Představte si, že je vám čtrnáct a máte si vybrat školu. Je rok 1995. Rodiče vám radí: nauč se s počítačem, to bude budoucnost. Nebo běž na práva. A mají pravdu. Teď si představte, že je vám čtrnáct dnes. Dokážete dnes dětem dobře poradit?

Mému synovi je 15, za pár dní nastoupí na střední školu, zatím je na Gymnáziu, takže má ještě s rozhodováním chvilku čas. To považuji v této špatně čitelné době jako velký benefit. Jak mu poradit? Řekl jsem si, že to sepíšu a zkusím Vojtovi napsat dopis. Já bych to v jeho letech ocenil. Nebo bych se tomu možná smál a založil do šuplíku, protože v patnácti tátu nepovažujete za toho nejchytřejšího, koho znáte :-). Každopádně bych litoval, kdybych to alespoň nezkusil.

Tak tady je můj dopis, třeba vám to bude inspirací k zamyšlení, pokud jste v podobné situaci. A pod dopisem najdete, jak jsem k tomu došel - kdo chce jít trochu více do hloubky, má možnost!

Milý Vojto,

vím, že nesnášíš, když ti radím. Tak tohle nebude rada. Spíš ti chci napsat, co bych chtěl slyšet od svého táty, kdyby mi bylo dnes patnáct. Někde si tenhle cár papíru schovej a občas na něj zkus kouknout.

Nejdřív přiznání. Když jsem si vybíral školu já, svět byl slušně předvídatelný. Vystuduješ, najdeš si práci, budeš ji dělat, časem povýšíš. Nebo budeš podnikat, ale bude to mít vlastně podobný průběh. Studium bylo něco, co se odbyde na začátku života, a pak se čtyřicet let pracuje. Tenhle model za mého života umřel a za tvého už nebude existovat vůbec. Ty se budeš učit celý život. Ne proto, že to zní hezky, ale proto, že svět se bude měnit rychleji, než stihne kterákoli škola přepsat osnovy. Takže jestli se máš na střední naučit jednu jedinou věc, ať je to tahle: naučit se učit. Poznat, jak funguje tvoje hlava, kdy ti to myslí, jak se dostat do věci, které nerozumíš. To ti zůstane, i kdyby všechno ostatní zastaralo. A já si myslím, že věci budou zastarávat sakra rychle.

Druhá věc. Za mého mládí byli “ajťáci” zvláštní kasta lidí, kteří rozuměli počítačům, a zbytek světa se na ně chodil dívat. Stačilo být průměrný, nebo i podprůměrný a hlady jsi neumřel. To končí. Ajťákem se bude muset stát každý, kdo bude chtít být úspěšný, ale průměrný ajťák bude bezcenný. Ne že by každý programoval - ale každý si bude stavět vlastní nástroje, vlastní malé aplikace, vlastní postupy s AI. Kdo to bude umět, bude mít v každém oboru násobnou výhodu. Proto ti neříkám “jdi na informatiku”. Říkám ti: ať půjdeš kamkoli, tohle si vezmi s sebou. AI je nová základní dovednost, jako bylo pro mě čtení a pro moji generaci angličtina. Ale samotná ti stačit nebude. Spoj ji s něčím. S oborem, s řemeslem, s tématem, které je tvoje.

Třetí věc je nepříjemná, tak ji řeknu na rovinu. Jsi chytrý. Víš to a já to vím. A právě proto tě musím varovat před pastí, do které chytří lidé padají. Chytrému člověku jde všechno rychle - a AI to ještě zrychlí. Vyplivne ti úkol, slohovku, kód, cokoli, a nikdo ti nic nedokáže (když budeš šikovný). Bude strašně lákavé použít chytrost na to, abys nemusel nic dělat. Používej AI, abys byl chytřejší, ne abys měl klid. Nech si vysvětlovat, hádej se s ní, zkoušej, jestli tě nachytá. Poznáš to sám - podle toho, jestli věci znáš, i když ti vypnou wifi. Chytrost bez práce je jen dobře zabalená lenost a svět ji pozná rychleji, než si myslíš.

