Bertolt Brecht

Josef Čapek

Carlo Goldoni

William Shakespeare

Titus Macchius Plautus

Nikolaj Vasiljevič Gogol

Podcasty a Audioknihy od autora Carlo Goldoni. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Miroslav Masopust

Alois Švehlík

Milan Neděla

Vendula Křížová

Vladimír Švec

Simona Stašová

Rudolf Chromek

Stanislav Hejný

Bohuš Smutný

Jan Řeřicha

Petr Haničinec

Jiřina Jirásková

Marie Landová

Jana Boušková

Miloš Hlavica

Miloš Nedbal

Jorga Kotrbová

Ladislav Pešek

Martin Štěpánek

Karel Fořt

Nina Jiránková

Ludmila Vostrčilová

Jiřina Prokšová

Karolina Slunéčková

Jiří Štěpnička

Libuše Havelková

Josef Větrovec

Pavel Soukup

Daniela Šrajerová

Dagmar Pistorová

Jaroslava Tvrzníková

Josef Somr

Vladimír Hlavatý

Jan Šťastný

Aleš Procházka

Luděk Munzar

Jan Hrušínský

Libuše Šafránková

Jiří Lír

Jaroslav Kepka

František Filipovský

Růžena Lysenková

Viktor Preiss

Pavel Rímský

Růžena Merunková

Jiří Holý

Ljuba Hermanová

Vilém Lamparter

Simona Babčáková

Marika Procházková

Jan Ódl

Vladimír Krška

Josef Karlík

Rudolf Krátký

Helena Kružíková

Ivo Gübel

Vilma Cibulková

Luděk Kopřiva

Oldřich Musil

Rudolf Jurda

Zdenka Hadrbolcová

Božena Böhmová

Jan Skopeček

Radislav Nikodém

Humor, komedie a satira

Klasika

Novely a povídky

Povídky

Umění a zábava

Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.

Radioservis a.s.

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon a.s.

Benátská vdovička

Návod, jak se šikovně dostat pod čepec, nabídl vdavekchtivým dámám ve své komedii Benátská vdovička proslulý italský dramatik Carlo Goldoni.
I když se to na první pohled nezdá, hra je vhodná také pro pány, kteří zde mohou poznat vlastní slabosti, pro něž se stávají snadnou obětí ženského důvtipu. Komedii Benátská vdovička natočil režisér Ota Ševčík s Vilmou Cibulkovou v hlavní roli. Osoby a obsazení: Rosaura, vdova (Vilma Cibulková), Eleonora, její sestra (Vendula Křížová), doktor Palmare, otec obou sester (Josef Somr), Pantalone, Rosauřin švagr (Jaroslav Kepka), Mylord Roonebeef, Angličan (Jan Hrušínský), Princ Karl Ludwig von u. zu Ludwigstadt, Němec (Jiří Štěpnička), Monsieur Le Bleau, Francouz (Pavel Soukup), Hrabě di Besso Nero, Ital (Jan Šťastný), Marionette, Francouzka, Rosauřina komorná (Jana Boušková) a Arlecchino, číšník v kavárně (Viktor Preiss).

