Ranní úvaha: Alena Scheinostová: V svatou hledě řeku

Je to podivné jaro. Jdu lesem u nás v horách a neslyším ji – vodu sbírající se z tajícího sněhu a zurčící ve stružkách a v potůčcích, prorážející si cestu mezi kořeny a mechem, rozrývající zanesené brázdy. Bývala s touhle dobou v roce spjatá, jak se závěje sesedaly, průsvitněly a rozpouštěly se. Letos se nemá co rozpouštět. Bude to krušný rok.