Deset let jsem chodil kolem svého patnáctiletého syna a říkal mu, ať se klidně věnuje programování, že to se bude vždycky hodit. Jak jsem se mýlil! Posledních 5 let kolem něj chodím a zkouším se ho ptát, jestli se nechce místo sezení u počítače věnovat třeba práci se dřevem…

Jednou se tomu my ajťáci budeme děsně smát – roky nás hrozně baví vývoj všeho kolem AI, až dorazíme do bodu, kdy budeme muset jít sami na rekvalifikaci. Takovýmto způsobem si pod sebou podřezávat větev a ještě u toho být nadšení techno optimisté. Jsme neuvěřitelný lidský druh!

Časy se opravdu mění. Kdysi sen mnoha lidí dělat v manažerské pozici, v advokacii nebo v IT se nyní mění na sen o tom, umět řemeslo nebo pracovat rukama.

Pro fajnšmekry samozřejmě tady…

Právě vyšla jedna z nejzajímavějších studií, kterou jsem o dopadu AI na pracovní trh v poslední době četl. Napsal ji tým z Anthropicu – tedy firmy, která stojí za AI modelem Claude – a místo obvyklých spekulací přinesla tvrdá data o tom, co AI skutečně dělá s našimi pracovními místy. Ne co by teoreticky mohla, ale co reálně dělá.

Co vlastně studie říká?

Výzkumníci Maxim Massenkoff a Peter McCrory vytvořili novou metriku, které říkají “observed exposure” – tedy pozorovaná expozice. Na rozdíl od předchozích studií, které se ptaly “co by AI teoreticky mohla dělat?”, se tihle pánové podívali na to, co AI skutečně dělá. Vzali reálná data o tom, jak lidé používají Claude v pracovním prostředí, a porovnali je s databází amerických profesí O*NET, která popisuje tisíce konkrétních úkolů pro zhruba 800 povolání. Berte tedy v úvahu, že celé tohle povídání vychází z amerických dat a né vždy se můžeme stejně dívat i na náš středoevropský vesmír.

A tady přichází první klíčové zjištění: AI je zatím strašně daleko od svého teoretického potenciálu. Vezměte si třeba kategorii IT a matematických profesí. Teoreticky by AI mohla zasáhnout do 94 % jejich úkolů. Reálně ale pokrývá jen 33 %. To je obrovská propast. A u většiny ostatních profesí je ten rozdíl ještě větší.

Proč? Protože mezi “umí to teoreticky” a “dělá to v praxi” stojí spousta překážek. Právní omezení, potřeba lidské kontroly, specifický software, firemní procesy a prostě fakt, že adopce nových technologií trvá. Vzpomeňte si, jak dlouho trvalo, než firmy začaly pořádně využívat třeba cloud. A to byl technologicky mnohem jednodušší krok.

Zrovna tento týden jsme diskutovali u jednoho klienta v rámci AI transformace, proč je nutné se dívat znovu na procesy ve firmě a díky možnostem AI je zásadně změnit. Klient by preferoval automatizovat procesy, které vznikly v době, kdy firma z velké části jela papírově, případně s Excelem v ruce. Teprve přechod na nový systém ale umožní využít možnosti nové technologie naplno. Když si firma před 100 lety pořídila osobní automobil, také to nebyla žádná výhra – neexistovala infrastruktura, benzinové pumpy apod. Teprve síť dálnic a rozvoj nákladní dopravy a na ni navázané logistické sítě přinesl řádově větší výkon.

Kdo je v tom nejvíc?

Studie sestavila žebříček profesí podle toho, jak moc je AI reálně zasahuje. A na prvním místě, s pokrytím 75 % pracovních úkolů, sedí počítačoví programátoři. To není překvapení – Claude a podobné modely se masivně používají pro psaní kódu, a to nejen v režimu “pomoz mi s tímhle řádkem”, ale čím dál víc v plně automatizovaném režimu přes API a další vývojářské nástroje. Ještě před půl rokem mi říkali kolegové, že je to celkem fajn pomocník, ale stejně většinu kódu musí upravit a zkontrolovat. Dnes, o 6 měsíců později, se celá tahle profese dramiticky mění.