Čtvrtá věc tě možná překvapí, protože ji říká člověk, který celý život dělá v technologiích. Nezahazuj humanitní věci a umění. Svět se zaplavuje texty, obrázky a hudbou, které vyrobil stroj. Bude jich nekonečno a budou zadarmo. O to vzácnější bude člověk, který umí říct, co z toho má smysl. Který rozumí lidem, umí argumentovat, umí položit dobrou otázku. Umí opravdu unikátně tvořit. Dějepis, literatura, umění, filozofie - to nejsou zbytečné předměty. To je trénink přesně těch svalů, které stroje nemají.

Pátá věc. Vidíš doma, že se dá žít svobodně a podnikat, takže víš, že to není pohádka z YouTube. Ale řeknu ti, co za tou svobodou doopravdy je, protože zvenku vypadá jednodušeji. Svoboda není opak práce. Svoboda je, že si můžeš vybrat, na čem, s kým a odkud pracuješ - a ta možnost volby se kupuje za jedinou měnu: za to, že něco umíš pořádně a lidi ti věří. Proto bude záležet na tvé značce - na tom, co je po tobě k nalezení, co jsi dokázal, co o tobě řeknou lidi. Nemusíš být influencer. Stačí, když po tobě zůstávají věci a když se pod ně nebojíš podepsat.

A teď to, na co se možná chceš zeptat: co bych si přál já. Vyhnul bych se směrům, kde se dnes láme chleba nejvíc: řadový kodér, právník, marketing, administrativa. Radost bys mi udělal medicínou, péčí o lidi, pořádným řemeslem, nebo hlubokou znalostí IT a bezpečnosti - věcmi, které stojí na rukou, na odpovědnosti a na důvěře. To jsou moje sázky.

Ale klidně škrtni celý předchozí odstavec. Protože hlavní je něco jiného a já vím, že to zní ohraně: ať tě to baví. Neříkám to proto, že to je hezké. Říkám to z čistě pragmatického důvodu. Když tě něco baví, vydržíš u toho, i když to bude těžké. A když vydržíš, budeš nadprůměrný. A přesně o tohle celé jde. Svět, do kterého vstupuješ, bude k průměrnosti nemilosrdný - průměrný text, průměrný kód i průměrný nápad vyrobí stroj za vteřinu a zadarmo. Průměrnost byla dřív bezpečná volba. Už není. Průměrnosti budoucnost nepřeje. Zápalu ano. Nadprůměrný truhlář přežije průměrného programátora. Nadprůměrná učitelka přežije průměrného právníka.

Takže až budeš vyplňovat přihlášku, neptej se, který obor přežije. To neví nikdo. Ptej se, kde se naučíš pořádně myslet a kde budeš dělat skutečné věci. A když tě něco bude fakt hodně bavit, je to ta správná cesta.

A kdyby ses spletl? Nevadí. V tvém světě už volba školy není rozsudek. Je to první tah, ne celá partie.

Táta

Tenhle Speciál není seznam bezpečných oborů. Takový seznam totiž neexistuje (vlastně naopak, existují jích spousty, ale…) a každý, kdo vám ho prodává, hádá. Je to mapa toho, co dnes skutečně víme, kde se nejchytřejší lidé planety neshodnou, a co z toho plyne pro rodiče, kteří stojí před přihláškou.

Co se skutečně děje

Mezinárodní organizace práce analyzovala téměř třicet tisíc pracovních úloh a došla k opatrnému závěru: většina profesí zasažených AI bude spíše transformována než odstraněna. AI je zatím dobrá v úkolech, ne v celých povoláních. Umí napsat první verzi smlouvy, ale neumí nést odpovědnost za to, když je špatně.

