Římské náboženství# Caupona Arminii 4

Jak Římané udržovali řád světa, jak vnímali mytologii, proč je přesnější římské náboženství nazývat slovem „kult“ nebo jaké oběti Římané svým bohům přinášeli. O těchhle i dalších aspektech římského kultu nám dnes v Arminiově hospodě něco poví historik Tomáš Antoš.

Kult byl pro starověké Římany mnohem více než jen součástí každodenního života – byl to základní pilíř, který definoval individuální i společenské chování a ovlivňoval i politické rozhodování. Tomáš začne tím, že prozkoumá, jaký význam mělo náboženství pro Římany, a to od osobního přesvědčení až po veřejné obřady.

Pokračovat bude srovnáním křesťanství a tradičního římského kultu, přičemž se zaměří na jejich rozdíly a na rozmanitost starořímských praktik kultu. Poví, jaké cíle měly tyto kulty a jak byly strukturovány různé aspekty těchto praktik.

Detailně se podívá na tři klíčové kapitoly římského kultu: veřejný kult, soukromý kult a kult v pozdní antice.

U veřejného kultu se zaměří na praktikování rituálů v chrámech a na úlohu, kterou v těchto rituálech hráli vykonavatelé kultu, včetně toho, co Římané bohům obětovali a jakým způsobem byla praktikována věštění.

V kapitole o soukromém kultu nám Tomáš poví něco o víře v bohy podsvětí a synkretická božstva, která odrážela smíšení různých kultur v římském impériu. Probereme také různá mystéria a jejich význam pro osobní spiritualitu.

Poslední kapitola se týká vývoje římského kultu v pozdní antice, kde se římské náboženské praktiky střetávaly a mísily s křesťanstvím, což vedlo k podstatným změnám v kultu jako takovém.