Na druhém místě jsou pracovníci zákaznického servisu. Tady se bavíme hlavně o chatbotech a automatizovaných odpovědích, které firmy nasazují přes API. Centra zákaznické podpory, která kdysi zaměstnávala stovky lidí, se podle Světového ekonomického fóra transformují na desítky specialistů na dohled nad AI.

Na třetím místě najdeme pracovníky zadávání dat – jejich hlavní úkol, čtení dokumentů a přepisování informací do systémů, je pro AI naprosto triviální.

Další vysoce exponované profese zahrnují finanční analytiky, účetní, překladatele a některé administrativní role. Zkrátka všechno, kde se hodně pracuje s textem, daty a strukturovanými procesy.

A kdo se může zatím v klidu napít kafe?

Na opačném konci spektra je 30 % pracovníků, jejichž úkoly se v datech o využívání AI prakticky neobjevily. Kuchaři, automechanici, plavčíci, barmani – prostě profese, kde potřebujete ruce, fyzickou přítomnost a interakci s reálným světem. AI může být geniální v analýze textu, ale prořezat strom nebo namíchat drink zatím nezvládne.

Ale pozor, nejde jen o manuální práce. I některé vysoce kvalifikované profese zůstávají relativně bezpečné. Chirurgové, psychologové, vyjednavači, krizový manažeři – zkrátka role, kde je klíčová empatie, komplexní úsudek v nestandardních situacích nebo důvěra mezi lidmi.

Zajímavé zjištění přinesl i průzkum z Harvardu, kde se ptali přes 2 000 lidí na 940 profesí. Lidé byli ochotni automatizovat zhruba 30 % pracovních pozic, ale u asi 12 % profesí cítili přímo morální odpor k myšlence, že by je dělala AI – pohřební služba, sportovci nebo umělci.

Velká otázka: Má ještě cenu učit se programovat?

Tohle je otázka, kterou mi v posledních měsících položilo asi dvacet lidí. A odpověď není jednoduchá.

Americký Bureau of Labor Statistics uvádí, že pozice “počítačový programátor” klesly za poslední dva roky o 27 % a předpovídá další 6% pokles do roku 2034. Studie ze Stanfordu zjistila, že zaměstnanost vývojářů ve věku 22 až 25 let klesla od roku 2022 o téměř 20 %. A studie Anthropicu potvrzuje, že právě u mladých pracovníků v exponovaných profesích se zpomaluje nábor.

Satya Nadella z Microsoftu a Sundar Pichai z Googlu oba tvrdí, že zhruba čtvrtina kódu v jejich firmách je dnes generována AI. Dario Amodei z Anthropicu předpovídal, že do půl roku bude AI psát 90 % veškerého kódu. Realita je asi někde mezi – odhady mluví o 40 % kódu generovaného AI koncem roku 2025.

Role programátora se transformuje z člověka, který píše kód řádek po řádku, na člověka, který řídí AI, kontroluje její výstupy a navrhuje architekturu systémů. Nebo ještě lépe na někoho, kdo umí jednat s klientem, vymýšlet businessová zadání a pomáhat s transformací tradičních firem. Jenže když si vybavíte svůj obraz programátora – né každý to dokáže. Kdo se naučí pracovat s AI jako s nástrojem a rozumí tomu, co se děje “pod kapotou”, bude mít obrovskou konkurenční výhodu. Kdo se naučí jen psát kód mechanicky bez pochopení principů – ten bude mít problém, respektive už má.

