Dvoudenní toulky Šumavou až k děsivému místu, kde živí tancovali s mrtvými

Na výlet se vypravíme z centra Šumavy, z Modravy, odkud většina turistů absolvuje pouze krátký výlet na Březník, zakončený místním oroseným pivečkem. Náš cíle je poněkud ambicióznější. K Poledníku vede cesta proti toku Roklanského potoka a u Rybárny odbočuje do prvního stoupání, které končí odbočkou na Tříjezerní slať. Kdo by se stoupání chtěl vyhnout, může pokračovat podél potoka až k zaniklé osadě Javoří pila.

Pokračování cesty údolím je do 14. 7. zavřeno, musíme tedy následovat Javoří cestu až do hlavního stoupání na rozhlednu Poledník. Po Pradědu a Boubínu je to třetí nejvýše položená rozhledna v České republice, kdo by si tedy chtěl cestu ještě více zkrátit a ulehčit, může ve stoupání odbočit vlevo, na Tmavý potok. Když vystoupáme na hlavní hřeben, z Bavorské cesty se před námi otevřou malebné výhledy na Šumavu. Od místa, kterému se přezdívá Předěl nás už potom čeká posledních pár kilometrů, které nás dělí od Poledníku. Právě v těchto místech řádil před lety ničivý orkán Kyrill, na který zde také vzpomíná info tabule. Rozhledna už teď vesele zarůstá novým mladým lesem, ale přesto je na tuto specifickou stavbu vidět snad z poloviny Šumavy. Poledník je stavba natolik půvabná, že získala 2. místo v anketě portálu iDNES o nejhezčí rozhlednu v Plzeňském kraji. Za dobré viditelnosti jsou z ní vidět i Alpy.

Zde nabereme síly a občerstvíme se u výdejového okénka. Cestou zpátky je potom důležité v místech, kde začíná turistická trasa k rozcestníku U liščí díry odbočit vlevo, směrem ke krásnému Prášilskému jezeru, což je pro naši cestu odbočka nejen nezbytná a příjemná, ale zároveň se díky ní vyhneme prašné asfaltové silnici. Tímto směrem už bezpečně dojdeme do Prášil, kde na nás čeká chata Klubu českých turistů, ale také nový kemp a zázemí pro cestou znavené turisty. Zde proto náš jednodenní výlet ukončíme, vyzujeme boty a třeba si opečeme chutný špekáček.

Druhý den vyrazíme čerstvě odpočatí po Vintířově stezce na Vysoké lávy a na bývalou Hůrku. Jde o záhadné místo s pohnutou historií, která zde, v klidné přírodě, dodnes tepe. Kaple sv. Kříže v Hůrce sloužila jako rodinná hrobka Hafenbrädlů a Abelů, vážených majitelů místních skláren. Poválečná doba a vysídlování pohraničí armádou se však nevyhnula ani této vesnici, ze které byla ušetřena pouze kaple, a to jen z důvodu praktického - coby pozorovací věž. Šperky pohřbených lákaly k rabování, a známá je také historka o tanci opilých vojáků pohraniční stráže s ostatky pohřbených obyvatel. Zohavování jejich mrtvol je ostatně zmíněno také v cyklu Zmizelá Šumava, stejně jako v knihách Viléma Kudrličky nebo Otto Kaskouna. Děsivá událost z roku 1952 doslova hovoří o tom, jak se z práce vracejícím dřevařům naskytl hrůzný výjev - alkoholem posilnění vojáci právě plnili rozkaz zlikvidovat mumifikované ostatky místních. Došlo prý dokonce na tanec s mrtvými, vytaženými z jejich sarkofágů a jejich následnému rozstřílení u hřbitovní zdi.

Poté, co dokonale načerpáme tuto ponurou atmosféru Hůrky, pokračujeme v cestě k čarokrásnému a o poznání klidnějšímu horskému jezeru Laka - ideální místo na vybalení oběda a menší občerstvovací pauzu. Jde o nejmenší šumavské jezero, na starších mapách ještě uvedené jako Pleso, které je sice malé, ale zato nejvýše položené - v nadmořské výšce 1096 metrů. Dříve sloužilo ke splavování dřeva, hloubka zde dosahuje necelé 4 metry.

Zde se napojíme na naučnou stezku Tetřeví a přes Polom sestoupáme do Železné Rudy s výhledy na Velký Javor.

A to je pro dnešek vše, tak s turistickým pozdravem, ahoj příště!