Radek Ptáček 1. díl: Rádi bychom ovládali lidi a situace. Ale my můžeme ovládat jen své reakce

Na začátku krize a v jejích prvních částech fungujeme, protože naše psychika je vybuzená, je připravena na nějakou akci. Čím déle v krizi zůstáváme, tím více se vnitřní zdroje vyčerpávají. K největšímu propadu pak dojde, až krize odezní. Je nesmírně důležité zůstat neustále aktivní. Za druhé je nutné, abychom si vytvářeli v životě řád. Za třetí musíme mít nějakou perspektivu, Takže i když se dostávám do těžké situace, i když mi hrozí existenční potíže, tak musím vidět něco vepředu, na co se těším, co pro mě představuje nějakou oporu. Jakmile ztratím naději, propadám se do bažiny beznaděje. Když mám problémy, musím kolem sebe vytvářet svět, který můžu ovlivňovat. Tato situace je pro nás výzvou, můžeme se zase naučit být spolu. Ptáme se, jakým způsobem máme pracovat s lidmi, se kterými není pohoda, kazí dobrou náladu a podobně. Ale já bych tu otázku opravil na to, jakým způsobem máme pracovat sami se sebou, když jsme s těmito lidmi. Pokud se vám dějí věci, které neovlivníte, tak to, co ovlivníte, je to, jaké pocity ve vás vyvolávají. Jediné, co můžeme ovládat, je ovládat své reakce. Třeba na škarohlídy. 1. díl, 26.04.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz