Klára Vlasáková: Překvapila mě sdílená křehkost světa v době pandemie.

Může radikální revoluční potenciál spočívat v představivosti? Anebo ve spánku? Klára Vlasáková, která vystudovala FAMU, a živí se jako dramaturgyně v České televizi a komentátorka pro Český rozhlas vydala letos knihu Praskliny.

V nich se velká bílá koule jednoho dne objeví na Farské louce a spustí ve společnosti vlny nečekaných reakcí. Koule sama přitom nic nedělá, ale díky její přítomnosti můžeme sledovat Klářiny postavy propadat se hlouběji do světa stiženého klimatickým rozvratem a zjistit, jakým způsobem na něj reagují manažeři velkých firem, lidé hledající mystické vysvětlení anebo členové rodiny, kteří jsou si díky její přítomnosti nějak blíž a zároveň dál.  Jak Klára sama o knize říká:

“Původně se Praskliny měly jmenovat Nemožnosti revolty, tenhle název jsem pro ně měla celkem dlouho. A už v těch nemožnostech je zjevný, že to nebude úplně nějaká řachanda a pozitivní kniha. Ale zrovna ten spánek, tam je vykreslený skoro až jako nějaký kolektivní nevědomí, protože spousta postav ve snech vidí něco podobnýho. V tý době, kdy jsem to psala, jsem hodně řešila, jak se vůbec stavíme ke spánku jako k něčemu, co je pro slabochy. Je známý, že Margaret Thatcherová taky spala málo, ministr Havlíček už nespí vůbec… V mojí knize je to ale úplně otočený, tam je to životodárná síla a třeba nejmladší postava Kristýna si z komatickýho spánku odnese důležitou znalost o světě nebo o tom, co se bude s ním dít dál.  Já si myslim, že to je i součást nějaký revolty, že si prostě člověk lehne a usne, v tom je podle mě skoro až revoluční potenciál.”