Divoký hon jako folklorní fenomén. Téměř po celé Evropě létá po obloze tohle procesí nadpřirozených bytostí, někdy doprovázené démonickými psy, které předznamenává katastrofy, válku a změny počasí. Vždy ho vede jedna konkrétní postava: Ódin, Wotan, Holda, Perchta nebo Gwyn ap Nudd. Kým vlastně jsou? Proč si Sapkowski pro svou červenou nit procházející celým příběhem vybral právě jej? A nakolik se v Zaklínači jedná o legendu a na kolik o skutečné osoby? (A taky se dozvíme, že jediné, co mytologické ženské postavy dělají je... předení.)
Divoký hon jako folklorní fenomén. Téměř po celé Evropě létá po obloze tohle procesí nadpřirozených bytostí, někdy doprovázené démonickými psy, které předznamenává katastrofy, válku a změny počasí. Vždy ho vede jedna konkrétní postava: Ódin, Wotan, Holda, Perchta nebo Gwyn ap Nudd. Kým vlastně jsou? Proč si Sapkowski pro svou červenou nit procházející celým příběhem vybral právě jej? A nakolik se v Zaklínači jedná o legendu a na kolik o skutečné osoby? (A taky se dozvíme, že jediné, co mytologické ženské postavy dělají je... předení.)
V mokřadech Pereplutu se vypráví spousta příběhů. Některé jsou skutečné, jiné trochu smyšlené. Krok za krokem ale sledují fantasy ságu o zaklínači Geraltovi z Rivie od polského autora Andrzeje Sapkowského.
“Všechno už tady někdy bylo, všechno se už někdy událo. A všechno už bylo někdy popsáno.” (Vysogota z Korvia)
“Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je — s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit.” (Kniha Kazatel, 6:10)
Anebo ne?