Tentokrát se potřetí ponoříme do osudu Martina Žemly, který zpracoval Ignát Herrmann v románu U snědeného krámu. Dneska nás čeká třetí kapitola, která je trochu obsáhlejší a jejím prostřednictvím uzavřeme první díl knihy. Minule jsme nahlédli do kupeckých začátků Martina Žemly. Ten byl dán do učení do Prahy k panu Rorejsovi, mezi jehož největší záliby patřilo šizení zákazníků a terorizování svých pracovních sil. Není se tedy čemu divit, že minulá kapitola končila Martinovým sněním o nějakém lepším principálovi. Tak uvidíme, co ho čeká dál…
Román U snědeného krámu vycházel původně od roku 1885 na pokračování v humoristickém časopisu Švanda Dudák, který Herrmann vydával. Příběh se setkal s úspěchem, spisovatel ho předělal do knižní podoby, která vyšla poprvé v roce 1890 a do spisovatelovy smrti ještě v dalších osmi vydáních. Kniha se dočkala úspěšné filmové adaptace (Martin Frič, 1933) i rozhlasové hry (1958), doposud ale nebyla v nezkrácené podobě načtena. Tento dluh tedy světu splácím. U snědeného krámu je totiž považováno za Herrmannův umělecký vrchol. Svou znalost charakterů a nerudovských figurek, kterou projevil ve stovkách povídek a soudniček, tu dokázal přenést na větší plochu, a ačkoliv i zde probleskuje Herrmannův smysl pro humor, Martin Žemla si v ničem nezadá s hrdiny románů Emila Zoly.
Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě , kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.