Vtipný paradox: právě proto, že AI kód generuje, roste potřeba lidí, kteří ten kód umí posoudit, najít v něm chyby a zajistit jeho bezpečnost. AI totiž často produkuje kód, který vypadá správně, ale má skryté problémy. V jednom průzkumu 79 % firem, které zkusily automatizovat úkoly pomocí AI, přiznalo, že část práce muselo vrátit zpět lidským zaměstnancům.

Co říká studie o nezaměstnanosti?

A teď přichází možná nejpřekvapivější zjištění celé studie: zatím žádný měřitelný nárůst nezaměstnanosti v nejvíce exponovaných profesích nenastal. Autoři porovnali míru nezaměstnanosti u nejvíce a nejméně exponovaných pracovníků od roku 2016 do současnosti a rozdíl je statisticky nerozlišitelný od nuly.

To neznamená, že se nic neděje. Studie z Harvard Business School zjistila, že od spuštění ChatGPT klesly pracovní nabídky pro strukturované a repetitivní pozice o 13 %, zatímco poptávka po analytických, technických a kreativních rolích narostla o 20 %. Práce se přesouvá, ale zatím spíš pomalu a plíživě než dramaticky. Důležité je si ale v tomto kontextu uvědomit, že teprve letos se začínáme dostávat k tomu, že agentické systémy začínají některé činnosti opravdu vykonávat. Takže bych byl velice opatrný se nechat zrovna v roce 2026 uchlácholit, že se nic nemění.

Právě naopak, nyní se rozdávají nové karty v řadě oborů a nyní začíná dávat po letech vývoje smysl AI reálně zapojovat do konkrétních úkolů a hlavně větších celků.

10 oblastí, které AI ohrozí nejvíc

Pojďme si to dát konkrétně. Na základě studie Anthropicu, dat z Bureau of Labor Statistics, výzkumů z Harvardu a Světového ekonomického fóra jsem sestavil přehled deseti oblastí, kde je riziko zásadní transformace nebo úbytku pracovních míst v následujících 5–10 letech nejvyšší. Neříkám, že tyto profese zmizí – ale budou vypadat dramaticky jinak, nebo jich bude výrazně méně. (a myslím, že to nakonec bude kombinace).

* Zadávání a zpracování dat. Tady je to nejjasnější. Přepisování informací z dokumentů do systémů, třídění dat, kontrola formulářů – to všechno AI zvládá rychleji, levněji a přesněji. Studie Anthropicu řadí “Data Entry Keyers” na třetí místo v expozici (67 % pokrytí úkolů). Odhady mluví o poklesu poptávky o 25 % do roku 2030. Pokud tohle děláte jako hlavní náplň práce, je nejvyšší čas se přeorientovat.

* Juniorní programování a rutinní vývoj softwaru. Ano, zní to paradoxně – programátoři jsou na prvním místě žebříčku Anthropicu s 75% pokrytím. Ale pozor, není programátor jako programátor. Nejvíc ohrožený je ten, kdo píše šablonovitý kód – CRUD operace, jednoduché webové stránky... Stanfordská studie ukazuje 20% pokles zaměstnanosti u vývojářů ve věku 22–25 let. Seniorní architekti a lidé, kteří rozumí celému systému? Ti budou naopak ještě žádanější.

* Zákaznický servis a telemarketing. Chatboty a AI asistenti už dnes zvládají většinu běžných dotazů. Studie Anthropicu řadí zákaznický servis na druhé místo. Telemarketing je na tom ještě hůř – AI umí volat, personalizovat nabídky a reagovat na námitky v reálném čase. Lidé zůstanou jen pro složité, konfliktní nebo emocionálně náročné situace.

* Překlady a lokalizace. Masový trh běžných překladů se už přesunul k AI. Kvalita strojového překladu udělala za poslední dva roky obrovský skok a pro většinu firemní komunikace, dokumentace nebo e-commerce obsahu je plně dostačující. Přežijí specializovaní překladatelé – literární, právní, simultánní tlumočníci – ale rutinní překlady jako profesní obživa? To je už téměř minulost.

