Petr Havel 3. díl: Nejsem pesimista, ale vidím, že ke změně nás přiměje až průšvih

Před nedávnem jsem slyšela zajímavá slova, myslím, že je v nich hodně moudrosti. Mluvila jsem s kamarádem, který se zabývá problémy tohoto světa, dnešním děním a výhledy do budoucnosti, a on mi najednou řekl: „Víš, co patří k tomu nejhoršímu? To, jak se lidé ke všem problémům, dokonce i k těm, které nás už přímo začínají ohrožovat na životě, otáčejí zády. Jako by chtěli za každou cenu slyšet jen něco příjemného. Jenže když se budou otáčet zády k nepříjemným věcem, tak je nebudou moci řešit, a když je nebudeme řešit, tak nás skutečně zničí. Spoustu hrozeb bychom ještě dnes zvládli, mnohé úplně s přehledem a v pohodě, jen kdyby nebylo tolik mudrlantů, kteří pořád káravě mluví o ‚strašení‘. Jenže tím zabraňují věnovat se tomu, co nás zatraceně začíná trápit. V demokracii se nesmíme bát podívat se na realitu takovou, jaká je, protože svým hlasem rozhodujeme všichni. A pokud budeme uhýbat před problémy, ty budou růst a my budeme pořád jen nadávat na politiky – kteří tam jsou ale jen díky nám.“ Ano, je spousta věcí, na které máme vliv, ale když budeme obviňovat každého, kdo na nebezpečí poukazuje, že „straší“, pak máme stoprocentní jistotu, že to pro nás dopadne hodně špatně. Naději máme jen tehdy, když se postavíme k celému životu čelem, jak k tomu příjemnému, tak i k tomu nepříjemnému nebo hrozivému. Když ho pravdivě zhodnotíme a uděláme něco pro to, aby byl svět lepší. Také o tom jsem už v předchozích dílech hovořila s agrárním analytikem Petrem Havlem a to je také tématem třetího dílu. 3. díl, 25.05.2018, www.KupreduDoMinulosti.cz