Michail JJevgrafovič Saltykov-Ščedrin

Milan Kundera

Karel Houska

Karel Čapek

Zdeněk Šikola

Libuše Geprtová

Karel Heřmánek

Jan Přeučil

Vlastimil Bedrna

Ladislav Mrkvička

Antonín Přidal

Oldřich Vlček

Antonín Molčík

Miroslav Moravec

Jaroslav Kepka

Vladimír Dlouhý

Oldřich Vlach

Zdeněk Dušek

Michaela Mišková

Petr Pospíchal

Bořík Procházka

Hana Smrčková

Pavel Zedníček

František Husák

Martin Růžek

Oldřich Musil

Anton Pavlovič Čechov

Podcasty a Audioknihy od autora Hana Smrčková. K poslechu online na webu a ke stažení. Nebo poslouchejte v aplikaci Youradio Talk offline.

Marie Tomášová

Drahomíra Fialková

Ludmila Stambolijeva

Oldřich Velen

Jiří Pleskot

Otakar Brousek

Jaroslava Drmlová

Josef Patočka

Karel Fořt

Viola Zinková

Inka Čekanová

Světla Svozilová

Josef Bláha

Jan Tříska

Josef Chvalina

Milan Zelenka

Jiří Krampol

Miloš Kopecký

Josef Šulc

Anna Kreuzmannová

Helena Lehká

Václav Sloup

Kamil Blahovec

Blanka Waleská

Růžena Merunková

Jana Preissová

Milan Tesař

Eva Svobodová

Vlasta Jelínková

Dramatizace

Film, divadlo, rádio a TV

Klasika

Novely a povídky

Poezie

Povídky

Společenská próza

Umění a zábava

Český rozhlas je největším výrobcem audiozáznamů v České republice. Jeho záměrem je postupně zpřístupnit rozhlasový archiv (mluvené slovo, hudbu a další pořady), tak i fyzické nosiče na jednom místě online. Nabízené záznamy pořadů jsou dodávány ve vysoké kvalitě upravené zvukovými mistry.

Radioservis, a.s.

Hudební vydavatelství SUPRAPHON je historicky nejvýznamnější českou gramofonovou firmou. Značka SUPRAPHON - původně název ve své době moderního elektrického gramofonu - byla zaregistrována v roce 1932.

Supraphon

Všechny moje hlasy

Obdiv vůči působnosti lidského hlasu zazněl v několika rozhlasových hrách natočených v 60. letech. Jednou z nich je například poetická hra Antonína Přidala Všechny moje hlasy (režie Petr Adler, 1967). Příběh se odvíjí v nekonkrétním čase i prostoru, je nesen na vlně snu a fantazie. Není však ve svém vyznění prost společenského poselství, které bychom mohli pojmenovat stručně takto: není radno zaměňovat v životě pravdu za jakoukoli iluzi. V hlavních rolích účinkovali Jan Tříska a Marie Tomášová.Omlouváme se za drobné technické nedostatky archivního záznamu.

Kundera: Ptákovina

Na mimořádnou událost českého kulturního života aspiruje nečekaný objev v archivu Divadla Na zábradlí. Jde o autentický záznam představení hry Milana Kundery Ptákovina ze dne 14. 1. 1970, těsně před cenzurním zákazem hry. Zápletka příběhu je jednoduchá: ředitel školy nakreslí na tabuli kosočtverec, který představuje ženské pohlaví, nechá tuto událost vyšetřovat a sarkasticky se baví reakcemi svých kolegů. Vyšetřovací komise křivě obviněného žáka, snaživě přiznávajícího neprovedený čin, odmění údělem fízla. 
Ředitel, opojený svou mocí, však nerozvážně přiznává manželce předsedy vše, co si doopravdy myslí o jejím muži a tím spadne do pasti, takže se stane proti své vůli jakýmsi sexuálním otrokem. V závěru hry zazní z úst vítězné nevěrné chlípnice zásadní sdělení: "Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému…" 
 
Hra vystoupila okamžitě, i díky skvělým hereckým výkonům, po premiéře na vrchol diváckého zájmu. V rolích předsedy a ředitele excelovali v ironické nadsázce Miloš Kopecký a Josef Chvalina, ale mimořádné výkony podali i ostatní interpreti, například Světla Svozilová, Eva Svobodová, Helena Lehká, Inka Čekanová, Hana Smrčková, Jan Přeučil či Oldřich Vlach. 
 
Skutečný poklad z archivu, výsměch úchylným systémům moci, patřící k základnímu kulturnímu dědictví naší země!

