslav Sejk, Josef Chvalina, Jiří Holý a další. Hudbu složil a na varhany nahrál Petr Eben.

Treperendy

Co může způsobit obyčejný drb, pomluva nebo fáma, ukazuje rozverná situační komedie italského dramatika Carla Goldoniho. Napsal ji sice už v roce 1751, ale nenechte se mýlit - Treperendy jsou stále aktuální. Poslechněte si je s Jiřinou Jiráskovou, Martinem Štěpánkem a dalšími vynikajícími herci.Jednoduchý příběh se odehrává během jediného dne v Benátkách a týká se připravované svatby Checchiny a jejího milého Beppa. Na světlo se ale dostane fakt, že nevěsta není vlastní dcerou otce, který ji vychoval. Treperendy začnou roztáčet kolotoč pomluv a klepů a málem tak chystanou svatbu překazí. Goldoniho komedie je vynikající příležitostí pro rozehrání gagů a humorných situací.Osoby a obsazení: Pantalone (Josef Větrovec), Patron Toni (Vladimír Hlavatý), Checchina (Jaroslava Tvrzníková), Beppo (Martin Štěpánek), Beatrice (Jiřina Jirásková), Eleonora (Nina Jiránková), Lellio (Luděk Kopřiva), paní Sgualda (Ljuba Hermanová), paní Catte (Karolina Slunéčková), Anzoletta (Daniela Šrajerová), Ottavio (Miloš Nedbal), Musa (Oldřich Musil), Špagato (Jiří Lír), Arlecchino (Vladimír Krška), Mommolo (Jan Řeřicha), námořník (Karel Fořt) a hlas (Jaroslav Kepka)Režie: Josef Melč

Aplikace Youradio Talk