TLG Podcast #41: Václav Buchtelík

Telegraph je místem, kde se střetává nejen umění ale hlavně talent. Je místem podporující kreativitu ve všech odvětvích. Místem, které má za úkol spojovat a podporovat. Také z tohoto důvodu byl pod hlavičkou Telegraphu spuštěn TLG Podcast, který vede olomoucký moderátor Ondřej Riffler. Ondřej působil několik let v redaktorském týmu pražského magazínu Czechmag, ve kterém se věnoval psaní recenzí na hudební alba, mapoval nejnovější zahraniční projekty nebo přidával svoje vlastní pohledy na dění ve společnosti skrze autorské články. Svoje redakční portfolio pak rozšířil o účinkování v magazínu The-Mag, kde měl na starost sportovní sekci. V nové sérii pro Telegraph se však zaměřuje na ještě víc. Dozvíte se jaké je zákulisí divadelní a filmové produkce, jak vzniká obraz, nebo třeba jak funguje trh s uměním, ale i jak začínali ti, kteří jsou dnes špičkami ve svých oborech. Takové a další otázky se budou snažit zodpovědět hosté Telegraph podcastu. Hostem podcastu je Václav Buchtelík

Malíř a kolážista Václav Buchtelík se narodil v roce 1990 v Karviné a patří mezi důležité představitele nejmladší malířské generace u nás, jehož díla jsou velmi vyhledávána jak galeristy, tak sběrateli. Buchtelík vystudoval nejprve Střední uměleckou školu v Ostravě, se zaměřením na užitou malbu u Aleše Hudečka. Malbu pak studoval v letech 2010–2015 na Fakultě umění Ostravské univerzity v ateliéru Malba I, pod vedením profesora Daniela Balabána. Za sebou má dnes již řadu sólových i skupinových výstav. Ve svém malířském projevu se Václav Buchtelík soustřeďuje na osobní „mýtus“ a využívá symboly k vyjádření svých prožitků, které jsou pro jeho fungování v médiu malby velmi důležité. Tématem Buchtelíkových obrazů jsou často různé formy úzkosti či děsu, odvrácená strana lidské existence či ambivalentní atmosféra ve společnosti. Ta je reprezentovaná skrze scény, kdy na démonické pozadí, plné oblak dýmu a vybuchujících sopek, umisťuje autor figury, jež působí nezúčastněným, téměř klidným a vyrovnaným dojmem. Přeneseně je tak zobrazena společnost (v Buchtelíkových obrazech se často jedná o společnost socialistickou) paralyzovaně hledící vstříc zničujícím silám. Tento kontrast úzkosti a klidu, spolu s nejednoznačností výjevů, pouhými náznaky a odkazy, vyvolává vnitřní napětí, které je na Buchtelíkových obrazech tak přitažlivé.