Jan Skácel

Smuténka patří mezi autorovy rané básnické sbírky (1965). Upouští v ní od volného verše, který v jeho díle převládá, a volí tradiční strofickou a veršovou formu. Verše jsou typické jednak úsporným výrazem, jednak tajemstvím, přítomným v každé básni, také ovšem symbolism…

Žijeme v době, kdy i u nás autorský přednes vlastních básní zažívá renesanci. Tento způsob prezentace textů byl celkem běžný za národního obrození a pak například u básníků, kteří své veršovné umění spojili s uměním písně: u písničkářů gellnerovského rodu třeba, a taky …