Galerie Kurzor: Dystopický realismus (Václav Janoščík)

Fotografie z výstavy: bit.ly/3rB9fsB Video s komentářem: bit.ly/3n1A85h Kurátorský text: Kapitola první - Konec budoucnosti Z dětství v menším postindustriálním příhraničním městě si dobře pamatuji dobíhání domů, abych stihl další díly Star Treku. Na České televizi tehdy běžel především druhý seriálový cyklus Nová generace (1987–94), ve kterém vede posádku lodi Enterprise kapitán Jean-Luc Picard. Startrekovský vesmír spojoval ideál osvícené civilizace bez konfliktů, vesmír jako nekonečný prostor pro průzkum a porozumění neznámému, ale také společnost bez peněz, ve které jsou zdroje dostupné všem. Jde vlastně o jistou komunistickou utopii, která velmi paradoxně pasovala nejen do mého dětství, ale také do kapitalistické transformace České republiky 90. let. Poté, co se popkultura socialistického Československa se svými hrdiny, estetikou i hodnotami diskreditovala, objevilo se vakuum, prostor, který bylo nutné zaplnit novými příběhy a mytologiemi. Příběh o neproblematickém multikulturním soužití, warpový skok do idealizované budoucnosti plné příležitostí, tento potenciál využil. Zdánlivě neotřesitelný svět Star Treku se ale v posledních seriálech výrazně proměnil. Letos odvysílaná série Star Trek: Picard (2020) se vrací k postavě Jean-Luca Picarda. V úvodní scéně hraje na palubě lodi Enterprise poker s poručíkem Datem. Otálí s odhozením, a když se ho Dat zeptá, proč váhá, řekne, že nechce, aby hra skončila. Za chvíli se celá kajuta roztřese a smete ji výbuch. Bývalý kapitán se probouzí ze snu na své vinici, bez lodi i posádky, bez dobrodružné cesty, ale i bez své známé sebejistoty a schopnosti jednat nebo dávat rozkazy. Zdá se, že hra, která končí v jeho snu, není o partii pokeru a možná ani o vzpomínce na již zemřelého přítele Data. Možná jde o hru utopie, která podobně jako při pokeru závisí na jistém blafování, na schopnosti přesvědčit někoho o kartách a ideálech, které vůbec nemusíte mít v ruce. Ačkoli novému seriálu nechybí mnoho ingrediencí z původního startrekovského světa, rozhodně již není poháněný velkolepým plánem zkoumání vesmíru a ani lidská společnost již není sebejistá svým posláním, jednotou a mírumilovností. Naopak, ihned se začnou spřádat konspirace, konflikty a zejména pak traumatizující minulost. Jako by se původní utopická stavba rozmělnila na fragmenty dystopie. Jako by budoucnost zabydlely problémy a obavy namísto plánů nebo vizí. Celý text najdete na: cca.fcca.cz/galerie/galerie-kurzor/3/dystopicky-realismus