* Účetnictví a finanční administrativa. Zpracování faktur, párování plateb, příprava daňových přiznání, základní finanční reporty – tady všude AI exceluje. Finanční analytici jsou v top 10 studie Anthropicu. Účetní budoucnosti bude spíš finanční poradce a stratég než člověk, který ťuká čísla do tabulek.

* Copywriting a šablonovitá tvorba obsahu. Reklamní texty, produktové popisy, SEO články, sociální média – AI generuje tento typ obsahu rychle a levně. Model, který se v praxi prosazuje: AI vytvoří první verzi, člověk edituje a dodá strategii. Pokud jste copywriter, který nepřidává vlastní analytické myšlení nebo unikátní hlas, je to varovný signál.

* Administrativní a asistentské pozice. Plánování schůzek, správa e-mailů, organizace dokumentů, příprava zápisů – chytré kalendáře, AI asistenti a automatizační nástroje tohle všechno postupně přebírají. Klasická pozice “office manager” se bude muset transformovat směrem k projektovému řízení a koordinaci.

* Základní grafický design. Tvorba bannerů, úprava fotografií, jednoduché layouty, šablonové návrhy – nástroje jako Midjourney, DALL-E nebo Canva s AI funkcemi tohle zvládají na úrovni, která ještě před dvěma lety vyžadovala grafika s několikaletou praxí. Kreativní ředitelé a designéři, kteří řeší komplexní brandingové strategie, se bát nemusí. Ale ten, kdo celý den ořezává fotky a dělá bannery na Facebook? Ten ano.

* Právní asistenti a paralegálové. Rešerše judikatury, analýza smluv, příprava dokumentů – AI je v tomhle extrémně efektivní. Moderní právní software analyzuje případy rychleji než junior právník. Samotní advokáti zatím ohrožení nejsou – zastupování klientů u soudu vyžaduje lidský úsudek, empatii a strategické myšlení. Ale pozice pod nimi se zužují. Myslím, že jich bude za 5 let významně méně, než nyní a je to typická skupina lidí, která si to dlouho nebude připouštět.

* Rutinní finanční obchodování a analýzy. Algoritmy už dnes obchodují rychleji než jakýkoliv člověk. AI analyzuje tržní data, detekuje vzorce a generuje investiční doporučení. Kvantitativní analytici a algoritmičtí obchodníci mají náskok, ale tradiční makléři a analytici, kteří dělají to, co zvládne dobře nastavený model? Ti budou pod tlakem.

Baví vás tento newsletter? Můžete mi třeba koupit kafe :-). ✌️🙏

Nebo upgradujte a získejte komplet archiv a speciály…

10 oblastí, které AI zatím neohrozí

A teď ta příjemnější část. Které profese a oblasti jsou vůči AI relativně odolné? Kde bude lidská práce cenná i za deset let?

* Zdravotníci s přímým kontaktem s pacienty. Lékaři, sestry, fyzioterapeuti, záchranáři. AI je fantastický diagnostický nástroj – umí analyzovat snímky, navrhovat léčebné postupy, detekovat vzorce v datech. Ale samotný akt péče o nemocného člověka – dotyk, uklidnění, rozhodování v nepředvídatelných situacích – to zůstane lidskou doménou. BLS předpovídá pro zdravotnictví jedny z nejvyšších nárůstů pracovních míst do roku 2034.

* Řemesla a kvalifikovaná manuální práce. Elektrikáři, instalatéři, tesaři, svářeči, automechanici. Každý dům je jiný, každá oprava je specifická. Roboti se zlepšují, ale náklady na automatizaci fyzické práce v nestandardním prostředí jsou astronomické. Studie Anthropicu ukazuje nulovou expozici pro většinu řemeslných profesí. A demografický vývoj v Česku znamená, že dobrého řemeslníka budete v budoucnu hledat ještě hůř než dnes.