Jenže pak je tu trochu jiný signál. Ekonomové ze Stanfordu (mimo jiné Erik Brynjolfsson, jedno z největších jmen ekonomie technologií) analyzovali mzdová data milionů amerických zaměstnanců. A našli, že mladí lidé ve věku 22 až 25 let v profesích silně vystavených AI mají zaměstnanost zhruba o 19 procent nižší, než by odpovídalo jejich vrstevníkům v méně vystavených oborech. U lidí nad třicet žádná taková mezera není. Zkušeným pracovníkům v těch samých oborech zaměstnanost dokonce roste.

Mechanismus přitom nevypadá jako propouštění. Vypadá jako slabší nábor. Firmy nevyhazují juniory, ony je prostě přestávají přijímat. První analýzu udělá AI. První rešerši udělá AI. První verzi kódu napíše AI.

A tady je ta otázka, kterou by si měl položit každý rodič. Ne “bude ta profese existovat v roce 2040”. Ale: bude mít moje dítě první pracovní roky, ve kterých se naučí řemeslo? Protože seniorem se člověk nestane na škole. Stane se jím tím, že několik let dělá juniorskou práci, dělá chyby a někdo zkušenější mu je opravuje. Když zmizí první příčka žebříku, nahoru se nedostane nikdo.

Baví vás Zprávy z lesa? Můžete mi koupit kafe nebo si čtení předplatit 💚.

🎧 Zprávy z lesa jako podcast na Spotify nebo Applu 🎧

Konec komerční přestávky a pokračujeme dál…👇

Čtyři tábory: kam radí posílat děti lidé, kteří AI staví

Kdyby existovala jasná odpověď, lidé v čele AI firem by se na ní shodli. Neshodnou se. A to je samo o sobě nejdůležitější informace tohohle Speciálu.

Tábor první: jděte tam, kam AI fyzicky nemůže. Geoffrey Hinton, nositel Nobelovy ceny a “kmotr AI”, to říká bez obalu: chcete jistotu, běžte na instalatéra. Rutinní intelektuální práce je podle něj zranitelnější než kvalifikovaná manuální práce v nepředvídatelném prostředí. Zní to jako bonmot, ale má to logiku: AI zvládne napsat esej, ale nevymění vám bojler v paneláku z roku 1978, kde nic není podle normy.

Tábor druhý: největší oběti budou kancelářští junioři. Dario Amodei, šéf Anthropicu (firmy, která staví AI model Claude), loni varoval, že AI může během několika let zlikvidovat velkou část nástupních kancelářských pozic a zvednout nezaměstnanost na 10 až 20 procent. Je to predikce, ne fakt. Ale všimněte si: sedí přesně na stanfordský signál.

Tábor třetí: držte se matematiky a fundamentů. Demis Hassabis, šéf Google DeepMind a taky nobelista, radí studentům nevzdávat STEM, matematiku a informatiku. Ne proto, že by AI neuměla počítat, ale protože fundamenty vám umožní používat AI řádově lépe než ostatní. K tomu přidává schopnost, kterou označuje za klíčovou: naučit se učit.

Tábor čtvrtý: obor je jedno, rozhoduje kombinace obor plus AI. Jensen Huang, šéf Nvidie, proslul výrokem, že děti už se nemají učit programovat, protože programovacím jazykem budoucnosti je lidská řeč. Jeho novější poselství je zajímavější: nebude tolik záležet na tom, co studujete, ale jestli umíte AI použít ve svém oboru. Žurnalistika, design i věda budou existovat. Jen se budou dělat jinak.

Jenom bacha, všichni čtyři pánové prodávají AI. Hinton už ne, ten varuje z pozice důchodce, ale Amodei, Hassabis i Huang mají na určitém příběhu o budoucnosti obchodní zájem. Neznamená to, že se mýlí. Znamená to, že jejich výroky čtěte jako výpovědi zainteresovaných svědků, ne jako rozsudek.