Teskné variace

Dramatický triptych z autorových drobných próz, jejichž společným tématem je láska ve svých teskných i směšných podobách. A především prázdnota, která přichází do láskou opuštěných či nenavštívených mezilidských vztahů. Postavy Čechovových skvostných miniatur vytvořili Oldřich Vlach, Jana Drchalová, Jiří Krampol, Josef Chvalina, Jiří Pleskot, Inka Čekanová, Otakar Brousek a další. Rozhlasovou inscenaci natočil režisér Josef Henke  v roce 1969.

Saltykov-Ščedrin: Pazuchin a...

Komentář Borise Ščedrina k původnímu LP albu 11 0222-1 812 "Saltykov-Ščedrin Pazuchin a..." vydanému v roce 1988 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: 
Před několika lety hostovalo pražské divadlo Na zábradlí v Moskvě. Několik herců v čele s ředitelem Vodičkou a šéfem činohry Janem Přeučilem navštívilo Malou scénu Divadla Mossovětu, kde zhlédli představení komedie Michaila Saltykova-Ščedrina PAZUCHINOVA SMRT v mé režii. Představení je zaujalo. Shledali, že jeho estetika souzní s estetikou divadla Na zábradlí a výsledkem byla nabídka, abych toto představení nastudoval v Praze. Na podzim roku 1985 se konala pražská premiéra pod názvem PAZUCHIN A...S velkým potěšením jsem se setkal s talentovaným kolektivem souboru činohry Na zábradlí a troufám si říci, že obohacení bylo vzájemné. Představení se hraje už druhou sezónu, a jak to vypadá, bude se hrát dál. 
Rád a s vděčností jsem přijal nabídku Supraphonu, abych představení Pazuchina přenesl na gramofonovou desku. Specifika práce ve studiu přiměla herce k soustředěné pozornosti na slova vynikajícího spisovatele Saltykova-Ščedrina a nyní je na posluchačích, aby zmobilizovali svou fantazii...Práce ve studiu Supraphonu probíhala v neobyčejně příznivé atmosféře; šéfredaktor slovesné edice a moji kolegové v nahrávacím studiu, režisér i mistr zvuku, projevili mimořádnou tvůrčí iniciativu. Rád využívám této příležitosti a vyslovuji jim srdečný dík. Jedno ruské přísloví praví: lépe je jednou vidět, než desetkrát slyšet. Doufáme, že tentokrát se nám podařilo tuto lidovou moudrost zpochybnit. Vážení posluchači, dovolte, abych vám popřál všechno nejlepší a těším se na shledanou na drážkách desky s nadějí, že si porozumíme.

Povětroň (1978)

"Cokoliv, nač se díváme, je ta věc a zároveň něco z nás, něco našeho a osobního; naše poznání světa a lidí je cosi jako naše zpověď." Noetickou trilogii Karla Čapka tvoří romány Hordubal, Povětroň a Obyčejný život.V Povětroni Karel Čapek ukazuje, nakolik vlastní osud a osobnost ovlivňuje vidění světa. A tak příběh neznámého letce nechává nad jeho nemocničním lůžkem vyprávět tři různé postavy: jasnovidce, jeptišku a básníka. Vznikají tak tři stejně pravděpodobné příběhy, ale pravda přesto zůstává skryta...

Ptákovina

Na mimořádnou událost českého kulturního života aspiruje nečekaný objev v archivu Divadla Na zábradlí. Jde o autentický záznam představení hry Milana Kundery Ptákovina ze dne 14. 1. 1970, těsně před cenzurním zákazem hry. Zápletka příběhu je jednoduchá: ředitel školy nakreslí na tabuli kosočtverec, který představuje ženské pohlaví, nechá tuto událost vyšetřovat a sarkasticky se baví reakcemi svých kolegů. Vyšetřovací komise křivě obviněného žáka, snaživě přiznávajícího neprovedený čin, odmění údělem fízla.
Ředitel, opojený svou mocí, však nerozvážně přiznává manželce předsedy vše, co si doopravdy myslí o jejím muži a tím spadne do pasti, takže se stane proti své vůli jakýmsi sexuálním otrokem. V závěru hry zazní z úst vítězné nevěrné chlípnice zásadní sdělení: "Moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, slabý silnému, ohavná krásnému…"

Hra vystoupila okamžitě, i díky skvělým hereckým výkonům, po premiéře na vrchol diváckého zájmu. V rolích předsedy a ředitele excelovali v ironické nadsázce Miloš Kopecký a Josef Chvalina, ale mimořádné výkony podali i ostatní interpreti, například Světla Svozilová, Eva Svobodová, Helena Lehká, Inka Čekanová, Hana Smrčková, Jan Přeučil či Oldřich Vlach. 

Skutečný poklad z archivu, výsměch úchylným systémům moci, patřící k základnímu kulturnímu dědictví naší země!

Aplikace Youradio Talk