🆓 Řekni mi, co jíš, a řeknu ti, kdo jsi.

Platí to víc, než si připouštíme: u stolu se rozhoduje o tom, koho pustíme blízko, čemu věříme a čeho se bojíme. Jídlo je jednou z nejzákladnějších věcí na světě, a přesto se v něm setkává tělo, vztah, dějiny i Bůh.

V tomhle díle projdeme dějiny stolu: od antických hostin a židovské večeře, která vypráví dějiny chutí a vůní, přes středověk, kdy bylo jídlo zároveň hříchem i milostí, až po dnešek, kdy se z talíře stalo vyznání víry a z Instagramu nová liturgie. Podíváme se na muže, kterému vyčítali, že příliš jí a pije, a přesto udělal z hostiny obraz nebes. Na chléb a víno, které jsou tou nejobyčejnější a zároveň nejsvatější materií, jakou křesťanství zná. A na Boha, který se nechá pohostit, na Vzkříšeného, který jí pečenou rybu.

Uprostřed dílu čeká příběh, který nelze vyprávět bez nepohodlných otázek: mladá žena ze čtrnáctého století, která přesvědčila papeže, stala se učitelkou církve - a skoro nejedla. Byla to svatost, nebo nemoc? A co to říká o církvi, která toto hladovění oslavovala? Nakonec zajdeme tam, kde jídlo začíná: k prvnímu jazyku lásky, kterým je krmení, k tomu, proč vaříme pro ty, které milujeme, i k tomu, proč jídlo tak často bolí.

Tělo není překážka na cestě k Bohu. Je to místo, kde se s ním potkáváme.

V rubrice Mám tě přečtenou doporučujeme knihy:

• Pitomí ptáci celýho podělanýho světa
• Po stopách divokého Boha