Herecký portrét Ladislava Peška

Z bohatě vybavené tiskoviny vydané v Supraphonu v roce 1965 u příležitosti jmenování LADISLAVA PEŠKA (*4.10.1906 - †13.7.1986) národním umělcem vybíráme charakteristiky jednotlivých rolí uvedených na albu DV 15263, 
jež bylo přílohou této publikace a jež nyní vydáváme poprvé digitálně: 
… v Průchových Hrdinech okamžiku představuje Kašku nebo Mošnu. V prvém případě stačí hlas a v druhém nevadí hercův civil, v obou případech pak je výsledek tentýž: ten, kdo sleduje jeho výkon, má dojem, že vidí postavu v plném vybavení, s maskou a kostýmem, že vidí její podobu, její gesta, její mimiku. Jeho herecký projev je tak sytý, tak sugestivní, že všechno vnější, byť i bylo součástí, zdá se zbytečné a výsledný dojem není o nic chudší, je stejný, jako když jej sledujeme na scéně, na plátně, na obrazovce. Komediantský prvek vyrůstal s Peškem od jeho hereckých začátků....Peškův Polonius je především každým coulem dvořan, zdrženlivý a nenápadně obřadný, vymyká se tedy právě tak Poloniům stařecky žvanivým jako Poloniům směšným namyšlenou důstojností: není komický očividně ani bezděčně, jen zaujatému Hamletovi je terčem zlé ironie. Tento Polonius se nenaparuje domnělou moudrostí a důvtipem, své mnohomluvné názory podává s dvornou roztomilostí jíž podznívá lehounké zasmání, ale přitom všem je v tom naléhavost, doporučování, vnucování. Dokonalá studie!...Kolika odstíny zněla, skřeky a smíchy, výkřiky nejrůznějšího druhu a nejrozmanitější vzdechy a zvuky u otlemených úst Peškova Pseudola a kolik gestikulačních rysů tak výrazně nanášených vyvstávala před divákem postava, která z postoje na kresbě antické vázy ožívala a rozžívala se nejen každým výstupem, ale takřka každou větou! A než zas v závěru ustrnula, uchvátila svým lidským obsahem...Poprvé se Pešek objevil v úloze Chlestakova r. 1936...jeho Chlestakov nepostrádal zajímavosti, ale do gogolovské postavy měl daleko...Když se Ladislav Pešek vrátil k postavě Chlestakova po dvanácti letech, zavrhl všechno, čím dříve Chlestakova vybavil. Prošel už do herecké zralosti a ta mu nedovolovala nejít co nejhlouběji do nitra postavy...A jak jde děj, sílí každým okamžikem přesvědčení, že tento chlapík bez vindry v kapse, ale se sluhou po boku, má v sobě dispozice podvádět, mystifikovat, napalovat. V podstatě uťápnutý človíček, ale právě tím mocněji v něm bují touha hrát někoho, kým není, touha, která se projevuje velikášstvím, touha, která se naplňuje falešným oslňováním okolí...Radost z úspěchu Peškova Chlestakova strhává a on plave stále dokonaleji a směleji v moři hlouposti a špatnosti, které má kolem a publikum mu drží palce: jen víc, jen víc! Podvodníkem proti své vůli a z dopuštění jedinečné příležitosti, tak by se dal nazvat Chlestakov v podání Ladislava Peška...Karikatura a přitom přece lidský typ, tatrman a přece člověk - to je také Peškův doktor Cajus ze Shakespearovy veselohry o windsorských záletech otylého seladona Falstaffa.. Cajus, role, jejímž vyjadřovacím způsobem je buď komolivá hatmatilka anebo francouzština. Pešek karikuje, ale jako vždy s úžasnou mírou a s úžasným vkusem. Vychází z francouzského temperamentu, který přežene do zbrklosti, a vychází z francouzské zpěvnosti, která mu prozní všechnu řeč. Je z toho galimatyáš, jenže - a v tom je velký důkaz velkého umění Peškova! - kdo je svědkem, rozumí, i když z francouzštiny nezná vůbec nic!...Mezi zpívající figury peškovského repertoáru patří i Azdak, Brechtův kavkazský odrbanec... díky Peškovu umění stmelit slovní, zpěvní i pohybovou složku tak, aby mu vyšel věrohodný zarostlý Asiat...tato postava zůstavuje diváka v pocitu uspokojení s člověkem, jehož sehraná komedie přinesla vítězství spravedlivé věci....jeho třetí goldoniovská postava - patron Fortunato, jehož hlavním prostředkem jsou nejrůznější vady v řeči a který vynecháváním začátečních písmen jednotlivých slov si vytváří neodolatelnou zrůdnou hantýrku. Je to originálně vymyšleno a výtečně provedeno a co je na tom hodno největší pozornosti - že to nepůsobí jako samoúčelný fraškovitý prostředek sledující jediný cíl, rozesmát publikum, nýbrž že takto traktovaný Forutnato nepřestává být ani na okamžik zcela reálnou figurou. A jak zpívá! Parodují se tu manýry operních primadon až do selhání hlasu, ale všude se tu skví značka Ladislav Pešek, což je totožné s mírou, vkusem, vtipem...A konečně - tulák z čapkovské hmyzí feérie! Mluvívá se zpravidla o Peškově prosté lidskosti a ten tulák je dokladem výmluvným a nadevše průkazným. Tulák? Ne, především člověk! Člověk s filosofií lásky. A tu hlásanou lásku najednou poznává v nerušených podobách, ve hmyzím podobenství. Poznané podoby ho překvapují, pobuřují, rozbolestňují, z poznání vzchází hrůza a hnus, odpor a nenávist. Tolik sobectví jednotlivce, kasty, celku. Nejen láska, i nenávist, bezohlednost, nepřátelství! Tulák žasne nad poznáním, ale tím poznáním zároveň moudří, současně však jím i stárne a propadá smrti ve jménu neustálé obrody života. Proces poznání a moudření a stárnutí je spojen s údivem, pak s otřesem, potom s děsem, až vyúsťuje v moudré pochopení pravé podstaty toho, co se zve skutečností. Smrt je posledním poznáním života. A Ladislav Pešek to hraje s hlubokou lidskostí a přirozenou moudrostí a tuláka proměňuje v symbol lidského údělu... 
Vladimír Müler

Poprask na laguně

Rozhlasovou adaptaci jedné z nejzdařilejších a nejhranějších komedií dramatika Carla Goldoniho natočila v roce 1987 režisérka Alena Adamcová s Petrem Haničincem, Ladislavem Peškem, Viktorem Preissem a dalšími vynikajícími herci. Texty písní: Ivo Fischer.