Informatika: mrtvý obor, nebo nejlepší volba?

Nejvíc paniky je dnes kolem informatiky. A právem, protože data vypadají na první pohled schizofrenně.

Na jedné straně: nezaměstnanost čerstvých absolventů computer science v USA vystoupala na 6,1 procenta, u počítačového inženýrství na 7,5 procenta. To je víc než průměr všech absolventů a taky víc než u absolventů dějin umění nebo filozofie. Přečtěte si tu větu ještě jednou. Filozof má dnes v Americe menší problém najít práci než čerstvý programátor. Počet inzerátů na vývojáře na portálu Indeed spadl od roku 2022 o 71 procent. Zápisy do klasických CS programů na amerických univerzitách meziročně klesly o 11 procent.

Na druhé straně: americký úřad práce projektuje růst zaměstnanosti softwarových vývojářů o 15,8 procenta do roku 2034, což je pětinásobek průměru. Datoví vědci mají růst o 33,5 procenta, kyberbezpečnost o 28,5 procenta.

Jak to jde dohromady? Docela jednoduše. Padá cena jednoduchého programování. Roste cena hlubokého porozumění systémům. AI dnes napíše běžný kód rychleji než junior. Ale někdo musí navrhnout architekturu, uhlídat bezpečnost, rozumět datům a hlavně poznat, kdy AI plácá nesmysly. Informatika není mrtvá. Mrtvá je představa, že tříměsíční kurz kódování je vstupenka k jistotě.

Pro rodiče z toho plyne nepříjemně náročná rada: pokud dítě táhne k počítačům, nebraňte mu. Ale tlačte na fundamenty. Matematika, systémy, bezpečnost, a ideálně druhá odbornost k tomu. Programátor, který rozumí biologii, energetice nebo financím, je jiná liga než programátor, který umí jen programovat.

A co vysoká škola jako taková?

Občas zaslechnu názor, že v době AI už titul nemá smysl. Ono to vlastně není nic úplně nového, já si v mládí říkal jako ajťák to a samé a vysokou jsem nedokončil. Nikdy v životě mi to nechybělo. Ale data říkají něco jiného. Podle OECD vydělávají lidé s vysokoškolským vzděláním napříč vyspělými zeměmi v průměru o 54 procent víc než lidé s maturitou. Ani rozdíly mezi obory nejsou tak velké, jak se traduje: zaměstnanost vysokoškoláků je v ICT kolem 90 procent, v technických oborech 89, ve vzdělávání 87 a v humanitních a společenských vědách 84 procent. I ta poslední skupina je výrazně nad lidmi jen se střední školou.

Jak se s tím pere svět: od zákazů k povinné výuce za dva roky

Málokde je vidět zmatek téhle doby líp než na tom, jak školy s AI zacházejí. V lednu 2023, pár týdnů po startu ChatGPT, ho newyorské veřejné školy zakázaly na všech svých zařízeních a sítích. Důvod: děti budou podvádět a přestanou myslet. O čtyři měsíce později šéf newyorského školství zákaz odvolal a veřejně přiznal, že to byla chyba - že škola má děti na AI připravit, ne před ní schovat. Největší školský obvod Ameriky se otočil o 180 stupňů za jedno pololetí. To je tempo, na které si školství nikdy předtím nemuselo zvyknout.

Od té doby se svět rozjel dvěma směry. Čína vzala věc po svém: od září 2025 je výuka AI povinná na všech základních a středních školách, Peking nařídil minimálně osm hodin ročně a národní plán počítá s plným pokrytím do roku 2030. Už na prvním stupni se učí, co je rozpoznávání obrazu, středoškoláci stavějí vlastní aplikace. Spojené arabské emiráty zavedly AI jako oficiální předmět od školky. Indie ji přidává do osnov od třetí třídy. A malé Estonsko, evropský digitální premiant, spustilo program AI Leap: jako první země na světě dává všem středoškolákům přístup ke špičkovým AI nástrojům, včetně proškolení učitelů. Estonci to říkají natvrdo - AI gramotnost je pro ně občanská dovednost jako čtení.

