Proč jede Ciri za Geraltem za bouřné noci mezi vrbami a olšemi? Proč se k ní natahují větve stromů a ona vidí přízraky jezdců? Anebo že by tam skutečně byli? Protože kdysi Johann Wolfgang Goethe napsal báseň Erlkönig. Povíme si o ní a o jejím vlivu na Sapkowského elfy zvané Lid olší a Krále olší, který se snaží Dítě Starší krve přilákat do svého světa kdesi mezi smrtí a životem. Jojo, ti básníci to umí. Umí vyprávět o tom, o čem jiní mlčí.
Proč jede Ciri za Geraltem za bouřné noci mezi vrbami a olšemi? Proč se k ní natahují větve stromů a ona vidí přízraky jezdců? Anebo že by tam skutečně byli? Protože kdysi Johann Wolfgang Goethe napsal báseň Erlkönig. Povíme si o ní a o jejím vlivu na Sapkowského elfy zvané Lid olší a Krále olší, který se snaží Dítě Starší krve přilákat do svého světa kdesi mezi smrtí a životem. Jojo, ti básníci to umí. Umí vyprávět o tom, o čem jiní mlčí.
V mokřadech Pereplutu se vypráví spousta příběhů. Některé jsou skutečné, jiné trochu smyšlené. Krok za krokem ale sledují fantasy ságu o zaklínači Geraltovi z Rivie od polského autora Andrzeje Sapkowského.
“Všechno už tady někdy bylo, všechno se už někdy událo. A všechno už bylo někdy popsáno.” (Vysogota z Korvia)
“Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je — s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit.” (Kniha Kazatel, 6:10)
Anebo ne?