Dnes opět pokročím v knize U snědeného krámu Ignáta Herrmanna. Minule jsem načal druhý díl této knihy s názvem Rodina Šustrových. Po návštěvě paní Šustrové v krámě Martina Žemly jsme se minule dozvěděli, že tato žije se svou dcerou přímo v budově nad obchodem, a také to, že paní měla jeden čas pletky s Žemlovým věrným, hlasitým a neplatícím zákazníkem rytmistrem Kyliánem. Ten se o paní Šustrové moc lichotivě nevyjadřoval, zato o její mladé dceři prohlásil, že to by byla pro obchodníka vhodná partie. A jak je patrné z kapitoly, do které se teď pustím, tato slova měla na Žemlu patrný vliv.
Román U snědeného krámu vycházel původně od roku 1885 na pokračování v humoristickém časopisu Švanda Dudák, který Herrmann vydával. Příběh se setkal s úspěchem, spisovatel ho předělal do knižní podoby, která vyšla poprvé v roce 1890 a do spisovatelovy smrti ještě v dalších osmi vydáních. Kniha se dočkala úspěšné filmové adaptace (Martin Frič, 1933) i rozhlasové hry (1958), doposud ale nebyla v nezkrácené podobě načtena. Tento dluh tedy světu splácím. U snědeného krámu je totiž považováno za Herrmannův umělecký vrchol. Svou znalost charakterů a nerudovských figurek, kterou projevil ve stovkách povídek a soudniček, tu dokázal přenést na větší plochu, a ačkoliv i zde probleskuje Herrmannův smysl pro humor, Martin Žemla si v ničem nezadá s hrdiny románů Emila Zoly.
Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě , kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.
00:00:00 Předmluva
00:01:30 Díl 2., Kapitola 2.
00:54:03 Díl 2., Kapitola 3.
01:12:08 Doslov