Počtvrté dnes otevírám v rámci této četby knihu Ignáta Herrmanna U snědeného krámu, tentokrát načínám její druhý díl s názvem Rodina Šustrových. Nadále ale samozřejmě sledujeme život majitele obchodu Martina Žemly. V předchozích dvou kapitolách jsme sledovali jeho nečekaně strastiplnou cestu k založení vlastního obchodu a je načase se vrátit do románové současnosti a sledovat, jak se mu v tomto oboru daří. Zatím jsme byli svědky prvního dne existence jeho obchodu a seznámili jsme se například s posluhovačkou Randovou nebo rytmistrem Kyliánem, který se s Žemlou a zejména s jeho slivovicí rychle spřátelil. Oba potkáme i dnes, ale to už předbíhám…
Román U snědeného krámu vycházel původně od roku 1885 na pokračování v humoristickém časopisu Švanda Dudák, který Herrmann vydával. Příběh se setkal s úspěchem, spisovatel ho předělal do knižní podoby, která vyšla poprvé v roce 1890 a do spisovatelovy smrti ještě v dalších osmi vydáních. Kniha se dočkala úspěšné filmové adaptace (Martin Frič, 1933) i rozhlasové hry (1958), doposud ale nebyla v nezkrácené podobě načtena. Tento dluh tedy světu splácím. U snědeného krámu je totiž považováno za Herrmannův umělecký vrchol. Svou znalost charakterů a nerudovských figurek, kterou projevil ve stovkách povídek a soudniček, tu dokázal přenést na větší plochu, a ačkoliv i zde probleskuje Herrmannův smysl pro humor, Martin Žemla si v ničem nezadá s hrdiny románů Emila Zoly.
Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě , kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.