Chytrá vdova

Jedna žena a několik ctitelů, to je oblíbený komediální námět. Italský dramatik Carlo Goldoni ovšem pojednal tuto klasickou zápletku nejen mistrně, ale i originálně. O mladou a chytrou vdovu se ucházejí hned čtyři muži čtyř národností - Francouz, Němec, Angličan a Ital. Každý z nich se dvoří, jak je v jeho kraji zvykem. Půvabná Rosaura, hlavní hrdinka Goldoniho komedie, toho dokonale využije. Vsadí při tom na mužskou ješitnost a dokáže tak nejen vybrat si toho pravého, ale návdavkem i provdat svou sestru.Měl se stát právníkem, ale nakonec zcela propadl divadlu a stal se nejvýznamnějším italským dramatikem 18. století. Carlo Goldoni (1707-1793), otec moderní nejen italské komedie.Ve Hře pro pamětníky si Goldoniho mistrovství připomínáme archivní brněnskou inscenací komedie Chytrá vdova (La vedova scaltra, 1748). V roce 1958 ji nastudoval režisér Vladimír Vozák, který do titulní role obsadil Helenu Kružíkovou. Dále hrají Bohuš Smutný, Vilém Lamparter, Rudolf Krátký, Josef Karlík, Jiřina Prokšová a další.

Treperendy

Co může způsobit obyčejný drb, pomluva nebo fáma, ukazuje rozverná situační komedie italského dramatika Carla Goldoniho. Napsal ji sice už v roce 1751, ale nenechte se mýlit - Treperendy jsou stále aktuální. Poslechněte si je s Jiřinou Jiráskovou, Martinem Štěpánkem a dalšími vynikajícími herci.Jednoduchý příběh se odehrává během jediného dne v Benátkách a týká se připravované svatby Checchiny a jejího milého Beppa. Na světlo se ale dostane fakt, že nevěsta není vlastní dcerou otce, který ji vychoval. Treperendy začnou roztáčet kolotoč pomluv a klepů a málem tak chystanou svatbu překazí. Goldoniho komedie je vynikající příležitostí pro rozehrání gagů a humorných situací.Osoby a obsazení: Pantalone (Josef Větrovec), Patron Toni (Vladimír Hlavatý), Checchina (Jaroslava Tvrzníková), Beppo (Martin Štěpánek), Beatrice (Jiřina Jirásková), Eleonora (Nina Jiránková), Lellio (Luděk Kopřiva), paní Sgualda (Ljuba Hermanová), paní Catte (Karolina Slunéčková), Anzoletta (Daniela Šrajerová), Ottavio (Miloš Nedbal), Musa (Oldřich Musil), Špagato (Jiří Lír), Arlecchino (Vladimír Krška), Mommolo (Jan Řeřicha), námořník (Karel Fořt) a hlas (Jaroslav Kepka)Režie: Josef Melč

Mirandolina

Italský dramatik Carlo Goldoni svou Mirandolinu napsal v roce 1753 a od té doby, obrazně řečeno, mazaná benátská hostinská neslezla z jeviště.Jiří Štěpnička ztvárnil v tomto nestárnoucím příběhu barona Ripafrattu, jednoho z nápadníků rázné Benátčanky, který nakonec dostane košem.V komedii o krásné paní hostinské a jejích nápadnících se dále představí: Simona Stašová, Pavel Rímský, Alois Švehlík, Marika Procházková, Simona Babčáková, Aleš Procházka a Jan Skopeček.

Pan Todero Brumla aneb Starý protiva

Je nepříjemný na lidi. Na všechno má tisíc řečí. Věčně si stěžuje, nikdo a nic mu není vhod. A navíc je takový lakomec, že omezuje celou rodinu. Todero Brumla je prostě člověk, kterého byste doma mít nechtěli. A přes všechnu svou odpudivost vyvolává smích, protože jeho autor Carlo Goldoni uměl mistrně vystihnout podstatu lidských charakterů a napsat pro ně situace k popukání.Původně se však měl Carlo Goldoni stát právníkem. Na přání rodiny dokonce práva vystudoval a krátkou dobu byl advokátem. Odmala ho to však táhlo k divadlu. Svoji první hru napsal dokonce už v osmi letech - byl to scénář loutkové hry. Divadlo nakonec zvítězilo a Goldoni se stal nejen nejhranějším italským dramatikem, ale také reformátorem italského divadla, když proti improvizační volnosti a zároveň schematičnosti commedie dell´arte postavil úplný a závazný text.  Komedie Pan Todero Brumla pochází z let Goldoniho tvůrčího vrcholu, tehdy psal pro divadlo San Luca, které hru v roce 1762 poprvé uvedlo.Osoby a obsazení: Todero, starý obchodník (František Filipovský), Pellegrin, Toderův syn (Luděk Kopřiva), Marcolina, Pellegrinova žena (Růžena Lysenková), Zanetta, jejich dcera (Marie Landová), Desiderio, Toderův obchodvedoucí (Ivo Gübel), Nicoletto, Desiderův syn (Jaroslav Kepka), Cecilie, Marcolinina pokojská (Zdenka Hadrbolcová), Fortunata, vdova (Ludmila Vostrčilová), Meneghetto, Fortunatin bratranec (Luděk Munzar), Gregorio, sluha (Vladimír Švec) a Pasqual, nosič (Jan Ódl).

Aplikace Youradio Talk

Pro přehrání dalších podcastů se prosím registrujte.