UMA Audioguide

Umění

Galerie Kurzor: Mood Spelled Backwards (Václav Janoščík)

Rozsáhlejší výzkumné audio projekty, které prezentujeme jako podcastové minisérie. Chceme podporovat pestrost přístupů, proto ke každému projektu zveme různé umělce*kyně a teoretiky*čky, kteří tak mají prostor, aby se kriticky vyjádřili k fungování světa současného umění a přispěli k jeho kultivaci. Snažíme se zachovat ideu přístupnosti a srozumitelnosti i lidem mimo uměleckou scénu. Věnujeme se tématům, která v současném umění rezonují, ale nedává se jim tolik prostoru nebo jsou naopak uzavřená v kruzích současného umění a pomíjí posluchače, který se v umění neorientuje. Chceme propojovat umělce a umělkyně s veřejností a poskytovat možnost nalézat vzájemné porozumění. Kromě podcastů také spravujeme archiv bezmála 700 rozhovorů kratšího formátu. Ty vznikaly v nezávislých galeriích prezentujících současné umění a doplňovaly kontext k výstavám. Všechny nahrávky jsou dostupné na Soundcloudu.

Fotografie z výstavy: bit.ly/380VM5p

Kurátorský text:
Kapitola první - Každý máme svá místa, touhy a dějiny

„My Body May Be Present
But My Soul Is On The Beach.
I am already dead.“
Death Stranding, Hideo Kojima

Každý z nás v nějakém momentu přišel do kontaktu s hudbou. Přestala být jakýmsi šumem z rádia, podkresem našeho dětství a dala obrysy našemu vnímání světa, našemu očekávání od budoucnosti nebo naší vlastní identity. Obvykle se takové situace spojují s dospívaním, vzdorem, hledáním jinakosti a vlastního místa. Pro mě to bylo spíše naopak o velmi nesmělém hledání nějaké sounáležitosti a možnosti sdílet neodbytné pocity toho, že nepatřím nikam.

Když jsem se v nultých letech protloukal střední školou, brigádami v továrnách, na stavbách nebo na kamencovém jezeře v Chomutově, dostal jsem se také k bývalému, zcela zničenému kinu Evropa, které nadšenci a přátelé vlastní prací přestavovali na sociální, kulturní a ekologické centrum. Mezi víkendovými vyklízecími nájezdy dobrovolníků, sháněním peněz a organizací mnoha dalších aktivit, mezi cáry bývalého projekčního plátna, skelnou vatou valící se ze stropů a židlí vytrhaných z hlediště také přišlo na koncerty. Neznámé kapely z okolních sídlišť i států přijížděly spíš kvůli setkání a možnosti naplnit obrovský prostor vibracemi svých neidentifikovatelných nástrojů připojených k reprosoustavě.

V té době jsem skoro ničemu nerozuměl. Proč se válčí v Iráku, proč lidi volí ODS, zatímco se vlečou z průmyslových zón do svých paneláků, co je to emo a proč všichni nosí bokovky nebo kapsáče. Ale nerozuměl jsem hlavně sám sobě. Maratónům industriální hudby v kině Evropa jsem taky nerozuměl, ale všechno tu nějak dávalo smysl. Chvilkové protnutí světů a vibrací mi dávalo představu, že všechno může být jinak.

Město objekt kina k dispozici pro již připravenou přestavbu nakonec nedalo a dnes je na jeho místě parkoviště. Prostor nasáklý pivem, outsiderstvím, neidentifikovatelným hněvem, euforií i selháním pro mě zůstal virtuálním prostorem, ravetopií opravdové a neskutečně svobody.

Celý text naleznete na: cca.fcca.cz/galerie/galerie-kurzor/3/mood-spelled-backwards/#c1728

Aplikace Youradio Talk

Galerie Kurzor: Mood Spelled Backwards (Václav Janoščík)

Poslechněte si podcast