
Jiří Kuchař 1. díl: Asi jediné univerzální antibiotikum je medicína faraonů, černucha setá

Už několik měsíců intenzivně skloňujeme termín „imunita“. Musíme mít silnější imunitu, abychom byli zdraví a abychom se ubránili pandemii a neoslabovali se. Toto rázné nabytí imunity si nejčastěji spojujeme s tím, že si koupíme potravinové doplňky – a už jsme se ošálili dokonale, protože v tu chvíli jsme uchlácholeni tím, co vše pro své zdraví děláme. A když to nevyjde, tak sáhneme po lécích, a protože je potřeba, abychom byli zase rychle výkonní, a jdeme rovnou s kanónem na komára, takže i v banálních případech nasadíme syntetická antibiotika. To, že si tak sami vyrážíme z ruky nejsilnější zbraň na opravdu těžké infekce, víme. Víme toho dost o stále četnější rezistenci lidí na syntetická antibiotika. Jenomže použít úměrně našemu stavu antibiotika či antivirotika přírodní je nekonečně pracnější, zdlouhavější a hlavně – efekt není okamžitý, a tak našemu tělu nedáme šanci, aby si pomohlo samo a aby si moudře vybudovalo opravdu silnou imunitu.
Jak pomáhat sám sobě tím, co jíme a pijeme? O notoricky známém, a přesto dobře utajeném světě přírodních antibiotik a antivirotik si budeme povídat právě teď s Jiřím Kuchařem, všestranným publicistou a spisovatelem, autorem více než desítky knih z nejrůznějších oblastí. Například Léčitelé, jak je neznáme, Ayahuasca aneb tanec s bohy, Praha ezoterická, Průvodce skrytými dějinami města. Je také objevitelem Hitlerovy umělecké sbírky v Čechách a spoluautorem knih: Přírodní antibiotika, Hořká pravda o sladkém cukru a tak dále. Právě antibiotikům a antivirotikům se můžeme společně věnovat proto, že dokončuje další knihu. Jiří Kuchař je původně stavebním inženýrem a mezinárodním expertem v oboru hydrauliky podzemních vod. 1. díl, 17.05.2020, www.KupreduDoMinulosti.cz
Popis podcastu
Hledáme staré recepty na nové problémy, i nové recepty na staré problémy. Jsme přesvědčeni, že v moudrosti předků je více dobra, než ve všech módních ideologiích dohromady, že ideály lidskosti a hodnoty naší civilizace nemají a nesmí být rozbity, ztraceny, zapomenuty. Zajímají nás lidé a jejich myšlenky, proto s lidmi rádi mluvíme, nevyslýcháme je.