Na železo nikdy fronta stát nebude, tak lákáme na jídlo, osvětluje kovář myšlenku Kovárny pro radost

„Kováři jsou takoví morousové, každý jako jezevec zalezlý ve své dílně, maximálně jsou tam dva. Když pak do dílny přijde někdo cizí, tak jsou nevrlí a hlídají, aby se mu něco nestalo, neškrábl se,“ vysvětluje umělecký kovář Zdeněk Slavata, proč svou Kovárnu pro radost pojal otevřeněji. Proč jej nebaví dělat nože a proč dává ruce pryč od podkovařiny? „Přibít podkovu na koně, to teda určitě ne. To je něco mezi veterinářem a tím kovářem a je to strašně zodpovědný,“ myslí si.