Zajímavé je, že skoro nikdo z nich neposílá děti hromadně na informatiku. Vzniká jiný model: AI gramotnost jako čtvrtá základní gramotnost vedle čtení, psaní a počítání. Napříč obory, ne jako obor. Psal jsem o tom před lety ještě před AI - že by informatika neměla fungovat samostatně, ale měla by být součástí každého předmětu. Dnes to s umělou inteligencí dává ještě větší smysl.

A pak je tu druhý proud, který šlape na brzdu. Švédsko, dlouho výkladní skříň digitalizace školství, udělalo v roce 2023 pozoruhodný obrat: ministryně školství pozastavila strategii digitalizace a vláda nalila peníze zpátky do tištěných učebnic, protože výsledky čtenářské gramotnosti šly dolů. Severské učitelské organizace loni společně prohlásily, že AI má výuku podporovat, ale nikdy řídit ani nahrazovat učitele. Francie s AI ve školách skoro nepracuje a Japonsko vydalo směrnice tak opatrné, že se z nich dá vyčíst hlavně nervozita.

Nejdůležitější kapitola: nejde jen o to kam, ale jak

Dvě čerstvé studie ukázaly, že tatáž technologie může dítěti vzdělání zdvojnásobit, nebo rozložit. Rozhoduje způsob použití.

Nigérie: Světová banka udělala experiment, ve kterém středoškoláci šest týdnů pracovali s AI tutorem, ale pod vedením učitele. AI nevydávala odpovědi, vysvětlovala, kladla otázky, učitel hlídal porozumění. Výsledek: pokrok odpovídající zhruba 1,5 až 2 rokům běžné výuky. Za šest týdnů.

Čína: Výzkumníci sledovali skoro 27 tisíc středoškoláků, kteří začali používat generativní AI na domácí úkoly. Skóre úkolů vzrostlo o 18 procent, čas nad úkoly klesl o 30 procent. Rodiče nadšení, známky hezké. Jenže výsledky u zkoušek bez pomůcek spadly o 20 procent během šesti měsíců. Děti odevzdávaly lepší práci a uměly míň.

Tohle je podle mě jádro celého problému. AI může být nejlepší doučovatel v dějinách lidstva, dostupný každému dítěti za pár korun. A současně je to nejdokonalejší stroj na outsourcing myšlení, jaký kdy existoval. Sval, který se nepoužívá, neroste.

Takže až budete obcházet dny otevřených dveří, neptejte se jen na obory a uplatnění absolventů. Zeptejte se: jak u vás pracujete s AI? Škola, která ji zakazuje, připravuje děti na svět, který neexistuje. Škola, která ji nechá volně žrát domácí úkoly, vyrábí čínský scénář. Hledáte školu, která umí to nigerijské: AI jako nástroj přemýšlení, ne jeho náhradu.

Skeptikův koutek

Sluší se přiznat, že celá tahle debata může být za pět let k smíchu. Oběma směry.

V roce 2013 vyšla slavná oxfordská studie Freye a Osborna, která předpověděla, že automatizace během deseti až dvaceti let ohrozí 47 procent amerických pracovních míst. Citoval ji každý, včetně mě. Nestalo se. Nezaměstnanost byla v následující dekádě rekordně nízká.

Nobelista Daron Acemoglu z MIT spočítal, že AI zvedne produktivitu ekonomiky za celou příští dekádu o pouhých 0,66 procenta. Podle něj je humbuk řádově větší než realita. A dánská studie, která propojila data o zavádění AI ve firmách s reálnými mzdami, našla po dvou letech efekt na mzdy a odpracované hodiny prakticky nulový.