* Psychologové, terapeuti a sociální pracovníci. Lidská empatie, schopnost číst nevyřčené, budování důvěry v terapeutickém vztahu – tady AI naráží na tvrdou zeď. Může pomoct s diagnostikou nebo doporučit cvičení, ale nahradit sezení s terapeutem? Ani náhodou. Poptávka po duševním zdraví navíc celosvětově roste.

* Učitelé a pedagogové. AI mění vzdělávání – personalizuje výuku, generuje materiály, automatizuje testování. Ale samotná role učitele jako mentora, motivátora a průvodce? Ta zůstává. Zvlášť u dětí a teenagerů, kde je vztah s dospělým klíčový pro rozvoj. Učitel budoucnosti bude víc kouč a míň přednášející – a to není špatná zpráva.

* Kreativní lídři a umělečtí ředitelé. AI umí generovat obsah, ale neumí definovat vizi. Režiséři, kreativní ředitelé, umělci s vlastním hlasem, kurátoři – lidé, kteří vytvářejí kulturní kontext a určují směr. Harvardský průzkum ukázal, že automatizaci umělců lidé morálně odmítají. AI bude jejich nástrojem, ne náhradou.

* Vyjednavači, diplomaté a krizový manažeři. Mezinárodní jednání, velké obchodní dohody, řešení krizových situací – tady potřebujete lidskou intuici, důvěru a schopnost číst místnost. Algoritmus vám může připravit podklady, ale nepošlete ho jednat o miliardovém kontraktu nebo řešit mezinárodní konflikt.

* Výzkumníci a vědci na špičkové úrovni. AI akceleruje výzkum – analyzuje literaturu, navrhuje experimenty, zpracovává data. Ale formulovat nové hypotézy, navrhovat průlomové experimenty, interpretovat neočekávané výsledky? To vyžaduje kreativní myšlení, které AI zatím nezvládá. Výzkumníci, kteří se naučí AI využívat, budou mít obrovskou produktivitu.

* Správa nemovitostí a stavebnictví. Projektové řízení staveb, stavební dozor, práce na staveništi – fyzicky náročné prostředí s tisíci proměnnými. AI pomůže s plánováním a modelováním, ale na střechu za vás nevyleze. Podobně správa nemovitostí vyžaduje řešení nekonečných specifických situací, kde lidský úsudek je zatím nenahraditelný.

* Gastronomie a pohostinství. Kuchaři, barmani, someliéři, šéfkuchaři – kreativita spojená s manuální zručností a smyslovým vnímáním. AI vám navrhne recept, ale neochutná jídlo. A celý zážitek z restaurace nebo hotelu stojí na lidské interakci. Studie Anthropicu ukazuje nulovou expozici pro tyto profese.

* Péče o děti a seniory. Chůvy, pečovatelé, pracovníci v domovech seniorů. Tahle práce je kombinací empatie, fyzické přítomnosti a neustálého reagování na nepředvídatelné situace. Navíc je to oblast, kde společnost intuitivně odmítá nahrazení lidí stroji – v harvardském průzkumu byla péče o děti mezi profesemi s nejsilnějším morálním odporem k automatizaci.

Takže – budoucnost je v čem?

Na základě všeho, co jsem přečetl a nastudoval, si dovolím shrnout pár klíčových myšlenek:

* AI nenahrazuje celé profese, nahrazuje úkoly. Tenhle rozdíl je zásadní. Účetní nepřijde o práci celou, ale část jeho rutinních úkolů převezme AI a on se bude muset přeorientovat na poradenství, strategické plánování a komunikaci s klienty. Totéž platí pro copywritery, analytiky nebo grafiky.

* Největší riziko hrozí úzké specializaci. Pokud celou vaši práci tvoří jeden repetitivní úkol – ať už je to přepisování dat, psaní šablonovitých textů nebo překládání jednoduchých dokumentů – máte problém. Ale pokud vaše práce kombinuje více různých dovedností, jste v mnohem lepší pozici.

