12. Věděl to už Shakespeare

Kolik opravdu dobrých rad člověk za život dostane? Kolik z nich si skutečně vezme k srdci?

V této epizodě se vracíme k dílu Williama Shakespeara. K myšlenkám, které v jeho Hamletovi zazněly před více než 400 lety a stále platí. Stejně jako to, že se jimi často neřídíme.

Proč není nutné říkat úplně všechno, co nám proběhne hlavou, nebo proč je mnohem lepší poslouchat než mluvit, i když většina z nás dělá přesný opak? A kolik energie vlastně investovat do rozhodování?

Zkrátka a dobře, pokud chcete slyšet pár dobrých myšlenek – tentokrát nejen od Petra, ale i od Shakespeara – zveme vás k poslechu! 🙂

Poloniovy rady Laertovi

Zapiš si za uši několik rad.

Neříkej, co si myslíš. Mysli na to,

co děláš, ale nedělej, co myslíš.

Buď nenucený, ale nevnucuj se.

Přátele prověřuj – ty prověřené

obručí z ocele si připni k srdci,

leč nepodávej ruku na potkání

a drzé floutky drž si od těla.

Když nevyhneš se rvačce, rvi se tak,

že všichni rváči se pak vyhnou tobě.

Naslouchej všem, však sám mluv jenom málo.

Ber každou radu, žádnou nedávej.

Na šatech nešetři a oblékej

se draze, vkusně, ne však výstředně,

vždyť podle šatů poznáš člověka –

zvlášť ve Francii, kde ti nejlepší

nejlépe vědí, jak se obléknout.

Dlužníkem nebuď a sám nepůjčuj,

o půjčku přijdeš, s ní i o přítele,

a na dluh zajde každá šetrnost.

A především – buď vždycky věrný sobě,

z čehož pak jasně, jak den z noci plyne,

že nikoho sám nezradíš. Tak sbohem –

kéž požehnaně zraje tahle rada.

William Shakespeare, Hamlet

Překlad: Martin Hilský (2001)

Academia, Praha 2009, ISBN 978-80-200-1819-9