Takže ano: je možné, že za deset let bude svět práce vypadat skoro stejně jako dnes a tenhle Speciál bude působit jako panika roku 2026. Je taky možné, že bude vypadat úplně jinak a tenhle Speciál bude působit jako zoufale mírný. Kdo vám tvrdí, že ví, který scénář nastane, hádá. Včetně mě.

Právě proto dává smysl strategie, která funguje v obou scénářích.

Co bych dělal já

Vychází mi z toho jedna rovnice. Není to seznam oborů, je to násobilka:

fundamenty x práce s AI x hluboká odbornost x kontakt s reálným světem x lidské schopnosti

Všimněte si, že je to násobení, ne sčítání. Když je kterýkoli člen nula, je nula celý výsledek. Dítě, které skvěle ovládá AI, ale nemá základy, jen rychleji produkuje věci, kterým nerozumí. Dítě se základy, které AI ignoruje, prohraje s tím, které ji ovládá.

Co to znamená prakticky:

* Střední škola. Kvalitní gymnázium zůstává pro studijní dítě robustní volbou, pokud tam opravdu drží matematiku, jazyky, psaní a poctivou práci bez zkratek. Dobrá průmyslovka, která spojuje elektroniku, automatizaci a software s fyzickými projekty, získává na hodnotě. Zdravotnické a pedagogické směry mají lidskou a fyzickou složku, kterou AI neumí. A řemeslo přestává být volbou druhé kategorie: šikovný elektrikář nebo technik bude v dekádě, kdy se staví datacentra a předělává energetika, vzácnější zboží než průměrný markeťák. Nejopatrnější bych byl u škol postavených na rutinní administrativě a memorování.

* Vysoká škola. Informatika, matematika, data a inženýrství ano, ale do hloubky, ne jako kurz kódování. Medicína, biologie a vědy získávají s AI obrovský násobič, ale jen pro toho, kdo pozná, kdy model lže. Právo, ekonomie a business nejsou bezpečné samy o sobě, bezpečnější je jejich kombinace s kvantitativními dovednostmi a úsudkem. A humanitní obory nezatracujte: schopnost argumentovat, rozumět lidem a klást dobré otázky poroste na ceně. Padat bude jen cena průměrného textu. Ten už dnes umí vyrobit kdokoli.

Neptejme se, na jakou školu poslat dítě, aby ho AI nenahradila. Ptejme se, která škola z něj udělá člověka, jehož schopnosti AI násobí.

A teď to nejtěžší na konec: školu vybíráme na čtyři až šest let, ale pracovat budou naše děti čtyřicet let ve světě, který si dnes neumíme představit. Jediná skutečně přenositelná výbava je schopnost se znovu a znovu učit. Všechno ostatní je sázka.

Kam byste dnes přihlásili svoje dítě vy? A změnil poslední rok s AI váš názor? Napište mi, tohle téma si zaslouží pokračování.

Nejdůležitější zdroje

* Stanford Digital Economy Lab: Canaries in the Coal Mine (srpen 2026)

* ILO: Generative AI and Jobs, 2025 update

* Stanford HAI: AI Index 2026, Education

* U.S. Bureau of Labor Statistics: Fastest growing occupations 2024-2034

* OECD: Education at a Glance 2025

* World Bank: AI tutoring v Nigérii (Edo State)

* CEPR: The Generative AI Learning Penalty (Čína)

* BCG a MPSV: Budoucnost českého pracovního trhu (2025)

* NBER: Still Waters, Rapid Currents (dánská studie)

* Axios: rozhovor s Dariem Amodeim

* Fortune: Jensen Huang o vzdělání

* Federal Reserve Bank of New York: Labor Market Outcomes of College Graduates by Major

This is a public episode. If you'd like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit filipmolcan.substack.com/subscribe

Aplikace Youradio Talk

Speciál: Kam dát dítě na školu v době AI? 👩‍🏫

Poslechněte si podcast