* Budoucnost patří hybridním dovednostem. Nejcennější nebudou čistí technici ani čistí humanitní odborníci, ale lidé, kteří umí obojí. Programátor, který rozumí byznysu. Marketér, který umí pracovat s daty. Právník, který rozumí technologiím. Kreativec, který umí řídit AI nástroje.

* Soft skills rostou na ceně. Průzkumy ukazují, že firmy čím dál víc hledají kreativitu (71 %), schopnost učit se (68 %) a kritické myšlení (61 %). Ironicky právě ty věci, které AI zatím nezvládá.

* Učte se s AI pracovat, ne proti ní bojovat. Tohle je asi ta nejpraktičtější rada. Ať děláte cokoliv, zkuste AI integrovat do svého pracovního procesu. Ne proto, abyste si nahradili sami sebe, ale proto, abyste byli produktivnější a uvolnili si čas na to, co AI neumí.

Český kontext

Rád bych dodal, že většina dat ve studii Anthropicu se týká amerického trhu práce. V Česku je situace v něčem podobná a v něčem jiná.

Na jedné straně máme historicky nízkou nezaměstnanost a řadu firem, které teprve začínají s AI experimentovat. Na druhé straně máme silný IT sektor, který je na tyto změny citlivý, a spoustu lidí pracujících v administrativě, zákaznickém servisu nebo finančních službách – tedy přesně v kategoriích, které studie označuje jako nejvíce exponované.

Co mě osobně znepokojuje, je, že v Česku o těchto věcech mluvíme málo. V USA a západní Evropě se vedou intenzivní debaty o rekvalifikaci, o tom, jak připravit vzdělávací systém, jak podpořit lidi v přechodu na nové typy práce. U nás? Ticho po pěšině. A to není dobře, protože až se ta vlna přelije i k nám – a ona se přelije – budeme na ni chtít být připraveni.

Není ten správný čas postavit „startupový akcelerátor“ pro řemesla a obory, které jsou AI transformací nejméně ohroženy?

Co si z toho odnést?

Nemám křišťálovou kouli. Nikdo ji nemá. AI se vyvíjí takovým tempem, že všechny tyhle predikce mohou být za pár měsíců úplně mimo. Ale studie Anthropicu, společně s dalšími výzkumy z Harvardu, Stanfordu nebo Světového ekonomického fóra, ukazují poměrně jasný obrázek: AI mění pracovní trh, ale zatím pomaleji a jinak, než jak to líčí nejkatastrofičtější titulky.

Klíč je v tom slůvku “zatím”. Propast mezi tím, co AI teoreticky umí, a tím, co reálně dělá, se bude zavírat. A tempo se zrychluje. Takže prostor na kafíčko a pohodičku určitě není.

Jestli jste kuchař, instalatér, zdravotní sestra, psycholog nebo kdokoliv, kdo pracuje rukama nebo srdcem – klidně se napijte toho kafe. Ale jestli sedíte celý den u počítače a děláte pořád dokola to samé – možná je čas se zamyslet, co by šlo dělat jinak.

A jestli máte doma teenagera, který přemýšlí, co studovat – řekněte mu, ať si vybere obor, který ho baví a ve kterém se může rozvíjet šířeji. Ať se naučí programovat, ale zároveň ať rozumí lidem. Ať umí analyzovat data, ale taky komunikovat. Protože přesně takové lidi bude svět potřebovat nejvíc.

Tak za rok si dáme update.

Hlavní zdroj tohoto Speciálu: Labor market impacts of AI: A new measure and early evidence (Anthropic, březen 2026). Doplňkové zdroje: Harvard Business School Working Knowledge, MIT Technology Review, World Economic Forum, Bureau of Labor Statistics.

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

Aplikace Youradio Talk

Speciál: Vezme vám AI práci? (březen 2026) 🤖

Poslechněte si podcast