Žďár nad Sázavou, Hamerským vycházkovým okruhem

K městu se otočíme zády a vydáme se do přírody. Hamerský vycházkový okruh totiž nezačínáme ve Žďáře nad Sázavou, ale v přilehlém městečku Hamry nad Sázavou, kam se pohodlně dopravíme vlakem.

Na samém konci Hamrů se nachází hranice mezi Čechami a Moravou, a ne náhodou se proto tomuto místu přezdívá Konec světa. Právě zde proto náš výlet symbolicky zahájíme. Oficiálním dokladem o důležitosti tohoto místa je starorakouská hraniční strážní budka, ve které nechybí figurína strážce hranice. Okruh je značen známou žlutou turistickou značkou, speciálně zde ale hamerský okruh bezpečně poznáme, protože toto běžné turistické značení navíc doprovází výrazné žluté čtverce s černým písmenem H. Mineme zrekonstruovaný Brdíčkův mlýn a zamíříme k Rozštípené skále, rulovému útvaru, který si pro svůj neobvyklý tvar oblíbili horolezci, a stal se přírodní památkou, která se pyšně tyčí nad řekou Sázavou. Zde také narazíme na první Olšiakovu betonovou sochu, Mamuta. Žluté turistické značení pokračuje k bývalému lomu Štenice. Z něj stezka pokračuje přes silnici ke třem rybníkům, a to k Hlubokému, Farskému nebo Sázavskému.

Další zastávkou nám je potom velkolepá socha nazvaná Kůň a vůz, nedaleko od ní potom socha Hamroň. Jak název napovídá, socha má zpodobňovat místního maskota a jeho výrobu si od Olšiaka objednalo vedení obce Hamry. Podivuhodný tvor z betonu má oči na dlouhých tykadlech a svou ulitou připomíná hlemýždě, ovšem se dvěma velkými chodidly. Hamroň ale není zlý, ze široka se na turisty usmívá, a ponouká je k zastávce u dalšího nedalekého rybníka, který se poeticky jmenuje Dívka. U rybníka načerpáme síly, protože polní cesta nás odtud povede do kopce, až na vyhlídku, které se říká U Mamlase.

Ano, hádáte správně, kouzelný výhled na CHKO Žďárské vrchy zde střeží další Olšiakova roztomilá socha. Pouhý kilometr odtud se také v krajině majestátně rozkládá fenomenální dílo, které je zapsané na seznamu Světových kulturních a přírodních památek UNESCO, poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Zde se naše cesty rozdělí a milovníci barokní gotiky tento architektonický skvost půjdou zajisté navštívit. Touto vyhlídkou také prochází 7 kilometrů dlouhá modře značená trasa Klubu českých turistů, na kterou se mohou zdatnější jedinci bez bázně napojit. Vede také směrem k Zelené hoře, ale těsně před začátkem městské zástavby se stáčí, a pokračuje k Tálskému mlýnu a vodní nádrži Pilská, která je častým a velmi populárním letním cílem žďárské mládeže. Plavky s sebou!

My, kteří zůstáváme věrni žluté, se rozloučíme se sochou dobrotivého Mamlase, a vydáme se z kopce dolů, až k rybníku Mikšovec. Jeho voda je natolik čistá, že v něm vesele žijí vzácné druhy obojživelníků. Žluté značení nás dále povede hlubokým lesem, až k ukrytému jezírku Vápenice, a k rybníku Rejznarka. Lesní cesta pokračuje ke skalnímu útvaru Peperek, kterému se přezdívá Čertův kámen. Proč? Kolem něj se vyskytuje unikátní balvanové pole, které vypadá, jakoby si pekelníci krátili dlouhou chvíli laškováním s kusy skály. Nu, pekelné místo. Z Čertova kamene už nás čeká jen ďábelsky prudký sešup z kopce, až jiskry létají, a vynoříme se na Konci světa! Tedy ne v tom podzemním, ale v tom Hamerském, kde jsme náš výlet začínali.

Tak s turistickým pozdravem, ahoj příště!