Karel Klinovský 1. díl: Na dlouhém treku nejsou žádné složenky. Slovo „musím“ neexistuje.

Pěší chůze byla celkem logicky prvním způsobem, jak se mohl člověk dostat z bodu A do bodu B. Poměrně dlouhou dobu to byl také způsob jediný, a tak byl pravěký člověk s tímto způsobem přepravy srozuměn a vybaven výdrží, svaly i psychikou. Ostatně nemusíme do pravěku. Ještě hrdina knihy Kája Mařík nachodil pěšky kilometry, stejně jako všechny postavy Morávkových či Klostermannových románů. Ještě na konci předminulého století nebylo pro zedníky stresující, že půjdou za prací pěšky do Vídně, a přespí v lese, pokud je někde cestou zastihne noc. A ráno nebylo nutné vyhledat psychologa, který by pomohl těmto zkoušeným jedincům vyrovnat se s obzvláště traumatizujícím zážitkem. Dnes je to jinak, ale to samozřejmě neplatí pro všechny. Jsou tací, kteří berou chůzi vážně, až extrémně vážně. O renesanci pěšího putování, o chůzi jako životním stylu, i o chození, které je stále nejspolehlivějším dopravním prostředkem, i když ne tím nejrychlejším, si budeme povídat s dnešním hostem, plukovníkem Karlem Klinovským, kterého již z našich vysílání dobře znáte. Většinou jsme rozmlouvali o jeho zkušenostech z misí naší armády v Iráku, Afghánistánu, Jugoslávii, ale dnes budeme mluvit o cestě, kterou podnikl v roce 2019. Plán zněl jasně: ujít CDT, Continental Divide Trail. Nejdelší trek na světě z Nového Mexika do Kanady, což je pět tisíc kilometrů. A to, co se cestou dozvěděl o putování, přírodě i sám o sobě, bude náplní několika našich rozhovorů. 1. díl. 28.01.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz